Ruský ruční granát RGD - 33

RGD-33 („Ručnaja Granata Djakonova“). Časový, útočný / obranný granát, vycházel z modernizovaného granátu vz. 1914/30 konstrukce B. I. Rdutlovského. Je to jeden z nejčastěji nalézaných ruských ručních granátů a proto by mělo být v zájmu každého, kdo „sportuje“ s detektorem kovů, aby ho byl schopen poznat.

TTD:
Hmotnost bez zesilovacího pouzdra - 500 g
Hmotnost zesilovacího pouzdra odlehčeného / standardního - 125 g / 250 g
Hmotnost náplně TNT - 140 g
Účinný dosah bez pouzdra / se zesilovacím pouzdrem - 5 m / 25 m (dolet střepin zesilovacího pouzdra až 100m)

Granát se dodával k vojskům v dřevěných truhlících : odděleně násadka s iniciačním mechanismem, bojová hlavice s trhavinou a kombinovaná rozbuška. Po obdržení granátu voják sešrouboval násadku s bojovou hlavicí do jednoho celku, až se spojil ozubený věnec hlavice s hvězdicí rukojeti ( zpětné oddělení již nebylo bez násilí možné) a sestavený granát uložil do sumky. Rozbušku voják nosil odděleně ve zvláštní přihrádce granátové sumky zabalenou v papíru, nebo hadříku. Vyráběla se také cvičná varianta tohoto granátu. Příprava granátu k použití:

- posunout šoupátko vrhové pojistky doleva,
- levou rukou držet bojovou hlavici, pravou rukou stáhnout převlečnou trubku násadky k sobě a otočit doprava (dojde k natažení úderníku),
- spustit převlečnou trubku znovu vpřed, v otvoru vrhové pojistky se objeví červený bod
- posunout vrhovou pojistku doprava tak, aby zakryla červený bod,
- odkrýt rozbuškovou jímku na čele bojové hlavice, (starší typ měl šoupátko, zjednodušený otočnou krytku)
- vsunout do rozbuškové jímky kombinovanou rozbušku a jímku opět zakrýt – granát je připraven k použití.

Použití granátu :
- posunout vrhovou pojistku vlevo tak, aby se objevil červený bod - granát je odjištěn,
- vržením granátu na cíl byl úderník vlivem setrvačnosti vržen proti kombinované rozbušce a po vyhoření zpožďovací slože došlo po 3,2 – 3,8s k explozi.

Zesilovací střepinové pouzdro a poměrně velký obsah trhaviny zabezpečoval dobré tříštivé vlastnosti granátu. Příprava k použití však byla poměrně složitá a zahrnovala mnoho úkonů, které v bojových podmínkách prostý voják často nedokázal správně vykonat. Kromě toho pro iniciaci granátu bylo nutné energické odhození, v opačném případě jehla úderníku nedokázala napíchnout rozbušku. Tento nedostatek se projevoval hlavně při boji v omezených prostorech – např. ve městě. Předpis z roku 1938 předepisoval spojení 5 granátů do svazku pro boj s tanky. Takový svazek však při vysoké celkové hmotnosti ( 2500 g) obsahoval nedostatečné množství trhaviny ( 700 g) pro vyřazení tanku. Zajímavostí je, že granáty se měly svazovat i s rukojetěmi a vloženými rozbuškami. Prostřední rukojetí dolů, ostatní s rukojetěmi vzhůru, natažené a zajištěné! Vzhledem k časové funkci zapalovače také nebylo jednoduché odhadnout okamžik, vhodný pro odhození. S využitím rukojeti tohoto granátu se krátce vyráběl méně známý protitankový granát RPG-41vk o hmotnost 1400g, z čehož bylo 1000g trhaviny, pročež měl přezdívku „Vorošilovský kilogram“. Složitost iniciačního mechanismu, vyžadující kvalifikované dělníky a velký počet detailů nebyly vhodné pro masovou výrobu v době války. Granáty RGD-33 byly široce používány v letech 1941 – 1942, nicméně u vojsk se vyskytovaly do konce války. V dalších letech je vytlačily granáty typu F-1 a RG-42 se zapalovači Kovešnikova, UZRG a UZRGM, které byly konstrukčně daleko jednodušší a praktičtější v bojovém použití.

POZNÁMKA : PRO ZNALÉ RUŠTINY UVÁDÍM ČÁST RUSKÉHO PŘEDPISU.