Rybník

Vše začalo v sobotu ráno, kdy jsem vyrazil k Prtkinovi, ne zrovna nejlíp vyspalý (to udělala ta sedmička vína, Becher, Tulamore Dew a další chutné kapaliny večer předtím). Myšák už samozřejmě čekal na místě a po krátké domluvě jsme vyrazili dvěma vozy naložit Prtkinova kamaráda Vráťu. Stalo se a pak už jsme zamířili k rybníčku, který on poctivě v týdnu vytipoval jako vypuštěný a nadějný. Zpětně si vzpomínám, že vlastně vůbec nevím kde to bylo :-)), to asi ti vrazi mozkových buněk. . Po příjezdu na místo jsme vysunuli své klacky (Fisher, Whites, C-scope a G-MAXX) a pomalým tempem se sunuli od hráze k vlezu na pláž.
Ze začátku jsem to neviděl moc nadějně, všude plno zahrabaných bolševiků, kulky a nábojnice 9L a všudypřítomný staniol. Navíc písek se jevil jako čerstvě navežený, tudíž nezajímavý. Až když jsme se přiblížili k východu z pláže, začaly se objevovat první zajímavosti - stříbrné prstýnky, přívěšky (většinou Myšák, jak jinak, asi mu toho G-MAXXe rozšlapu :-)) a brzo se k obloze vznesl Prtkinův výkřik "Konečně!!! ".
Zkontrolovali jsme ho a zjistili že má hezký zlatý snubák nadměrné velikosti - i z palce mi skoro padal. A pak že Fisher nic nenajde, viď Prtkine? Chca nechca musel jsem si odskočit do rákosí (toto jsem pak vyhlásil za postiženou zónu) a pak už jsem začal nacházet taky - přívěšky, prstýnky apod. , vše silver. Každý nález v těchto místech byl ovšem vykoupen těžkou dřinou, všichni jistě víte jakou práci dá prorazit dvěma centimetry zmrzlého bahna. Myšák brzo téměr zničil svoji motyčku někdy z 15 století a nakonec byl rád že Vráťovi brzo došly v C-scopu baterky a mohl si půjčit jeho skládací německou poválečnou lopatku (vřele doporučuji všem silnějším jedincům - je jen trochu těžší).
Prtkin a Vráťa se pak střídali s jedním detektorem a lopatkou, nezdálo se že by jim něco chybělo. Když nastal čas a Prtkin s Vráťou musel vyrazit domů na povinnou rodinnou návštěvu, šel jsem s ním k autu uklidit Fishera. Ještě než stihli nasednout a odjet, ozval se Myšákův veselý smích, blahořečící paní která v těch místech laskavě ráčila ztratit svůj decentně zdobený zlatý prstýnek :-)) Vrátil jsem se tedy sám zpátky s napřaženou motyčkou, ale prostě jsem neměl to srdce ho tam zakopat (ostatně, co kdyby ještě něco našel, vžycky to můžu udělat o chvíli později). V klidu jsme tedy v redukované sestavě pokračovali, i když už začínala být trochu zima (tímto děkuji Prtkinovi za teplý čaj z kelímku a následný opar).
Začal jsem Myšáka ukecávat abysme už vyrazili na druhou stranu, ale nedal se. Mezitím mi zavolal Miras a trochu jsme porozprávěli, to jsem ale neměl dělat. Za tu chvíli stihl Myšák vytáhnout dvě zlaté náušnice a nepočítaně dalších drobností. Kdybyste o něm už neslyšeli, vězte že bahno nad ním jsem jsem moc hezky uhladil. Když už i Myšák prohlásil místo za prohledané, zkusili jsme druhou stranu, ale jako na potvoru tam nic nebylo. Prohlásili jsme tedy akci za ukončenou a s poslední zastávkou na benzínově pumpě se rozjeli ke svým domovům.

Iceman