Sd.Kfz.173 JAGDPANTHER

Nejdokonalejší stíhačem tanků střední kategorie se bezesporu stal stroj, který vznikl z modifikace středního tanku Pz V Panther. Většina autorů jej považuje za nejdokonalejší stíhač tanků své kategorie v celosvětovém měřítku (II:WW).
Podnět k jeho konstrukci dostala firma Krupp již 6.1.1942, kdy byla ze strany Wafenamt vyzvána k přípravě stíhače tanku na bazi středního tanku Panzer IV. Požadovala se uzavřená pancéřová nástavba s bojovým prostorem, chráněna zepředu stěnou o tloušťce 80 mm, z boku pak 40 mm oceli. Výzbroj by tvořil protitankový kanon PaK 8,8cm L/71. Stroj vyvíjený pod označením Panzer Selbstfahrlafette IV se mohl pohybovat rychlostí 40 km/h. Pro začátek byly objednány 3 prototypy, ale 3.srpnaWaffenamt změnil požadavky a přišel s příkazem k překonstruování celé koncepce na podvozek modernějšího středního tanku Panzer V Panther. Výzbroj měla zůstat zachována.
Vývojové práce pokračovaly poměrně rychle, neboť se podařilo využít poznatků z předešlého programu. Již koncem srpna předvedli dřevěný model stroje v měřítku 1:10, v listopadu dokončili dřevěnou maketu v měřítku 1:1. V průběhu roku 1943 probíhalo oponentní řízení, prováděly se dodatečné úpravy projektu a připravovala se stavba prototypu. Firma Daimler Benz souběžně pracovala na projektu stroje kategorie Sturmgeschutz, využívajícího rovněž podvozku tanku Panther. Výzbroj zde tvořil kanon Stuk 43 ráže 88 mm. Program pak pokračoval u firmy MIAG v Braunschweigu, ale nedospěl dále, než ke studii.
Stavbou prototypu stíhače tanku pověřili berlínský závod firmy Daimler Benz, který v listopadu 1943 dokončil první prototyp a 20.prosince jej předvedli Hitlerovi. Následujíci rok byla zahájena sériová výroba vozidla, které dostalo oficiální vojenské kodové označení SdKfz 173 a bojové jméno Jagdpanther. Plné označení, používané v dokumentaci, bylo 8,8cm PaK 43/3 aufPanzerjäger Panther.
Podvozek, pohonná jednotka, převodovka a další agregáty byly kompletně převzaty z tanku Panther. Na korbě vznikla bezvěžová nástavba kompaktního tvaruse silně skosenými stěnami (nejostřejší úhel s horizontální rovinou svírala čelní strana). Značný sklon stěn výrazně zvyšoval pasívní ochranu bojového prostoru, přičemž jejich tloušťka nebyla již tak malá. Čelní strana dosahovala 80mm, boky 45 mm a zadní stěna 40 mm. Směrem dopředu se skláněla i střecha nástavby. Hlavní zbraň vozu chránil masívní zaoblený štít tapu Saukopfblende, který vycházel z panceřového žlabu, přecházejicího na čelní stěnu masivním límcem. U strojů Jagdpanther pozdějších sériových bloků procházela tímto límcem na vrchní i spodní straně čtveřice šroubů. První vyrobené kusy měly kanon s jednodílnou hlavní, u většiny dalších instalovali verzi PaK 43 se stupňovitou hlavní. Jako doplňková zbraň pro boj s pěchotou sloužil kulomet MG 43 ráže7,92 mm, který byl umístěn vlevo od kanonu (při pohledu zepředu) v polokulovitém loži, nacházejícím se na čelní stěně nástavby. Pro kanon se nakládalo 57 kusů munice, pro kulomet 600 nábojů. Osádka s sebou většinou ještě vezla 2 samopaly MP 40, které byly jakousi pojistkou pro případ nuceného opuštění vozidla na linii bojů. Vpravo od kanonu byl na čelní stěně umístěn průzor pro řidiče. Osádka se skládala z 5 mužů - velitele, řidiče, střelce a dvou nabíječů. Do bojového prostoru se vstupovalo dvěma kruhovými poklopy na střeše, vedle nichž měly své místo dva kryty výsuvných zaměřovacích periskopů, ledvinovitý kryt optiky střelce a vrchní část větráku chráněná kruhovou deskou. Zadní stěna nástavby nesla mohutné jednodílná vrata, jimiž do vozidla vstupovali oba nabíječi. Napravo od nich byl zřetelný kruhový poklop, jímž se nakládala munice. Provedení krytů větráků, sání vzduchu a dalších detajlů motorového krytu, se nelišilo od tanku Panther. Mezi jednotlivými vozidly byly patrné drobné odlišnosti, např. se používalo několik typů výfuků, první stroje nesly dvojitý průzor řidiče apod. Část vozidel vybavili nejen standardním reflektorem na pravém předním blatníku, ale i druhým, uchyceným k zadní hraně korby. Menší část vozidel Jagdpanther byla dokončena v podobě velitelských strojů. Ty se lišily radiovybavením, zahrnujícím vedle stávající radiostanice ještě druhou, pro níž byla typická charakteristická deštníková anténa. Koncem války projekční kancelář vyhotovila studii inovované verze tohoto stihače, vyzbrojené kanonem PaK 80 L/55 ráže 128 mm. Nová verze se měla lišit tvarem-nástavba se posunula vzad, zároveň se uvažovalo i o použití podvozku připravovaného středního tanku Panther II. Vzhledem k rychlému spádu válečných událostí ze všeho sešlo a program skončil na papíře. Mnoho sériových strojů Jagdpanther dodatečně vybavili nátěrem antimagnetickou pastou Zimmerit, roztíranou několika způsoby.
Výroba se rozběhla v únoru 1944, kdy z tovární linky sjely první exempláře. Pancéřové korby s nástavbami montovala firma Eisenwerk Kirchmerser z Brandenburku, kanon dodávala firma Dortmund Hoerder Hüttenverein Werk Lipstadt. Konečnou montáží se zabývala firma MIAG, od prosince 1944 vozidla dodávala i Maschinenfabrik Niedersachen z Hannoveru. Jejich výroba probíhala i přes neuvěřitelné těžkosti a nedostatek materiálu prakticky až do samého konce války. Ještě v dubnu 1945 MIAG předal poslední tři kusy ozbrojeným silám.
Stroje Jagdpanther zařazovali k schwere Panzerjägr Abteilung-těžkým oddílům stihačů tanků. Praxe ukázala, že se podařilo připravit opravdu zdařilou konstrukci s odolným pancéřováním a kanonem s vysokou průbojností. Osádky zároveň oceňovaly toto vozidlo pro jeho pohyblivost na silnici i v terénu, a to i přes jeho relativní velkou hmotnost. Jejich slabinou byla vysoká spotřeba benzinu, což byla bolest mnoha německých obrněných prostředků. Při jízdě po silnici Jagdpanther spolykal 280 litrů benzínu na 100 km. Přes tento handicap šlo o vynikající stroj, j ehož objevení se na scéně znamenalo pro spojenecké tankisty další noční můru. Ovšem přes jeho pokrokové řešení nemohlo pouhých 384 vyrobených kusů na průběhu a výsledcích války pochopitelně vůbec nic změnit.

Délka. 9,87 m
Šířka 3,21m
Výška 2,72 m
Motor Maybach HL 230 P 30
Dosah na silnici 250 km
Dosah v terénu 100km

(opis)