Secesní litinová noha od kamen

Presentovaný nález se vlastně vůbec neměl dostat na tyto stránky. Vykopal jsem ho v místě zaniklé pasekářské usedlosti, a když jsem si představil reakci manželky, kdybych toto přinesl domů, raději jsem ho zanechal ležet na pařezu. Neměl jsem s sebou fotoaparát, a tak jsem se rozhodl, že si ho vyfotím někdy příště, až tudy budu zase procházet. Bylo to v době, kdy jsem do muzea přinesl z lokality železnou rudu - pelosiderit a popisoval tam místo jejího výskytu. Následně se na místo vypravila naše geoložka. Musím podotknout, že nalézt pelosiderity není tak snadné, i když místem procházíte. Mnohdy musíte odkopat nebo odhrnout hlínu či rozebírat hromady kamení. Tak se stalo, že paní geoložka to místo nenalezla, ale oznámila mi, že si přinesla litinovou nohu kamen. Přesně jsem ji tak mohl popsat, kudy šla a jak se stalo, že hledané místo minula. Tu litinovou nohu ovšem nevzala do muzea samoúčelně. Připravovala se totiž výstava Příběh železa, kde byla část věnována právě výrobě užitkové litiny tady u nás. Tento artefakt následně sloužil a slouží jako názorná pomůcka lektorům při návštěvě školních tříd v muzeu.
Kdysi dávno jsem tu presentoval nález litiny z jiného místa lokality a jiné zaniklé pasekářské usedlosti. Tam se jednalo o zlomek litinové koruny kamen. Tomuto pásovému ornamentu složenému z palmet se říká anthemion. Jedná se o ornament antický, který se zprvu používal jako malovaná výzdoba nádob a později přešel do architektury. Znovu oblíbený byl od renesance. U kachlových kamen byla většinou koruna keramická, ale postupem doby se začala uplatňovat i u výzdobných prvků litina. Vznikají také kamna celolitinová. Zdobení kamen korunou se vytrácí kolem konce 19. století.
Díky těmto dvěma artefaktům si můžeme udělat obrázek o tom, že i na pasekách se dokázali lidé obklopovat krásnými věcmi.
ROSSY