SLOUP 2015: Když v ráji pršelo (a svítilo slunce) I.

Již po sedmé shlížel romantický skalní hrad ve Sloupu z výše 35 metrů dolů do kempu Stap na čilé hemžení detektorářů při tradičním přátelském setkání hledačů pokladů s Detektorwebem. Celkově to ale bylo naše již dvanácté setkání, nejeden z letošních účastníků zavzpomínal na dávné srazy, které se před Sloupem konaly v Pekelných dolech či v Radvanci. Největší hledačský sraz u nás uvítal letos na 350 hledačů z celé republiky i ze zahraniční (tradičně z Anglie, Polska, Maďarska, Nizozemí a samozřejmě ze Slovenska) a zaznamenali jsme tak návštěvnický rekord.

Mnozí účastníci vzhledem na prodloužený sváteční víkend přijížděli už od pátečního rána a využili slunečného počasí k hledačským výletům do okolí či prostě jen tak relaxovali... V pátek odpoledne se rozeběhlo ubytování v chatkách, penzionech i stanech, naposledy ho jako po uplynulá léta pevnou rukou a vlídným leč rozhodným hlasem řídila legendární provozní paní Šupinová, kterou po odchodu do důchodu vystřídá Viktor přátelsky zvaný „bobuláč“, jehož neméně legendární a s kempem již neodmyslitelně spjatá schwarzeneggerovská muskulatura a četné trofeje na poličce v baru (mj. tři zlaté medaile v MS v trojboji) naznačují, že pevná ruka se ještě upevní. Viktor (vpravo) a „všeuměl“ Martin – tvůrce soutěžního detektoru pro hod do dálky, kanónu a dalších potřebných věcí...

Bylo nám líto, že jsme nemohli uspokojit letošní enormní zájem o ubytování na srazu (kapacita je omezená), mnozí to řešili pomocí okolních penzionů nebo stanů – například chlapi, kteří přijeli na sraz až z polského Slezska, si z nich dokonce zbudovali jakési "nezávislé polské hledačské království" s vlastní zástavou. K večeru se rozhořel tradiční táborák, zapěnila pípa, zavoněly prskající špekáčky či klasická držťková a už jsme mířili na první ze zajímavých přednášek připravených na tento víkend: Ing. Rudolf Tengler nás seznámil s tajemstvím fungování georadarů a mnozí jsme byli překvapeni, jak detailní a všestranné informace o tom, jak to vypadá „pod námi“, lze za pomocí nejmodernějších počítačových programů získat. Nešlo jen o pro někoho třeba nezáživné technické parametry. Mohli jsme se podívat tam, kam naše běžné detektory nemají šanci dohlédnout, např. do dosud neodkrytých tajemných chodeb, štol či hrobek, viděli jsme, jak s využitím nejrůznějších profilů získaných georadarem vypadá obraz předpokládaných podzemních hrobek u kostela v Mariánském Týnci či zbytky hradeb schované pod vozovkou, štola ve štěchovických štěrcích, či hrobka ukrytá hluboko ve slovanské mohyle… samozřejmě mnohé zajímalo především to, jak se třeba využíval georadar při hledání zbraní v rybníku a jak takové utopené zbraně na obrazovce georadaru vůbec vypadají… Olomouc, zbytky městských hradeb pod vozovkou. Mariánský Týnec, pohled na plochu v hloubce 1,5 m. Kruhový objekt o průměru 4 m.

Počasí měl tentokrát v referátu Collerko a prakticky až do sobotního večera to měl pevně v rukou. Pak se jako nad celou republiku přihnaly bouřkové mraky, jejichž hlavní voj šel ale naštěstí stranou. Před tím, co přece jen spadlo na Sloup, bylo možné se ukrýt do prostorného vojenského stanu, který měl rovněž letos ve Sloupu svou premiéru. Ještě jednou poděkování za každou pomocnou ruku při jeho stavbě a skládání i za zájem přihlížejících… Stan pomalu dosahující velikosti menšího hangáru stylově posloužil už v pátek jak promítací sál, v něm předvedl své představení báječný muž s klikou Morfeus – bylo potěšením sledovat, jak v digitální době tabletů, iPhonů, GOPROček či čeho všeho opatrně vyjímá z kartonové krabice kotouč „celuloidového“ filmového pásu a zručně ho zakládá do pro mladší hledače až archaického promítacího aparátu, aby vzápětí světelný kužel rozpohyboval na plachtě stanu obrázky – předvedl nám zajímavé a unikátní dokumenty (např. instruktážní film pro luftwaffe o britském letectvu, dokument o zvěrstvech nacismu Nezapomeneme či dobově naivní propagandistický animovaný film o Pérákovi tepající nešvar udavačství) a nakonec jako bonus pro filmové fajnšmejkry přidal Morfeus jeden peprnější snímek z 20. let minulého století. Déšť má Sloup rád a místní s nadsázkou říkají, že jaro je tu dva dny v dubnu a tři v květnu. Všichni víme, že je tu počasí skutečně nevyzpytatelné, a tak když nás po prosluněném pátku sobotní ráno probudilo nevlídným bubnováním dešťových kapek do střech, veteráni srazů se tomu moc nedivili a nenechali se vyvést z klidu.
A skutečně - než jsme dosnídali, mraky se protrhaly, vykouklo sluníčko, a tak Miroslav UC Kratochvíl mohl přivítat první várku účastníků 12. ročníku setkání hledačů ve Sloupu již za vlídného počasí. Po zahájení následovalo přednáškovém sále představení detektorů Makro a XP. Posluchači se zájmem sledovali novinku v podobě detektoru Makro Racer a novinky kolem XP Deus.

O sobotním dopoledni přišly na řadu nejprve soutěže. Na druhém protivanovském setkání hledačů pokladů s Detektorwebem v loňském roce měla premiéru zbrusu nová soutěžní disciplína nazvaná: „Dálkově řízený archeologický průzkum“. Úkolem „archeologa“ sedícího na své židli v teplíčku "kanceláře", který dostával do bezdrátových sluchátek signál z cívky Deuse v rukou hledače, bylo pomocí provázků řídit hledače, který měl zakryté oči, tak aby ve vymezené dráze nalezl tři volně ložené cíle v trávě (mosazné matice). Zvítězila dvojice, která v nejkratším čase našla tři předměty a prošla přes celý 15 m dlouhý polygon. S nadsázkou si soutěžící mohli vyzkoušet, že ne vždy to s námi hledači má archeolog jednoduché. A i obráceně, že hledači některým archeologům nerozumí. Nakonec se, ale ukázalo to hlavní, že spolupráce je přínosem pro obě strany. Skvěle se tenkrát v Protivanově bavili soutěžící i diváci, a jak jsme slíbili, soutěž měla letos i svou sloupskou premiéru a opět jsme si to parádně užili. Velkým favoritem byla dvojice Jitka / Jirka, kde Jitka „stříbrňačka“ úročila své sžití s Deusem v terénu a útočila na metu nejvyšší – leč se nakonec zadrhla na hledání třetího cíle. Hodně se též čekalo od dvojice Petra/Tomáš, kde roli „archeologa“ zaujal archeolog Tomáš Bek, ale zřejmě si nějak poupravili staré přísloví na „lehce na bojišti, těžce na cvičišti“ a skončili nakonec na dolních příčkách. Nejlépe si při „archeologickém průzkumu“ rozuměla „archeoložka“ MARKÉTA s hledačem RADKEM, kteří všechny tři cíle vyhmátli za 1:22 minuty, druzí skončili JIRKA s HONZOU (1:31 minuty) a třetí JARDA s MARTINEM (1:38 minuty). Ke konci se nechal vyhecovat UC a Thee Zeus, kteří překvapili svou skvělou souhrou a především dosaženým časem 1:12, ale jakožto organizátorům se jejich čas do soutěže nepočítal. Všichni soutěžící se vešli do času 4 minuty (někteří i za pomoci dovoleného dopingu). Pak přišla na řadu „královská disciplína“ - hod detektorem. Letos připravil Martin (díky moc Martine! ) pro soutěžící zbrusu nové „nářadí“ – sedmikilovou repliku Deuse, která - kromě váhy – je takřka věrnou kopií 1:1 k originálu. Je tedy těžší než starý „klacek“ a tudíž bylo jasné, že dosavadní rekord 15,3 cm nebude překonán a vlastně se začíná od nuly. Pár stručnými, nesentimentálními ale vděčnými slovy se UC rozloučil s veteránem, který věrně léta sloužil - tedy létal - a pamatuje ještě pekelné hody na srazech v Pekelných dolech. Čest prvního hodu s novým nářadím připadlo na MARKA, který se nenechal svázat nervozitou a 11,60 m znamenalo v konečném výsledku třetí místo. Na „stříbrné“ příčce se usadil LUDĚK (12,16 m) a po zlatě sáhl – kdo jiný, než tradiční účastník našich srazů z Nizozemí - RAY, byť to tentokrát bylo velmi těsné – Luďka přehodil o pouhých šest centimetrů – tedy 12,22 m. V kategorii "ženy" stály na stupních vítězů všechny, které překonaly metu pěti metrů a šlo to za sebou přesně po deseti centimetrech: Třetí místo obsadila slečna RATHAUSOVÁ (5,77 m), druhé získala JARULI (5,87 m) a první JANA (5,97 m) - což trpce nesl Lidumil, neboť to bylo jen o 43 centimetrů méně, než kam se zapíchl Deus, který poněkud neochotně vyletěl z jeho rukou :-) V kategorií „Děti a junioři do 10 let“ se házelo pouze s tři kilogramy těžkou cívkou odmontovanou ze soutěžního Deuse a odvahu našli i ti nejmenší špunti. Třetí místo obsadil ŠIMON výkonem 3,20 m, druhé TERKA 5,92 a prvé s naprostým přehledem zvítězila GABRIELA hodem 8,88 m.

Všem soutěžícím děkujeme a vítězům gratulujeme. Poražení mohou trénovat na další setkání a házet na zahradě se svým detektorem :-)