Služební dýka SA – model 1933

Zdá se mi, že není v Čechách rozšířeno příliš mnoho informací od Německých dýkách, a proto jsem se snažil v tomto příspěvku poskytnout některé poznatky, které jsem zatím získal od různých lidí a ze zahraničních internetových stránek. Snad jsem si nedovolil moc, určitě rozhodně nevím vše a je potřeba také praxe. Z důvodu rozlišování různých typů jsem poslal i pár fotografií pro srovnání. /

Podněty vzniku služební dýky model 1933 pro SA (Sturmabteilung - úderné oddíly) a  požadavek na vybavení služební dýkou podal v létě roku 1933 velitel štábu SA Ernst Röhm. Její vzor čerpal inspiraci z historické Švýcarské dýky, pocházející z 15. století a byla navržena Profesorem Paulem Woennem z průmyslové školy v Solingenu. Také Adolf Hitler souhlasil aby se navržený vzor dýky, stylem podobal historické dýce. Oficiálně po schválení, byla zavedena 15, Prosince téhož roku, velitelem štábu SA, Obergruppenfürerem von Krausserem.
Zakázkou na zhotovení velkého množství dýk byla závazně oslovena tradiční firma Solingen. Několik menších firem, které buď do konce své výroby obstály v závazcích kritérií kvality a nebo postupně zanikly. Ty rovněž produkovaly omezené množství služebních dýk.
Dýka SA byla vydána o vánocích, proto se jí také říkalo vánoční dýka. Prototypový model vyráběly pouze dvě firmy, E. Pack & Söhne s logem tančící dívky a Carl Eickhorn s logem veverky v oválu. Toto první logo od Carla Eickhorna však z počátku nemělo iniciály CA jako tomu bylo u pozdějších typů. Tato verze se vyráběla ve dvou provedeních. Bez znáčku SA, nebo s rumělkově červeným smaltovaným sklem na perlinkovaném podkladu odznáčku, téměř podobnému originálnímu odznaku Hitlerjugend, také orlička v ručce byla odlišná.
Dodatečně byla upravena a následně masově vydávána k soukromému prodeji koncem ledna roku 1934, každý SA Mann však musel mít oprávnění k jejímu nošení jako nedílný doplněk své uniformy.

Současně se služební dýkou SA byla zavedena také černá dýka SS model 1933, ta však nebyla vydávána masově jako dýky SA. Měla na čepeli motto Meine Ehre heisst Treue (Mou ctí je věrnost) a v ručce z černého tlakově mořeného hruškového, jabloňového, nebo ebenového dřeva, orličku a odznáček s runami SS. Každý příslušník SS (SS Mann), který byl oprávněn nosit tuto dýku, musel nejprve projít náročným čekatelským obdobím (SS - Anwärter). Dýka SS byla předávána vždy 9. Listopadu při vročí Mnichovovského puče a to pouze úspěšným čekatelům, kteří si tuto čestnou dýku museli předem zaplatit. V případě, že by někdy z SS majitel dýky vystoupil, byl povinen vrátit dýku do jednoho ze tří příslušných výstrojních středisek v Mnichově, Drážďanech nebo v Berlíně. U dýk z výroby 1933-1935 byla spodní příčka také značena římskou číslicí I, II a III, to byly symboly pro označení zmíněných výstrojních středisek SS (I - Mnichov, II - Drážďany a III - Berlín). Dýka pro N. S.K. K. (Nationalsozialistisches- Kraftfahr- Korps) byla obdobou dýky SA, rozdíl byl pouze v černě zabarveném těle pochvy a každý výrobce, který byl oprávněn produkovat na trh dýky pro SA, měl zároveň právo současně vyrábět a prodávat dýky pro N. S.K. K.

Služební dýkou SA bylo vybaveno na konci roku 1934 zhruba 3 000 000 příslušníků SA a současně s nimi také vyrobeno zhruba 220 000 kusů služebních dýk SS.
Dýky SA se dají podle používaného materiálu v určitém období a rozdílné výrobní tolerance shrnout do tří kategorií.

Dýky raného období z let 1933 - 1935

První služební dýky SA měly záštity a vrchní matici z čistého niklu (alpaka je nesprávné, ale velmi časté označení názvu pro kov jiného chemického složení). Obě záštity měly na vnitřní straně zkratky dodavatelů jako např. F. B., P.A., M.S. a pod. Ty mohly být dodávány od různých producentů výrobcům jako součástky a nebo pokud měla určitá firma jako např. konkrétně Robert Klaas, vnitřní značení obou příček pouze St a H, Klaas totiž vlastnil nejen dílnu pro montáž dýk, ale také vlastní kovárnu a slévárnu. Pro dýky SA je charakteristické označení rubu spodní záštity s vyraženou zkratkou oblasti příslušné župy SA, jako např. Sm -Südmark, O - Ostmark atd.. Všechny tyto součásti v četně niklového kování a šroubků na těle pochvy byly chemicky stříbřeny slabou vrstvou, bohužel toto stříbření pro svou nízkou tvrdost, bylo velmi často odíráno nošením a nebo čištěním. Velmi vzácně se příčky vyráběly také z tombaku a mosazi.
Ručka byla zhotovována nejčastěji ze dřeva hrušně, javoru, buku, dubu a ořechu v rozmezí od světle po tmavě hnědé odstíny. Na některých dýkách se vzácně vyskytují i vyražené iniciály výrobců na spodní části zarážky pro ukotvení do spodní záštity.
Pochva měla tělo ze železného plechu s hněděným brunýrováním. Veškeré kování dýky, botka, obůstek a vchod pro čepel v četně šroubků a očka pro závěsník byly zhotoveny z čistého niklu.
kožený závěsník měl rovněž upínací patent i karabinku z čistého niklu. Karabinka nebyla do roku 1935 značena výrobcem.
Orlička a odznáček s motivem SA v ručce jsou v niklovém provedení. Čepel nese na přední straně motto Alles für Deutschland (Vše pro Německo). Na rubové straně čepele u spodní záštity je logo příslušného výrobce.

Roku 1934 3.2.rozhodl velitel štábu SA Ernst Röhm, aby všichni důstojníci, kteří vstoupili do organizace SA ale také SS, před 31.12.1931 v rozhodnutí č.: 1444/34 a všichni muži, kteří přešli z organizace Hitlerjugend do důstojnického sboru organizace SA do 31.12.1931 v rozhodnutí č.: 1444/34 II, mají být obdarování čestnou dýkou SA. Tato dýka měla na rubové straně čepele na svém řopu speciálně vyleptané věnování, In herzlicher Kameradschaft Ernst Röhm (V srdečném kamarádství Ernst Röhm). Produkci dýk s tímto věnováním mělo oprávnění výroby 16 vybraných výrobců. Byli to výrobci:
Aesculap, Haco, Haenel, Heller, Henckels, Kober & co, Pack & Söhne, Stöcker & co( SMF), Wingen Anton, Carl Eickhorn, R. Herder, G. Hammesfahr, Sauer & Sohn, F. Dick, Ed. Wüsthof a August Merten. Vydáno bylo celkem 125 960 dýk s tímto věnováním.

Ernst Röhm kterému byla celá organizace SA  s 2 500 000 muži loajální, se stal politicky nepohodlným Adolfu Hitlerovi na jeho cestě k totální moci, a přirozeně i tehdejší armádě Reichswehru z důvodu obav z reálné konkurence. Adolf Hitler měl v té době k dispozici markantně nižší počet oddaných mužů v organizaci SS, v počtu 300 000 mužů. V tajném jednání bylo pod záminkou údajné hrozby atentátu na Adolfa Hitlera rozhodnuto o likvidaci celého vedení SA.
V Berlíně pod vedením Hermana Göeringa, Reinharda Heydricha a Heinricha Himmlera bylo nařízeno hromadné zatýkání vedení SA. Vše muselo být provedeno na rozkaz Adolfa Hitlera velmi rychle. V noci z 29.06 na 30.06. 1934 bylo pak pozatýkáno celé vedení SA. Rozsudky smrti byly přečteny zatčeným funkcionářům SA bezprostředně před jejich popravou. Adolf Hitler odjel toho dne do Mnichova na oficiální potlačení vzpoury.
Oficiálně se hovoří o 77 obětech, ale neoficiálně se spekuluje i o stovkách lidí.
Některým z nejvyšších zatčených důstojníků SA byly do cel poslány revolvery, aby se zastřelili, a to včetně Ernsta Röhma, ten však odvětil, se slovy “ať si mě Hitler zastřelí sám! “. Už 2. července ho v cele zastřelil Sturmbannführer SS Michel Lipert a asistoval mu brigadeführer SS Theodor Eicke (pozdější velitel koncentračního tábora Dachau).
Tato politická čistka se v dějinách nacionálního socialismu navždy zapsala názvem Noc dlouhých nožů. Ta zároveň vedla od roku 1934 do roku 1945 Adolfa Hitlera k totální moci, a totéž platí o prudce vzrůstající moci vedení SS, s ovládnutím takřka všech aspektů života v nacionálně socialistickém Německu. Po noci dlouhých nožů bylo na základě rozhodnutí č.: 6747/34 ze dne 01.07.1934 nařízeno, že nositelé těchto dýk musí odstranit Röhmovo věnování ze své dýky. Věnování od Ernsta Röhma bylo seškrábáno či zbroušeno nebo výrobcem na požádání přeleštěno a úbytek oceli čepele je ve středovém místě čepele v toleranci od 0,25 mm do 5,5 mm.
Osobní hrubé odstranění se provádělo buď kompletním zbroušením věnování, nebo postačilo odstraněno kompromitující jméno Ernst Röhm. Ten byl od té doby považován za zrádce říše.
Příslušníků SA, kteří toto nařízení z osobních důvodů neuposlechli nebo za jiných okolností neodstranili toto věnování ze své chladné zbraně, bylo velmi málo, čímž se stala dýka s věnováním od Ernsta Röhma raritní.

Původní název této věnovací čestné dýky SA je Röhmdolch. Toto věnování může být pouze na raném typu dýky SA, je proto naprosto vyloučené, aby se toto věnování vyskytovalo na čepelích pozdějších dýk spadajících do  tranzitionálního období s označením loga výrobce s  kódem RZM a nebo na válečné dýce, značené pouze kódem výrobce a RZM!

Kód RZM se vyskytoval u některých výrobců dýk už od roku 1934 a to jak u dýk SA tak u dýk SS, jen to nebylo pro období raných dýk ještě povinné.

RZM - Reichszeugmeisterei(kontrolní úřad kvality) převzal správu nad všemi produkty prodejců, a každý, kdo měl zájem prodávat své produkty organizacím spadajícím pod N. S.D. A.P. - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (nacionálně socialistická Německá dělnická strana), musel požádat RZM Reichszeugmeistereio přidělení svého speciálního kódu. Specifickým kódem byl pak označen na každém výrobku, tedy i na dýkách. Tento kód pak mohl snadno dohledat výrobce pro případnou reklamaci nesplnění požadované kvality. Zároveň tento měl však i ochrannou funkci, znesnadňoval identifikovat potencionálním nepřátelům jednotlivé producenty výroby.

Dýky transitionálního - přechodového období z let 1936 - 1938

Z důvodu ekonomických příprav na válečné účely se začal používat, kde to bylo jen možné levnější materiál. Ani dýky nebyly této změny ušetřeny.
V roce 1936 byly použity zbytky zásob niklových záštit, které však již neměly vyražené označení zkratek jednotlivých žup SA a rok 1936 byl prakticky jediným rokem, kdy byly tyto neoznačené příčky v oběhu. Ke konci roku 1936 byl nikl, jako materiál prohlášen strategickou surovinou a jako masiv se jeho používání zakázalo. Nikl se směl používat pouze jako povrchová úprava niklování.
Změnou bylo vymizení luxusního odlévaného niklového kování na pochvách, a to bylo nahrazeno raženým železným plechovým kováním s niklovaným povrchem. Vzácně se lze setkat s kováním, které bylo pokusně vydáno do oběhu roku 1936, kdy bylo odlité ze zinkové slitiny a poniklováno. Toto kování však nesplňovalo normy a kritéria kvality RZM a jeho další výroba byla zakázána a stažena z trhu. Rovněž barva na těle pochvy již z drahého hnědého brunýrování byla postupně nahrazována levnějšími acetonovými barvami.
Nadbytečné čepele s logy soukromých výrobců byli doplněny dodatečným doleptáním s označením kódu výrobce a značky RZM, proto mohou být tyto dva lepty i rozdílné v zabarvení. Pouze 5 firem používalo již v transitionálním období hliníkové záštity, hliník má však špatnou přilnavost a vrstva poniklování se z něj nošením snadno odírá.
V roce 1937 s začínají produkovat dýky se záštitami ze zinkových slitin, s niklovaným povrchem. Záštity ze zinkové slitiny jsou prakticky poslední, které se vyráběly a to pro jejich ekonomickou nenáročnost. Orlička a odznáček SA v ručce je materiálem identický s materiálem záštit.
Vrchní matice může být u niklových záštit niklová, u hliníkových záštit nebo ze záštit ze zinkové slitině hliníková nebo železná.
Karabinky u kožených závěsníků jsou již železné značené kódem a logem RZM a poniklované. RZM usiloval o sjednocení používaného materiálu a zároveň o co nejjednodušší a nejlevnější provedení, ale zároveň splňující zákonem daná kritéria.

Dýky pozdního období - válečné z let 1939 - 1942

Dýky SA z válečného období mají již záštity výhradně ze zinkové slitiny a nebo z hliníku, oba materiály s niklovaným povrchem.
Na rubové straně čepele se již používá pouze kód výrobce a logo RZM. Vzácně se objeví ještě logo výrobce současně s kódem a označením RZM, ale pouze u kusů s rokem 1939, později už ne. Válečné čepele za účelem sjednocení a úspory se již prováděli pouze s logem RZM a s kódem výrobce. Dřevěné ručky se již nevyráběly z drahých ořechových dřev a pod.
Pochvy mají už výhradně železné ražené plechové kování s poniklovaným povrchem. Barvy na tělech pochvy jsou už jen acetonové.
Závěsníky mají železné součástky s poniklováním.
Odznáčky v ručce, které byly z předchozích období ze stejného materiálu jako záštity, už mohly být u některých výrobců z jiného materiálu než záštity, častým příkladem bývá výrobce Carl Eickhorn, kdy bývají poměrně často kombinovány záštity ze zinkové slitiny s hliníkovými orličkami.
Vrchní matice může být hliníková nebo železná.
Dýky tohoto pozdního období se vyráběly prakticky do roku 1940, pak byla jejich výroba zastavena. Vzácně se můžeme setkat s dýkou, která má uveden rok 1941. Nošení služební dýky SA bylo zakázáno v roce 1942.

Organizace SA měla největší funkci ve třicátých letech, kdy měla za úkol rozhánět nepřátele strany, chránit předáky nacionálně socialistického hnutí, ale také narušovat politické projevy opozice. Organizace SA hrála také úlohu velkých přehlídek, při demonstracích moci. Po uchopení moci nacisty se však velké množství mužů z SA jevilo straně již jako nadbytečné a po noci dlouhých nožů se snažila organizaci SA zredukovat na množství nezbytně nutné a velká část těchto mužů byla nucena přejít do organizace R. A.D. - Reichsarbeitsdienst (říšská pracovní služba před nastoupením branné povinnosti v délce trvání 2 roky) a po té do Wehrmachtu (branná moc nacistického Německa rovněž na 2 roky).
Z důvodu úbytku mužů SA se přirozeně zastavila postupem času i samotná výroba těchto dýk.