Sobotní depot – cca 120Kg!!! díl prvý

O zlém zubu

Všechno začalo vlastně v pátek. Celý týden jsem měl hodně práce, musel řešit spoustu věcí a do všeho mě nešel net. Prostě sem měl všeho plné zuby a musel chtě nechtě vyrazit do terénu vyčistit si hlavu (netušil sem, že to bude tak doslova! ). A i když sem to měl krapet z ruky vyrazil na Keltovo poličko kam sem dorazil asi kole osmé hodiny večerní. První překážka, která se nečekaně objevila v cestě bylo jakési auto. Když sem přijel asi na 5 metrů uviděl jsem mladý pár jak asi vyklepavaj sedačky nebo prostě nechápu co tam dělali, že u toho tak skákali ;-) Pozornost mému autu začali věnovat až když jsem stal asi 5cm před jejich čumákem a rozsvítil dálková světla a trošku otůroval motor. V tu chvíli se začali zmateně pohybovat a slečna asi nemohla najít podprsenku, ale nakonec to vzdala a uvelebila se za volantem a začala neochotně couvat. Pokračoval jsem ještě asi 2km polní cestou až dojel k políčku. Zapomněl jsem poznamenat, že mě cestou pěkně chytil zub a nechtěl se prevít pustit i když jsem mu vyhrožoval! Vylezl jsem z auta asi pul hodiny pobíhal na mrazu a lamentoval jak špaček, ale zubu jsem stejně nedomluvil. Nejbližší spřízněná duše byl Kelt a tak než abych absolvoval cestu zpět domů vyrazil jsem raději k němu a za necelou půlhodinku jsem byl u něj s tím, že jsem mu dopředu volal ať připraví slivovici.

Když Kelt viděl, že jsem na tom opravdu zle čapnul Zlaté stránky zkoušeli jsem obvolávat zubařské ordinace což bylo ve 21:00 opravdu problém. Naštěstí se mě podařilo přemluvit jednou soukromou dentistku pod příslibem, že ji zaplatím hotově. Převlékl jsem se z hledacího stejnokroje a tradá do ordinace. Než jsem se nadál paní zubařka mě pěkně do horního patra vrazila injekci a už cvakala kleštěma. Vážně dost dobrej pocit – doporučuji. Byl sem rád, že mě to umrtvila, žel bohu mě huba začala tuhnout až když jsem odcházel! Nejprve to vypadalo, že mě hodlá utrhnout hlavu, ale asi po dvou minutách lomcovaní se ozvalo křřř křřř křůp a zub byl venku. Bolest to byla strašná něco jako když překopnete pražskej groš, ale to se mě naštěstí poštěstilo jen jednou jelikož byl dost hluboko a mezi kamením. Také se mě ptala co dělám a tak se na okraj zmínil, že jako velkého koně mám hledání s detektorem a ona na to jo to sou takový ty blázni, že? :-))) Bylo kolem 22:00, když jsem zcela zničen opouštěl ordinaci o 500 Kč a sedmičku vpravo nahoře lehčí – to bylo to vyčistění hlavy. Opravdu dokonalé. Chtěl sem jit ještě někam na chvilku hledat, ale říkala, že to mam domů daleko tak ať raději jedu spát ať to zaspím. Celou noc sem stejně skoro nespal jelikož sem si vyplachoval tlamičku.

Sobota – O bájném depotu

Ráno jsem navštívil babičku a nafasoval Řepík proti zánětům. Pršelo a tak sem neměl chuť kamkoliv vyrazit. Po obědě mě bylo lépe a udělalo se i hezky a tak sem vyrazil na jedno místo, které jseme již delší dobu měli vyhlédnuté. Volal sem Keltovi, ale on nemohl jelikož musel hlídat malé Keltíky, ale nakonec řekl, že je vezme na procházku a to že by šlo a doma ještě dostane pochvalu J). Dorazil jsem na místo asi kolem druhé hodiny odpolední poskládal detektor a vyrazil do pole. Vyskočilo pár minciček převážně RU a nějaké drobnosti. Pak se objevila kule do perkusu a po 5ti metrech další a najednou signál jak hrom, který pokračoval na obě strany a už sem viděl, že to bude asi vodovodní potrubí a neměl chuť kopat. Signál byl, ale pak už ve stranách nebyl tak silný a tak jsem se prošel v kruhu kolem toho místa a vykopal další kule. To už jsem si říkal, že jich v tom místě kde je ten velký signál bude vícero.

Jenže do toho bohužel přišel telefonát od mé velmi blízké osoby a postupně se dozvěděl, že se stala hrozná věc a ta osoba potřebovala moji pomoc. Obvolával jsem proto spoustu známých a snažil se sehnat pomoct. Naštěstí se mě něco povedlo, ale bohužel pro tu věc jsem nemohl udělat více i když bych za to dal všechny poklady světa, aby to dobře dopadlo. Tímto bych chtěl onu osobu pozdravit se vzkazem ať je statečná a nebojí se, že určitě všechno dobře dopadne a že tu jsem stále připraven kdykoliv pomoci.

Možná, že je chvilka na to, abych sem vsunul trošku vánoční nostalgie, ale zkuste se podívat kolem sebe jestli nemáte někoho komu by jste mohli jakkoliv pomoci nebo udělat i malou radost ať je na tomto světě trošku líp. ;-)

Na další hledání jsem už ani neměl pomyšlení, ale rozhodl jsem se ještě zkusit ten velký signál. Asi v pul metru jsem narazil na první kuli a pak začala lopatka o něco škrábat.
To už ke mě směřoval Kelt s dětičkami a na mě se z díry vyloupla hrst kuli do perkusních zbraní. Přivolal jsem Keltíky a začali jsme společnými silami kopat poněkud větší díru a kule se na nás jen řinuli. Malým Keltíkům, byla zima tak jsem přijel mým vozítkem přímo do prostřed pole (od majitele máme povolení) a posadil je do roztopeného Maximuse. Za chvilku vyběhli, že už jim není zima a že nám chtějí pomoci. Bohužel jsme sebou neměli foťák a moc jsme chtěli nález zdokumentovat bylo rozhodnuty že odvezu Keltíky domů i když to bylo daleko tak to prostě nešlo jinak jelikož jsem od paní Keltové přivezl foťáček.




Kopali jsme jak o život, ale mě stále tížil ten zmiňovaný problém. Těch kulí bylo v zemi strašné kvantum a museli jsme vymyslet technologii „rýžování“, abychom se zbavili nabalené hlíny. Nejvíce se osvědčily gumové koberečky z mého vozítka. Začalo se stmívat a tak jsme do díry hodily igelit na vrchní část kulí s tím, že se sem zítra vrátíme a díru dokopeme.






Plastovou krabici, která byla plná olověných kulí jsme se značným úsilím (byl omrzlá a tak se klouzala) naložili do auta a váhu odhadli tak na 60-70kg!!!




Volali jsem nemocnému Dakovi a jeho první otázka byla: Máte odlejvací kleště? ;-) Pak, že by moc rád přijel, ale nemoc nebo snad i manželka ho nechce pustit. Marfy po ohlášení tohoto nálezu hlásil plnou připravenost na zítřejší ranní dokopávku. A to už jsem frčel domů a těšil se na horkou koupel, abych rozmrznul.

Pokračování bude následovat v díle druhém