Sonáta měsíčního svitu

Třídenní hledačský absťák mě vyhnal hodinu před soumrakem do okolních kopců. Tma zde přichází s každou minutou velmi rychle. Půlhodinová blesková čmuchačka nepřinesla valného výsledku a po 40 minutách hledání se potácím krušnohorskou krajinou s tím, že to balím, jelikož nevidím na konec detektoru. Nad horizontem jasně svítící měsíc, dává najevo, kdo je tady pánem a příroda utichá do noční hybernace. Podivné šelesty z houštin a zem zvrásněná rypáky divokých prasat, mě popohánějí k autu mílovými kroky. Splašený pochod s kývající berlí přerušil až ostrý tón ve sluchátkách detektoru. To ještě kopnu, říkám si v duchu. Z útrob matičky země tahám luxusní čepičák policejního důstojníka třetí říše( 1933-45) a bleskurychle tahám starý mobil pro zhotovení akční fotky. Z těch co jsem zatím kopnul, se jedná o absolutní –Top- kvalitu. Nedostatek světla kompenzuje elektronika telefonu vlastní světelnou iluzí, takže to vypadá, že je ještě světlo. Opak je pravdou a první dvě fotky jsou pořízeny téměř za tmy. Při pohledu na zářivý měsíc, se do hlavy vkrádají mollové tóny slavné Beethovenovy klavírní „Sonáty měsíčního svitu „a já s pocitem dobrého úlovku usedám za volant svého samohybu a pádím domů.

Pozdrav místním kamarádům a všem na DW-posílá kolega Romale