Středa, detektoru třeba

Stále polehávám u počítače, je středa a Štětináč vyrazil do sluncem ozářené členité Vrchoviny. Panoramato střída scenérii jak telefonicky podává hlášení. Vypadalo to na skvělí zamrcaseníčko. Všude sice byla samá díra po předchozích návštěvách krtků s motyčkou a libozvučným klackem, mezi houbaři se detektorem probíjel jako sekáč při kosení trávy. Sem tam nějaký staro-usedlík radí jdi támhle. Tak to prubnul, ale les je tichý jako kdyby detektor ztratil hlas. Nakonec to bylo ticho před dvojitou bouří. Dálší zvonění telefonu a naslouchám jak v úmorném horku směřoval k pařezu, který chtěl využít jako hodovní stolici a signál, jako kdyby vlez na plechovou garáž. Tak svačina se odložila, zem vydala první nález, byl v pouzdře a podobá se to něčemu, co kdysi v sobě nosilo smrt pro nepřítele. Začalo horečnaté mrcasení ve stále se zvětšujícím kruhu. Přišla druhá bouře, která pomocí motyčky vyvrhla druhou pistoli. Potom následovali jen malé pípanečky (munice a jiný šrot). Jak hezky den začal tak i skončil, utrhl vejfuk u svého oře, to ukončilo jeho tažení.

Tak hezké dovolené všem a Mrcasu zdar B. K.P.