Středeční pípanec

Předmluva:
Delší dobu systematicky prozkoumáváme jistou oblast ke které jsme se dostali na základě informací od pamětníků. Některé z akcí byli úspěšnější, jiné méně a některých se účastnil Pepa osobně. Nezaměřovali jsme se čistě na hledání, ale samozřejmě také na sběr informací od starousedlíků atd. Některé z nálezů zveřejníme v budoucnu.

Kapitola první: Jak jsme hledali ztracený detektor
Při předposlední akci (17.5.06) kdy jsme rozšířili pole naší působnosti na širší okolí jsem hledání zahájil s XP Gmaxx 2 kolega Salm s Tekneticsem T2. Během dne jsem přezul na XP Goldmaxx Power, ale jelikož jsem měl sebou jen jednu konstrukci, tak jsem musel přehodit cívku a hlavní jednotku. Výměnu jsem prováděl v trávě vedle auta a následně jsme opět vyrazili do lesů. Ten den byl prostě den blbec, kdy vám veškeré nálezy utíkají už když zaslechnou šelest cívky v trávě a opravdu jsme nenašli v podstatě nic zajímavého. Po celodenním běháním po lesích jsme akci ukončili v příjemné hospůdce jejíž lidové ceny nás velmi překvapily.

Toto pondělí jsem začal plánovat další středeční výpravu, ale zjistil jsem, že mě schází jednotka od Gmaxx 2. Prohledávám znovu celé auto a nikde není. V paměti si přehrávám, kde jsem ho měl naposledy – na kraji lesa, když jsem měnil cívku a jednotku. Volám Salmovi a seznamuji ho s nastalou situací. Plán je jasný, zítra ráno vyrazíme časně ráno a nejprve se pokusíme najít detektor.

Ráno čekám na smluveném místě kam Salm doráží s omluvou a půlhodinovým zpožděním. Zapínám notebook a ukazuji mu připravenou mapovou dokumentaci a přibližný plán na dnešek – konečně snad vyrazíme na místo, kam jsme chtěli snad již 3x, ale vždy jsme to změnili. Salm vytahuje další mapy z různých dob a porovnáme a upřesňujeme jednotlivá místa.

Přijíždíme na místo, kde musíme překonat překážku v podobě elektrického ohradníku na krávy, který jde naštěstí v jednom místě dobře přejet. Na kraji lesa, kde jsme posledně stáli – konec civilizace – prohledáváme místo a snažíme se najít detektor. Jedná se o velmi malou plochu a tak to po 5 minutách vzdáváme s tím, že tam prostě detektor není a zřejmě bude někde. Přejíždíme k protějšímu kopci kde jsou boží muka cca 300 let stará lípa a cesta kde doufáme v nějaké pěkné nálezy. Místo pěkných nálezů nás vítá „kamarád“ čedič a sakra těžká mineralizace půdy. Nacházíme nějaké drobnosti, ale nic zajímavého a tak se vracíme k autu jelikož se blíží hodina, ve které se máme setkat s Pepou Mužíkem. Volám mu a po chvilce vysvětlování a upřesnění dalekohledem zjišťujeme, že je na protějším kopci přes celé údolí.

Kapitola druhá: Místo beden plechy

Provádíme rychlý průzkum a jelikož dorazil další člen naší „expedice“ Martin, přesouváme se na místo, kde kolega Ramon objevil předchozí den velký železný předmět a je částečně pravděpodobné, že by se na onom místě mohly nacházet ukryté bedny. A jelikož v den nálezu neměl čas na kopání, přesouváme se na toto místo a pouštíme se do kopání. Bohužel nacházíme jen zrezlé plechy a mě se povedlo najít německou ID známku: 5. FL. H.Betr. Kp. 253/77 – znánka nalezena při ústupové cestě kde němečtí vojáci odhazovali co se dalo…

Až na několik drobností nic jiného nenacházíme a rozhodujeme se jak budeme postupovat dále. Domluvíme se, že Pepa vyrazí s Martinem na místo, kde by se údajně měli nacházet pozůstalosti po německé jednotce SS a já ze Slamem vyrazím konečně na naše dlouho plánované místo. V případě úspěchu dá dotyční skupina info té druhé.

Kapitola třetí: Zrezlá piksla od barvy
Parkujeme auto a připravujeme nové vysílačky, jelikož v těchto místech je signál pro mobil velkou vzácností. Ráno jsem zapomněl naložit do auta foťák a Salm prohlašuje, že nám to určitě přinese štěstí. Skládáme detektory – já Gmaxx 2 V4 s cívkou 38x45 cm a Salm svou T2 a hurá do terénu. Překračujeme další dva ohradníky – teď již pěšmo a potok. Když se Salm chystá překročit potok zjišťuje, že zapomněl krumpáč tak mu házím pře potok klíče od auta a on s nadávkami odchází. Když odchází od auta začne nadávat: „Já vůl si ten krumpáč nevzal. “ Vysílačkou mu oznamuji, že jen přehledl, že ho drží v ruce :D

Konečně se pouštíme do hledání a nacházíme první mince – RU, první republika a protektorát. Salm objevil stopy po kolegovi, který šel stejným směrem docela nedávno a zůstávali po něm nezahrabané díry a podkova – ten den pro nás jistě důležitá věc!
Rozprcháváme se v terénů a asi po půl hoďce hledání zjišťuji vysílačkou Salmovu polohu. „Tady mačka, počujete mňa? “, „Ano, tady …… jsem na hraně kopce nad nějakou skladkou. “, „Ok, vyrážím za tebou – konec. “

Cestou ještě několik signálků a to se již přede mnou rýsuje svah posetý kameny z louky, která na něj navazuje a na samotném vrcholu mírná prohlubeň. Přejíždím detektorem a přesně v té prohlubní vydává detektor signál. Začínám odhazovat kameny a to již je zde i Salm a zvědavě načuhuje co se mě tam vyloupne. Objevuje se cosi zrezlého. Nejdříve si myslím, že by to mohla být helma, ale na to je to moc tenké. Nakonec se z toho vyklube pěkně zrezlá plechovka s uchem – asi od barvy.
Salm se mě směje a se smíchem dodávám jen se směj tam je určitě poklad. Vytahuji plechovku za ucho a zůstává mi v ruce jen torzo bez dna. Skláním se do díry a vytahuje dvoulinku se starým konektorem a je tam ještě nějaké pravidelné železo – plotýnkový vařič. Pro jistotu ještě zvedám další kámen – a HLE! pod ním se lesknou nějaké lžíce. Adrenalin v našich hlavách stoupá. Vytahuji první hrst příborů a již tam vidím jak se na mě smějí stříbrná kolečka. Jásáme a gratulujeme si k nálezu. Vyndávám prvních několik mincí a další kámen a pod ním vidím spoustu stříbrňáčků. Radost neskutečná a vytahuji minci za minci a Salm je vkládá do sáčku a kontroluje vytaženou zeminu zda-li v ní není nějaká přehlídnutá mincička. Občas vytáhnu nějakou tu lžíci, lžičku nůž, nůž nebo vidličku, ale hlavně mincičky. Mince jsou propadané mezi kameny pěkně hluboko a vše se samozřejmě sesouvá. Nedá se nic dělat, díru je třeba pořádně rozšířit.

Když je vyhloubena jáma, za kterou by se nemuselo stydět nejedno kulometné hnízdo, tak to vzdáváme. Dosáhli jsme hloubky cca 140 cm a detektor již nevydával žádné signály, ale je velmi pravděpodobné, že tam ještě pár mincí bude ve větší hloubce.

Prohledáváme ještě okolí a doufáme v pokračování, ale dnešní příděl štístka je již vyčerpán tak snad zase někdy příště.

Po dohodě s Pepou se srážíme v hospůdce asi 20 km od místa nálezu a akci zakončujeme vydatnou večeří.

Kapitola čtvrtá: Suma sumárum, aneb co vše je třeba k úspěchu
1. ztratit detektor a nevědět o tom
2. s odstupem času zjistit ztrátu detektoru a naplánovat záchranou akci
3. úspěšně nenalézt detektor
4. mít tip na zajímavou lokalitu a výdrž v nekonečném zkoumání a shromažďování dalších informací – díky patří především Pepovi Mužíkovi
5. dobré vybavení a zapomenout foťák
6. a na závěr samozřejmě štěstí jako hrom nebo spíš jako dva hromy :D

Jak jsem se zmínil foťák jsem zapomněl doma a tudíž omluvte sníženou kvalitu fotek z terénu, které jsem pořídil mobilem. Nutno dodat, že s pořizováním dalších fotografií jsem si pěkně vyhrál ;)

Lovu zdar,

UC

Před očistou. Znehodnoceno? Pro porovnání - vyčistěné a nevyčistěné mince.