Středověké srpy, kosáky v obrazech a iluminacích

Jedním z důležitých prvků poznání je ikonografie. Na několika dobových iluminacích, což jsou ilustrace doprovázející text středověkých manuskriptů /ručně psaných knih/ a několika obrazech, bych Vám rád ukázal, jak viděli a ztvárnili dávní umělci pro někoho možná nezajímavý předmět: obilní srp a kosák.
V oblastech střední Evropy se srp ke sklizni obilovin používal od antiky po 18. století. Ty s odsazenou rukojetí jsou z našeho území spojovány se Slovany a raným středověkem. Obilný srp té doby používaný při sklizni má několik důležitých znaků. V prvé řadě je to tupý nebo příčně roztepaný hrot. Dalším znakem jsou zubové záseky na ostří. Posledním znakem je zatupená část čepele nad patou trnu rukojeti. Takovýto srp byl vhodný pro sklizeň zralých obilovin takzvaným hrsťováním. To znamená uchopením několika klasů jednou rukou a odřezání pilovou částí srpu tahem směrem k sobě druhou rukou se srpem. Obilí se neodřezávalo až u země, ale o něco níž pod klasy. Sláma neměla v té době mnoho dalšího využití a pole se vypalovala. Byl to způsob problematického hnojení a možná i způsob, jak pole zbavit plevele. Tyto "zubaté" srpy nebyly vhodné pro kosení trávy. Můžeme se však setkat se srpy, kterým chybí pilové ostří a říká se jim kosáky. S nimi se obilí sice také někdy sklízelo hrsťováním, ale časem sekalo jako tráva, i když tento způsob nebyl tak efektivní. Oproti obilnému srpu se zubovými záseky se kosák musel během žatvy brousit a naklepávat. Od vrcholného středověku se také někdy nedozrálé obilniny sklízely travními kosami, jako při sklizni sena se ponechávaly na poli v pokosech a dosoušely se. Dělo se tak jen v porostech jařin, ozimy se vždy žaly srpem. Při sklizni dozrálých obilnin kosou by docházelo až k dvojnásobným ztrátám zrna.
Dalším mezníkem, který přinášel změny, byla zvyšující se potřeba dříve nepotřebné slámy. Dělo se tak v pozdním středověku a raném novověku, kdy se řešilo přihnojování polí. Někdy se uvádí, že většina polí nebyla do konce středověku hnojena. Sláma se začala používat na podestýlku domácích zvířat, dříve jen přikrmovaných přes zimní období senem. Toto hnojivo pak zvyšovalo výnosy. Jestliže se obilniny kosily až u země, začaly se objevovat kosáky větších průměrů. Protože to byla práce podstatně náročnější, objevují se u některých prodloužené, jinak tvarované rukojeti spolu s dalším nástrojem, odebíracím hákem. Tento nástroj se časem mění v tak zvanou krátkou kosu.
Jak obilní srpy, kosáky tak i krátké kosy s odebíracím hákem byly používány při sklizni obilovin až do nástupu obilní kosy v 18. století. Některé v různých oblastech sloužily při žatvě i ve století dvacátém.
Nyní si můžete prohlédnout výběr dobových iluminací a obrazů, na kterých dávní umělci tento vývoj zachytili.
ROSSY