Střepy minulosti

Znáte to, někdy když je hezky a je chuť tak sednete na kolo, motorku, nebo jdete hledat. Já jsem se rozhodl pro projížďku na kole, jelikož jsem už dlouho nikde nebyl, řekl jsem si, že zajedu za kamarádem do takové vesničky uprostřed lesů, je tam klid a aspoň si s někým pokecám.

Byla neděle a dokonce i svítilo sluníčko a bylo teplo čemuž jsem se sám dost divil, přeci jen je listopad a to už počasí nebývá tak přívětivé. Vyrazil jsem asi v deset hodin, a v jedenáct už sem seděl u piva s kámošem a debatovali o všem možném, najednou přišla řeč na archeologii a detektoring, nebyl bych to správný šťoural, kdybych se nezeptal, jestli tady v okolí vesničky není něco zajímavého, kde by se dalo něco najít, a ejhle, to jsem se dozvěděl věcí. Tam stála šibenice, támhle Němci po válce zahazovali do rybníka zbraně a takové ty běžné informace, po kterých se mi vždy rozsvítí očíčka jak světýlko na vánočním stromku. Jenže jsem vyrazil na lehko bez detektoru, takže se nedalo nic dělat, víkend končil, týden před sebou, takže jsem se musel smířit se skutečností, že pořádně to tam prohledat půjdu až příští víkend. - „Počkej, tady kousek za barákem mám takovej starej potok nad kterým prý stála středověká hrnčírna a jsou tam hromady střepů, můžem tam dojít a podívat se na to“. Když jsem tohle uslyšel, zapomněl jsem na vše kolem, dokonce i na nedopité pivo od kterého jinak nikdy neodcházím, a už jsem stál v pozoru u dveří a nedočkavě přešlapoval.

Potok byl vážně za barákem, cesta tam trvala asi 3 minuty. Nad potokem byla zarostlá louka o velikosti, že by se tam ty hrnčírny vešly bez problému 4. Já jsem zkoumal koryto potoka zatím jen pohledem z dálky, ale když jsem si všimnul, že můj průvodce už má v ruce klacík a reje do země, tak jsem se k němu přidal a vážně, střepy se ze strany říčního potoka jen sypaly. S každým kouskem misky, vázy a čehokoliv jiného se ve mě odehrávali myšlenky na to, jak staré asi střepy ve skutečnosti jsou, a kdo je asi dělal. Představivost zapracovala a já na té louce nad potokem viděl stát hrnčírnu se vším všudy a jen přemýšlel jestli to tak ve skutečnosti bylo.

Seděli jsme tam takhle asi 10 minut a furt jen sbírali střípky minulosti, kapsy se mi plnily, až už nebylo místo kam dávat další nálezy, tak jsme se rozhodli že už půjdeme. Dorazili jsme k nedopitému pivu které jsme do sebe ještě s chutí kopli, pak další 3, a nastal čas jet domů, rozloučili jsme se, a podali si ruku na to že příští víkend mi ukáže další zajímavá místa v okolí. Po příjezdu domů jsem dal obsah kapes do vody odmočit od hlíny a spočítal, celkový počet činí 264 střepů všech možných velikostí, ale převažují malé. I kdyby to nebyly střepy z bůh ví jak vzdálené minulosti, ale třeba jen z minulého režimu, tak mi udělaly radost. Hezky jsem se provětral a užil si poslední den víkendu, tak jak to mám rád, v přírodě.

Všem co to dočetli až sem děkuji, a přeji samé příjemné nálezy které jen potěší :)
S pozdravem
divaD