Stříbrňák od dálnice

Razím teorii, že stříbrňáky se válejí všude, jen jde o to je najít a s touhle teorií jsem si vyjel na kole před večeří do lesíka, který leží přímo u dálnice. Od západu pluly po nebi černé mraky a já se modlil, aby hlavně nezačalo lejt. Ze začátku to vypadalo slibně, ale v obci, u které kdysi zřejmě bylo keltské rovinné sídliště, se rozpršelo a než jsem dojel do lesa, tak jsem byl durch a i v botách jsem neměl zrovna sucho.

Myslel jsem, že to bude jen krátká přeháňka, ale lilo i v lese skoro po celou dobu hledání a aby toho nebylo málo, tak se ještě lesem šířil hluk od projíždějících aut, že jsem skoro neslyšel pípání detektoru. Po pár krocích jsem narazil na první díru od nějakého kolegy, který tam nedávno kopal, těch děr tam bylo víc a skoro v každé byl vršek od patrony do brokovnice. Nevzdával jsem to a hledal jsem dál. Opatrně jsem zalezl do listnaté houštinky tak, abych neschytal spršku vody usazené na listech a už jsem měl pořádný signál. Z jílu jsem vytáhnul věc připomínající moderní zákolník s kroužkem, ale z díry se ještě pořád ozývalo železné bručení. Nejdřív jsem si říkal, že tam třeba bude kolo od vozu nebo dokonce celý vůz s vozkou a čtyřspřežím, ale nakonec se ukázalo, že ta první věc je jen odpojená část udidla, které jsem na místě zkompletoval. Bohužel tenhle typ udidla se nedá pořádně datovat.

Z houštinky jsem se vrátil do vysokého lesa, tam jsem našel komunistickou korunu, krok od ní byla zase díra od kolegy a v ní další vršek od patrony do brokovnice. Les jsem pročesal a těch zbytků od patron jsem našel snad 15 – na tak malý les to bylo víc než dost a když jsem se už vracel ke kolu, ozval se další patronový signál. Když jsem z jílu vytáhnul malý kulatý plíšek, docela ve mně hrklo, ale rychle jsem se zklidnil, protože bylo jasné, že to zase bude buď Leopold I. nebo starej Procházka. Při letmém čištění se ukázalo, že jde o 6 krejcar, takže tu ještě byla šance, že by to mohla být ražba z roku 1848 s vavřínama nebo co to tam je za větve, ale nakonec se ukázalo, že to je běžnější ročník 1849. Při prohledávání těsného okolí jsem narazil na převrácené listí na dvou místech a došlo mi, že to je to místo, kde jsem předtím našel korunu a kolega detektorář zbytek brokovnicové patrony. Bylo to asi 4 kroky od místa nálezu stříbrňáku – hledač, co tam byl přede mnou k němu nedošel a já ho taky skoro přešel. Cestou domů už nelilo, silnice oschly a mně vítr vyfoukal mokré oblečení, takže to celé skončilo happyendem a jestli neumřeli, žijou tam šťastně dodnes.