Stříbrňák z pralesa

Zhruba před třemi týdny jsem si vyjel na kole na delší projížďku spojenou s hledáním v lese na kopečku mezi polema. Den předtím byla průtrž mračen a k lesu jako na potvoru nevedla žádná cesta, takže jsem kolo musel tlačit po poli a už po chvíli jsem měl obě kola slušně obalená bahnem a boty mi taky solidně ztěžkly. Na kraji lesa bylo tak husté křoví, že to vypadalo, že jím ani neprolezu, ale naštěstí jsem narazil na srnčí stezku, po které jsem se nakonec do toho pralesa dostal i s kolem. Les byl z kraje zarostlý trnkami, takže o škrábance nebyla nouze a aby toho nebylo málo, tak mezi stromy byly všude pavučiny, které se mi lepily na zpocený obličej. V tom listnatém pralese bylo totiž pěkné dusno.

Při stoupání křovinami k vrcholu jsem konečně narazil na pěšinku a když jsem viděl kolem tu mizérii, říkal jsem si, že s detektorem půjdu jen po té cestě a do neprostupného lesa se vůbec pouštět nebudu. Na cestě ale nikdo nikdy nic neztratil, a tak i na okolní les nakonec došlo – našel jsem dvě místa, kde se dalo jakž takž hledat, ale kromě patron od myslivců tam vůbec nic nebylo. Až když jsem se blížil ke kolu, tak se konečně ozval krásný čistý signál. Slavnostně jsem začal kopat širší jámu, abych ten jediný zvonivý předmět toho dne nepoškodil.

Podle očekávání to byla mince, ale na měděný 1 krejcar z roku 1800 se mi ten drobák zdál příliš malý, takže jsem myslel, že je to půlkrejcar a když už jsem ho chtěl hodit do kapsy a jet pryč, tak jsem ho ještě zkusil škrábnout nehtem po hraně, protože ta mince byla prostě nějak moc placatá a zároveň nebyla okousaná po obvodu. Po škrábnutí se zdálo jako by to nebyl měďák ale spíš stříbrňák, tak jsem ještě opatrně seškrábnul vrstvu nánosů z jedné strany mince a tam se objevilo číslo 20, a tím pádem už bylo jasné, že to je stříbrný 20 krejcar Františka Josefa I. Pročesal jsem okolí, vzal kolo a po pěšince jsem vyšel ven z lesa na louku, kde stál posed, na který jsem se vydrápal a půl hodiny jsem tam seděl a pozoroval okolí. Bylo pěkně teplo, voněly kvetoucí keře, prostě idylka, a tak jsem cvaknul i pár fotek krajiny. Ve druhém lese už jsem nic nenašel a před západem slunce jsem byl zase zpátky ve velkoměstě.