Stříbrňák z vývratu

V neděli jsem si zase jednou vyjel na kole do lesa k jedné obci u dálnice D11. Byl to můj asi čtvrtý výjezd k téhle vesnici a říkal jsem si, že už bude definitivně poslední, protože jsem tam předtím nic extra nenašel. Vesnice je obklopená lesy a ten, do kterého jsem tentokrát zamířil, je od ní nejdál. Říkal jsem si, že když tam nic nenajdu, tak si aspoň projdu místa, kde to ještě neznám. Ze začátku to vypadalo, že v lese byli přede mnou jenom myslivci s brokovnicemi a s dobře zašitými kapsami. Nikde nic, jenom kovové zbytky různých nábojnic do brokovnic.

Postupoval jsem dál do lesa, míjel jsem místa zarostlá kvetoucími konvalinkami, sešel jsem ze svahu pokrytého suchým listím k potůčku, který jsem přeskočil a na jeho druhém břehu jsem se zase vydal nahoru do protějšího svahu. Někde před vrcholem svahu jsem zaslechl dětské hlasy, tak jsem si to namířil směrem k nim, zněly čím dál tím blíž. Než jsem k nim došel, ozval se před pásem keřů signál-byl to uherský 2 haléř z 19./20. století, kousek od něho druhý a jako bonus tam byl ještě 10-ti haléř, můj první. Jak jsem tam kopal tyhle drobáčky, pořád jsem slyšel ty dětské hlasy, které zněly jakoby zpoza keřů. V duchu jsem si říkal hlavně aby tam ty smradi nepřišli okounět, co to tam kopu. Další mince už tam nebyly, tak jsem zašel ještě dál do lesa, ale všude bylo jen spousty pozůstatků po myslivcích.

Když už jsem se celkem hladový vracel ke kolu, bylo něco před 20-tou hodinou. Kousek od kola mě ještě napadlo změnit směr a zkusit vylézt na jeden menší kopeček. Už jsem mlel docela z posledních sil a pod vrcholem kopce jsem máchnul detektorem nad očividně starým a zasypaným vývratem. Ozval se čistý zvonivý tón, ale myslel jsem, že je to jen další falešný signál, kterých ten den bylo spousty. Zkusil jsem detektorem přejet na kraji vývratu ještě jednou a pomalu, ale signál tam opravdu byl-na stupnici hloubky se ukázala jen jedna čárka (nejmenší hloubka). Tak jsem suveréně hrábnul pro ten očekávaný komunistický hliníkový 10-ti halíř, ale skoro jsem dostal infarkt, protože místo komunistického hliníku tam byl stříbrňák!

Zase to začalo-tlukot srdce až v hlavě, třes rukou, zkrátka jako vždycky, když kopnu něco zajímavého. Mince byla pokrytá nánosy špíny, ale po zběžném otření se ukázal uprostřed mince lev a pod ním číslice 24. Myslel jsem, že je to stejná mince, kterou jsem nedávno přepůlil lopatkou v jiném lese. Schoval jsem jí a začal jsem s průzkumem okolí v očekávání, že tam ještě něco bude. A opravdu-kousek od nálezu mince se ozval další signál. Vrhnul jsem se na kolena a hrabal jsem jak krtek, ale byl to jen další zbytek patrony do brokovnice. U vývratu jsem zkusil ještě trochu hrabat v písku, ale nikde nic. Kvůli hladu jsem se už na další kopání vykašlal a jel jsem domů. Cestou mi docvaklo, že mince se lvem, kterou jsem nedávno přepůlil, neměla na sobě označení nominální hodnoty a že nově nalezená mince bude tudíž jiná. Přál jsem si, aby to byl 24 krejcar českých stavů a opravdu-je to on! Je to mince, kterou jsem si strašně moc přál najít, takže mi udělala neskutečnou radost! Místo vývratu pojedu ještě v nejbližší době pořádně prohrábnout rýčem.