Stručný návod jak se stát doživotně pyrotechnikem

Předkládám Vám stručný návod jak se stát doživotně pyrotechnikem. Je to snadné a rychlé. Stačí si pořídit detektor (na typu a dosahu moc nezáleží, může být klidně i samodomo, na hádky o dosahu bude později času dost) a vědět o nějaké lokalitě, kde byli zaručeně vojáci a zaručeně tam po nich toho hodně zůstalo. Nemusí se nutně jednat o zákopy z druhé světové války na Dukle, vystačíte si klidně i s opuštěným výcvikovým prostorem po sovětské armádě... Základ bychom tedy měli a teď by mělo přijít aspoň trochu té šedé, nudné, teorie, ale proč nosit dříví do lesa. Stačí si přeci přečíst několik příspěvků na webu, případně shlédnout delaborační šot, a hned musí být každému jasné vo co go, že. Tak vzhůru do terénu! Nějaké praktické dovednosti hned nepotřebujete, ty získáte časem (tedy možná a někteří), prozatím si vystačíme s nadšením, krumpáčem a lopatou. Než dorazíte na místo, kde budete realizovat zbytek návodu jak se stát doživotně pyrotechnikem, povím ostatním pohádku o dvou neposlušných kůzlátkách.



Posaďte se pohodlně a poslouchejte. Za devatero horami a devatero řekami, v české kotlině, žily byly dvě kůzlátka. Byla pěkně neposedná a neposlušná. Jednou slyšela od starého kozla příběh o strašlivé řeži která se udála za humny jejich statku. Prý při tom byl takový rachot, že praskaly zdi, všechno hvízdalo a lítalo a obyvatelé statku byli rádi, že přežili. Potom, když udatní vojáci odešli, zůstal po nich pěkný bordel.



Přesněji napsáno munice, zbraně a zbytky výstroje se válely všude za humny. Kůzlátka děťáka měla zakázáno tahat za provázky, které vysely ze stromů v lese a na kterých byl v koruně stromu, zcela nesportovně, přivázaný granát, ba ani nesměli nosit domů kovové plechovky vykující z pařezů, přestože vypadaly jako kompot s ježečkem. A když jeden neposlušný kozlík vzal pancrfaust, opřel si ho o břicho a napadlo ho vystřelit a přitom ho vůbec nenapadlo kam vyšlehne plamen, došla obyvatelům statku trpělivost. Začali ten bordel svážet a likvidovat. Neodradilo je přitom ani když jednou při orání, něco kovově zazvonilo na radlici pluhu a v zápětí to úžasně bouchlo. Roztrhaného koně prý snědli večer v hospodě a pantátovi kozlovi kůži sešili tak, že nikdo nic nepoznal. Kůzlata seděla při tom vyprávění tiše jako pěna a měla jen otevřenou papulu. Starý kozel dál vyprávěl, jak se jednou v máji vraceli z přespolní zábavy kozlíci z jeho třídy, a když šli kolem takové malé hromádky munice, tak z ní neměli ani trochu strach, protože si mysleli, že o ní vědí všechno.



Tenkrát ani dnes nikdo nezvěděl jak to přesně bylo, a i kdyby to někdo věděl, tak to spolukozlíkům život nevrátí. I proto začal krajem obcházet vojenský pyrotechnik. Protože toho bordelu bylo moc, přizval si pomocníky a společně čistili a sbírali a odpalovali, sbírali a čistili a odváželi, čistili a sbírali a odpalovali... Měli toho nejspíš plné zuby a byli asi taky pořádně utahaní, a traduje se, že když měli naložený poslední náklaďák, že ten úplně poslední kus na něj hodili... Mají tam v místním lesíku hezký pomníček. Nu řekli si kozlíci, my jsme jistě chytřejší a vyrazili hledat pozůstatky z té velké bitvy. I když neměli detektor, našli naši milí kozlíci našli, ale nikomu nic neřekli a schovali si nalezená kovová vajíčka doma do peřiňáku. Určitě se z nich vylíhnou vojáci, mysleli si. Uběhla nějaká doba, ale z vajíček se nic nechtělo líhnout.



Asi budou zkažená mudroval jeden z kozlíků. Zkusím mu rozbít skořápku a podívat se co je uvnitř. Protože bylo vajíčko kovové vzal na jeho rozbití pilku na železo. Upnul vajíčko do svěráku ve sklepě paneláku kde bydlel s rodiči a začal řezat... následnou explozi granátu nepřežil. Druhý kozlík měl štěstí že byly prázdniny a byl u příbuzných hodně daleko od svého kamaráda.
Tak a během pohádky náš adept dorazil na vytipované místo a my budeme moci sledovat jak si povede ve zbytku kurzu rychlokvašky doživotního pyrotechnika. Zatím mu všechno hraje do ruky, nikdo nikde, sám voják v poli. Vybaluje nářadíčko, zapíná detektor a už má první signál. Pro jistotu ještě jednou křížem přejede místo, odkládá detektor a chápe se krumpáče. Rozmach, krásný kovový zvuk kterým dovede zazvonit jen ocel, a náš adept vítězí! Našel to co hledal. Škoda jen, že jeho pomníček nebude takovým varováním pro ostatní jako jsou pomníčky podél silnic pro autopiráty.
Tak a teď je mi jasné, že jsem píchl do vosího hnízda. Ti co už mají s municí nějakou tu zkušenost se budou patrně cítit dotčeni a ti co ještě "svůj" granát nevyhrábli budou mít důvod zvětšit svou obavu. Myslím si, že je na místě zvolit zlatou střední cestu. Obecným pravidlem by mělo být, že když jdu někam, kde je předpoklad výskytu munice, tak "hrabu" velmi z "lehka" a ve výbavě by mi neměla chybět malá lopatka popř. špachtle a štětec (samozřejmě na čištění, ne malířská štětka nebo štetec na malování vodovkami).
Pokud na mne vykoukne ze země něco co je nebo by mohla být munice mám dvě volby. Buď jsem takový mazák, který ví co to je a ví jak s tím "narábať" a dělám podle svého s rizikem, že mi to utrhne prd. l, nebo jsem muniční panic a nechám tu věc na pokoji. V každém případě NEVÁHÁM a odcházím otravovat složky, které jsou za to placené tj. hlásím nález na policii. I přes některá úskalí v jednání s orgány si myslím, že se to vyplatí, a ve finále bude v lesích o něco bezpečněji. Na druhou stranu, když se vám podaří zburcovat výjezdovou skupinu policie pro nález jedné patrony např. špagety (náboj TT do samopalu PPŠ41) tak asi ovace orgánů očekávat nemůžete :-).
Pokud si odnesete něco munice domů, bylo by velmi vhodné si zjistit zda se tímto jednáním nedopouštíte trestného činu nedovoleného ozbrojování. Neb se může stát, že u vašich domovních vrat zazvoní orgáni a budou chtít vidět tu věc, kterou jste předváděl na fotkách na webu nebo na kterou jste se dotazoval resp. na její delaboraci. Já vím, že existují pravidla ohledně domovních prohlídek a další předpisy, ale v životě to bývá občas úplně jinak. Mimochodem pokud by došlo k explozi, případně požáru, od vámi doneseného materiálu je možné uvažovat o spáchání dalších trestný činů (např. obecné ohrožení, ublížení na zdraví apod. ). A douška nakonec - bylo by škoda způsobit provozovateli a nakonec i uživatelům těchto www stránek nepříjemnosti jen proto, že jsem nepřizpůsobivý občan a nevidím dál než na cívku svého klacku.



Starší předpisy ohledně nálezu munice praví:

Pro manipulaci je méně nebezpečné pouze pěchotní střelivo, velmi nebezpečné je střelivo od ráže 15 mm, iniciátory a veškerá munice. Jejich nebezpečí se stupňuje neodbornou manipulací, proto je třeba při nálezech výbušnin a podezřelých předmětů postupovat takto:

1. S nalezenými podezřelými předměty se nesmí v žádném případě nijak manipulovat
2. Je-li záruka, že nález nemůže být odhalen další osobou (v odlehlém terénu apod. ) je třeba si místo dobře, přitom však nenápadně označit a přivolat pyrotechnika
3. Je-li nález v místě, kde by mohl být odhalen další osobou, je třeba ho do příjezdu pyrotechnika střežit
4. O případném nálezu je potřeba pořídit záznam s uvedením doby nálezu, komu a v kolik hodin byl nález hlášen
5. Pyrotechnikovi je třeba sdělit popis, množství a místo nálezu, cestu k tomu místu
6. Uvedená opatření je potřebné provést i v případě podezření, že jde o výbušný předmět
PS. Celá pohádka je značně upravený příběh jednoho reginou, nicméně zmiňované smrtelné úrazy jsou pravdivé. Okolo pomníku čs. vojáků je hrabáno i když se tato tragická událost stala jinde, ne v místě pomníku. Pokud někdo poznáte odkud jsou příběhy a foto, nedávejte, prosím, tuto informaci dál.

Doufám, že toto mé přání budete respektovat.

Informace o nedovoleném ozbrojování, evidenci střelných zbraních a další najdete na:

http://www.mvcr.cz/2003/aktualit/2004/strelne_policie. html

Luboš