Studna

Obsah

- metodická příprava a výběr uchazečů
- materiální zapezpečení
- odjezd
- základní tábor
- zahájení výzkumu
- zemní práce
- kulturní vložka
- dokončení prací
- zabezpečení díla
- závěr

Popis místa:

nejbližší silnice 1km po polní cestě, nejbližší civilizace 5km po silnici, již za války a také před ní /první republika/ vojenský prostor, po r 1968 znovu vojenský prostor. Domy v okolí sloužili jako záměrná pro německé minomety. Dnes jen fundamenty cca 6ti domů, kolem se hledat nedá, všude samá střepina, ale dál ano... posílám foto nálezů kolegy, který také celou záležitost zmapoval a také lokalizoval /Pergi/. Všechny nálezy jsou z této oblasti a všechny více-méně z děr a odpadních jam zahrnutých těsně po válce v rámci úklidu.
Legenda vypráví o osadnících, kteří údajně těsně po válce zasypali zmíněnou studnu materiálem po místní posádce SS, která v prostoru během války sídlila. Příslušníci SS a Wh v květnu 1945 zbavovali v úprku na Mělník všeho přebytečného a kompromitujícího a kolem hlavní silnice se tak vytvořil lem techniky, zbraní a munice, tak jak bylo ostatně zvykem. Studna byla následně zasypána zbytky betonu a suti, aby tak byli děti z blízké vesnice ochráněny před nebezpečím možných úrazů…
Akce byla plánována s velikým předstihem a v mezích možností pečlivě tak, aby těžkosti vzniklé, zapříčinil pouze osud a náhoda, nikoliv pak nedostatky zapříčiněné slabým materiálovým zabezpečením a logistikou….
Datum akce, byl více méně podmíněn možnostmi zvolené sestavy posádky, kde ovšem nutno podotknout, nebylo nutné volit přísných kriterií. V podstatě bylo třeba vytipovat jedince jejichž IQ dosahovalo slabšího průměru, avšak jejich fyzická výkonnost a odolnost silně převyšovala běžné zvyklosti průměrně zachovalého bělocha. Nakonec nutno si přiznati, že i z těchto dvou kriterií výběru bylo nutno značnou měrou slevit. Ze zhruba 150 vytipovaných jedinců se nakonec těmto podmínkám velice vzdáleně přiblížili tři našinci, jejichž odhodlání a nadšení, daleko zastínilo prvotní požadavky výběru.

Neděle 04.09.2005

Myšák a Iceman byli ještě „On the road“ kdesi u hranic naší republiky, zatímco já již plnil kufr osobního vozidla materiálem a nástroji, které budeme nejspíš potřebovat. Šlo mi to pěkně od ruky, asi za hodinu jsem zjistil, že kufr jest již zaplněn a spokojeně si mnul dlaně, s pocitem dobře vykonané práce. Stačilo odrazit a hurááá na ní!
Když pípla SMS, uvědomil jsem si, že na něco jsem přeci jen zapomněl. Byli to mí dva kamarádi, kteří jak jsem doufal, nebudou mít tolik věcí a proviant na dnešní dopoledne. Jal jsem si tedy vzíti mé jízdní kolo značky „Premier“ a vyrazil pln odhodlání, nakoupit nějaký ten fassung. Usoudil jsem, že pár pecnů chleba, půl krávy a několik lahví minerální vody bude stačit. Nikdy bych netušil, jak nesnadný to bude úkol. Po zhruba půl hodině jízdy na bicyklu jsem pochopil, že v neděli má většina obchodů zavřeno. Úkol se nakonec z větší části zdařil a mě již před domem netrpělivě vyhlíželi mý dva spolubojovníci, jež se nyní evidentně bavili, mou jízdou na bicyklu. Hrál jsem naivku a předstíral, že jejich slzy v očích nechápu.
V tu chvíli jsem spatřil hromadu materiálu vyloženou v tu dobu na chodníku a přiznám se, že se o mě pokoušely mdloby, Iceman se mě snažil přesvědčit, že kufr mého vozu je dost veliký a že je to v podstatě jako s ženami („ i největší se vejde do té nejmenší“)…jak nechutné…
Když mi skládal do kufru 80ti metrový provazový žebřík, byl již kalich trpělivosti naplněn! Chca, nechca, muselo dojít k rázné selekci, jen díky ní se auto dost neochotně vydalo k cíly naší cesty.
Na místě určení, jsme se ocitli těsně kolem poledne a posíleni špekáčky a pivem, nebylo nutné nás k práci pobízet. Jícen studny teď vypadal nevábně, Myšák se do toho pustil s nebývalým nasazením, igelitové tašky plné komunálního odpadu létaly z díry do vzdálenosti několika desítek metrů…
Asi hodinu po našem příjezdu se objevil Pergi, dovezl tolik vysněnou 60ti lt. nádobu na odpad a ještě více vysněné pivo. Ocitli jsme se necelé 3metry pod okrajem studny a to byla doba vhodná pro instalaci kladky. Novodobý komunál náhle zmizel a zjevily se artefakty nám tak důvěrně známé (socialismus). Občas někdo z nás, při nálezu samolepky z banánu či igelitovém sáčku od plnotučného mléka zamačkl slzu dojetí…Náhle jsme zcela neočekávaně narazili na cihlové fundamenty jenž bylo nutno palicí rozbít, zhruba na 4metrech jsme po pravidelném střídání v „díře“ usoudili, že máme dost.
Sil rychle ubývalo a nic na tom nezměnil fakt, že Pergi a později i Kelt pomáhali, seč jim síly stačily. O noclehu bylo rozhodnuto, potřebovali jsme sprchu. Vrátili jsme se zpět na místo výjezdu, návštěva malebné hospůdky během krátké cesty nás naplnila štěstím a také hovězím gulášem, který se nám připomínal po celou noc…

Pondělí 05.09.2005

Vstali jseme velmi časně, kohout ještě nekokrhal a my již plnili první sud sutí plni naděje a očekávání (období 50tých let). Dnes měl přijet další pomocník, člověk jenž na této akci nesměl chybět. PETE se objevil kolem oběda. To jsme zrovinka měřili 5tý metr a pivo nezadržitelně docházelo. PETE se zdál býti poslem z nebes, zdání ovšem nezřídka klame a nikdo z nás v tu dobu netušil, co že znamená pravý výraz názvu „Krvesaj“…Když padla třetí láhev tohoto moku, věděl každý z nás, že pro dnešek je „dobojováno“…Přesunuli jsme se k nejbližší hospě a tak jak je Veliký mrcas nade mnou, závěr této pitky byl v kombinaci s únavou děsivý a neúprosný…

Úterý 06.09.2005

Ráno, méně optimismu, více únavy, jako bonus bolest žaludku a před námi poslední dopoledne „volna“. Takže šupky do auta a pár vět o tom, že dnes to jistě přijde, přičemž každý z nás se v duchu ptal je-li to opravdu myšleno vážně a nebo s nadsázkou. To dopoledne jsme s vypětím posledních sil zastavili práce na 6,5metrech. Studnu jsme pak společnými silami zakonzervovali a zamaskovali tak, aby se na práci dalo kdykoliv pokračovat.
Co dodat? Jistě již tušíte, že studna své tajemství nevydala. Přesto akce to byla skvělá, vím že se mnohý hledač a nebo snad nehledač ušklíbne, že co asi mohlo být skvělé na faktu, že krom pár mozolů a únavy jsme si neodnesli zhola nic. Věřte však, že s lidmi, kteří se na pracích výše uvedených podíleli, je zmíněný depot jen pouhý vedlejší produkt a nudit se s nimi nikdy nebudete.
A hapyend? Třeba ještě není konec, třeba chybí k cíli metr, nebo jen pár centimetrů. Konec příběhu je na dně té prastaré pískovcové krasavice.

Fakta:

1/Na zhruba 20ti minutovém videozáznamu, můžete vidět a slyšet detektor na dně studny, který hlásí neobvyklé množství kovu a to přesto-že ve stavební suti se nenachází žádné kovové artefakty.

2/Těsně před ukončením prací se ve stěně objevil malý výklenek z jiného materiálu.

Dohady:

1/Studna je evidentně bez vody, neboť pískovcové stěny a suť jsou naprosto suché
2/Více než dva metry odtěžené „dobové“ suti, jsou jistě dostatečným zabezpečením, před zvědavci a dětmi.

3/Spodní prameny v této oblasti nejsou hluboko /kolem 6-8metrů/

4/Tato studna je nádherné umělecké dílko a nechce se nám uvěřit, že by byla jen tak zbůhdarma zasypána…