Taisenův den

Kterak si s námi veliký mrcas hraje

Krásného sobotního dne jsem se já (Taisen) rozhodl vyvenčit svou tyč po týdenním zahálení. Toť je nebezpečně dlouhá doba a prostřednictvím nejmodernější dostupné techniky jsem navázal spojení s Lišákem-obdivuhodným stopařem obdařeným dobrou mrcasnicí a intuitivní schopností najít lidskému oku nejskrytější poklady. Mrcas si odbývá výhradně v bílých rukavičkách.

I vydali jsme se samohybem starší konstrukce ku vsi Stiebnig, což je lokalita splňující mnohá očekávání náročných mrcasníků hledajících Jantarovou komnatu, nebo tajný poklad starodávných Keltů. Nejprve bylo nutné pečlivě zaparkovat obstarožní Chevrolet, což při jeho rozměrech bývá problém vskutku citelný, s ohledem na skutečnost že byl již 5krát prozkoumán nepřizpůsobivými občany kteří během exkurze ve dvou případech utrpěli zranění s následkem smrti díky nástražným systémům vtipně simulujícím dobrovolný odchod ze života.

Jak jinak naším prioritním cílem se stala stará cesta (dukátová stezka) vedoucí nach Kónigsberg. Po počátečních rozpacích zda by bylo vhodné ničit historickou souvztažnost našich dějin se současným chaotickým vývojem výrobních sil jsme nabyli dojmu, že kopřivu ohněm nespálíš a vytáhli jsme TO! Po vykonání nutných fyzických potřeb následovalo důležité rozhodnutí: Jít tam kde šly zástupy nevěřících-po hlavní, nebo risknout pěšinky spravedlivých a následovat spasitele? Rozhodli jsme se pro variantu číslo 2 a jali se sestavit nástroje svého znovuzrození. Naše laserová děla vrhala imposantní stíny, vybavena novými zdroji NiMh s vysokou kapacitou ošetřenou naformátováním. Počáteční okamžiky snažení nás nenechaly na pochybách správného rozhodnutí, v prvních fázích mise byla patrná jistá poraženecká nálada, kterou však záhy vystřídala euforie. Byly nalezeny první nábojnice božích bojovníků ze SSSR a to byl důvod poobědvat a vydatný oběd zapít na počest plácačkou vodky.





Poté, posilněni plody civilizace jsme nalézali obdivuhodné věci historické ceny, zcela se vymykající lidskému chápání – krejcary z 19. století, vojenské knoflíky všech možných armád, i těch co na naše území nikdy nevstoupily a v neposlední řadě i stříbrné mince fascinujících nominálních i sběratelských hodnot vyskytujících se výhradně ve fantazii mrcasnických elévů.



Jak je možno vidět, jsou to nálezy zdařilé, ne však ohromující při představě co jsme šli vlastně hledat. Na obrázku poškozený stříbrný dvaceťák a gombík asi z uniformy. Průzkum bojem však přinesl i jiné poznatky – nebyli jsme prvními ale to nevadí, ti co byli před námi se zřejmě nemají za co stydět, odvedli dobrou práci a určitě ví své. Po dvou dnech za námi zbyly jen ohořelé zbytky keřů a v zemi jsme pravděpodobně zanechali pyrotechnický materiál a kusy jež se hlásily jako barva, leč pro nás postrádaly kouzlo relikvií. S sebou jsme odnesli jen ty cennější věci (zlaté ostruhy, stříbrné nádobí a příbory, železné kříže 1.třídy, insignie s gravitováním a vloženými topasy) atd. výčtem není nutno obtěžovat neboť jsme určitě něco schválně přehlédli a blahosklonně zamaskovali železným šrotem a torzy zbraní z 2. války. Taky tam bylo něco po Ivanech.



Ale ti si nejspíše hleděli nabrat co nejvíce stříbrného nádobí po Němcích a svoje věci pohazovali po historickém okolí a vůbec se nestyděli. Bylo jim jedno že my to musíme tahat ze země!

Nebuďme ale tak nedůtkliví a nedůvěřiví, ne všechny armády po sobě zanechaly jen nepořádek ale i artefakty lahodící našim uměleckým sklonům.



Se ví, po dvou dnech mrcasení došla fantazie a morálka poklesla, poněvač vše cenné už je vybráno, vzali jsme zavděk i jednokrejcary 1851 a jiné ročníky jež není nutno zobrazovat pro jejich zubožený stav a kupodivu nebyla nalezena ani jediná socialistická mince, což nám působí psychické potíže. Komoušské mince jsou přece tak žádané. Asi je už nalezli policejní pyrotechnici – členové strany kteří z ideologických důvodů nálezy propili aby se nedostaly do našich hamižných nemorálních pařátů. Ale nám stačí i nálezy značné histerické ceny, které jsme věnovali na dobročinné účely jak nám zákon ukládá.

Jelikož jsme vše odnesli ve dvou nemorálně naplněných tlumocích, rozhodli jsme se že na dobročinné účely to vše rozhodně nemůžeme dát, leda tak 20%, i tak by to dělalo asi 300tisíc a to by bylo podezřelé vzhledem ke skutečnosti že oba děláme u popelářů podřadné práce – ani nesmíme stát na stupačkách, to už je vyšší třída. Co Vás budu napínat, vzali jsme si nakonec jen na pivo, což na jeden den při našich postavách dělá tak 3000 a zbytek jsme zakopali v očekávání že to nalezne leda někdo spravedlivý kdo si fakt umí vážit pěněz a ne jako my co furt něco nalézáme a nevíme jak se toho pak zbavit. Orientačně jsme to zakopali na hrázi u rybníka asi 2 metry severně od vrby ve tvaru písmene v. Ta vrba má takové nádherné větve co padají až ku hladině a smáčí své konečky v klidu širé hladiny. Ale pak jsme už byli fakt v koncích a snažili se za každou cenu něco nalézt i kdyby to byl jen plíšek od piva co jsme tu odhodili minulý rok. A v tom to přišlo, byl to nález vskutku na p.. u!



Jelikož jsme s Lišákem fakt hodně zvídaví, provedli jsme adjustaci trhaviny a byla – jak jinak plně funkční. (exspirace rok 88, průraz veden sekem lopatkou)



A pak že už všichni všude byli! Neztrácejte naději, určitá ponaučení z našeho článku bezpochyby plynou a záleží jen na Vás jak pochopíte naše dobře míněné rady. Vydejte se v našich stopách, určitě něco naleznete! Zase se Vám ozveme z některé ze svých exploatačních cest.

Taisen a Lišák

Novinka – maily hlavních aktérů pro případný kontakt

taisen@centrum.cz - Taisen
renard. ruser@seznam.cz - Lišák

Zároveň tímto oznamujeme založení svého fanklubu a těšíme se na Vaše podnětné připomínky k naší práci.

Nabízíme profesionální zaučení v terénologii, pokladistice, soft i hardhuntingu a bombologii. Vše po dohodě.

Něco pro Kelty