Tajemný hrob za Starou Knížecí Hutí, který někdo vybral

Podle údajů z KT Buchenwald bylo 8. dubna 1945 na nádraží ve Výmaru do 52 otevřených uhlových vagonů namačkáno 4 500 vězňů. Do Tachova přijel tento vlak až 13. dubna a bylo v něm už jen necelá polovina vězňů. Druhá polovina zemřela nebo byla zabita za jízdy a pak vyházená z vagonů. Vězni po vystoupení na nádraží Tachově byli seřazeni do skupin. Skupina, o které budu psát, vyšla z nádraží první, došla až za Starou Knížecí Huť, kde na mokré zemi byla nucena přespat.

Ráno 14. dubna někteří vězni prochladnutím nebo nemocí nemohli vstát. Proto jim dozorci SS prostřelili hlavu nebo rozbili lebku.

Z tohoto místa je KT Flossenbürg vzdálen jen 8 km. Ale tato skupina tam došla až v noci.

Trochu nyní odbočím.

Po Mnichovské dohodě v roce 1938, se Češi museli z vesnic v pohraničí vystěhovat. Hned po válce, v každé větší vesnici, v bývalých Sudetech byly zřízeny stanice „Sboru národní bezpečnosti“ (SNB). Stanice SNB měly za úkol napsat události, které se ve vesnici a okolí za války staly.

Velitel stanice SNB v Neu Losimthalu (Jedlině), kam spadala vesnice Stará Knížecí Huť, napsal do hlášení velmi zajímavou zprávu: V polovině dubna 1945 mělo nákladní auto přivézt mrtvé vězně, které složilo u mrtvých z vlakového transportu smrti z Buchenwaldu. Později se pak dostavil jeden oddíl vězňů, kteří za doprovodu a dozoru příslušníků SS, všechny mrtvé na tom místě pohřbili do společného hrobu a opět odešli směrem k Flossenbürgu.

V KT Flossenbürg nemají zaznamenáno, že by nějaké mrtvé vězně odvezli nákladním autem za Starou Knížecí Huť a přidali je k zabitým buchenwaldským vězňům. Není tam rovněž záznam o vyslání skupiny vězňů s dozorci SS na pohřbení všech vězňů.

Při exhumaci hromadného hrobu v září 1946 u Staré Knížecí Huti na Tachovsku, vyšetřující komise zjistila, že se v hrobě nalézá 37 obětí.

Otevřený hromadný hrob za Starou knížecí hutí.

Proč byly některé oběti takto zabalené? Že by to mohl být někdo z popravených generálů?

Autentické snímky z exhumace. Policista v horní části snímku stojí na cestě vedoucí z SKH k hranici. Za ním je louka, na které vězni nocovali.

   Hromadný hrob byl označen cedulí s českým a německým textem, že se tam nachází 37 mrtvol z Buchenvaldu. Že by někdo chtěl vyvolat dojem, že jsou tam vězni jen z Buchenwaldu?

Podle exhumační zprávy mělo 22 obětí prostřelenou nebo rozbitou lebku. To byli pravděpodobně ti, kteří na louce v horní části snímku, po přenocování nemohli prochladnutím nebo nemocí vstát. Dozorci SS aby si byli jisti, že vězeň je opravdu mrtvý, takto vězně zabíjeli.

Patnáct obětí je zatím tajemných. Jak se tam připletly?

Sedm obětí bylo popsáno „bez označení a bez nálezu“?

U dvou obětí je napsáno v „úplném rozkladu“.

U čtyř obětí „kosti úplně uvolněné“. Ty měly těla z jiného materiálu? Nebo byly dány do hrobu bez oblečení? Oblečení drželo těla vězňů pohromadě.

Jedno tělo dokonce nemělo hlavu.

Až na dvě neúplná čísla exhumovaných vězňů, byli všichni vězni bez čísel. Dozorci buchenwaldského transportu smrti ale vězňům čísla nestrhávali.

Druhá skupina vězňů z vlakového transportu z Buchenwaldu došla jen do Lesné.

Zde na této mokré louce za hřbitovem nocovala.

Tyto mrtvoly pak byly nalezené východně od Lesné ve třech hromadných hrobech.

 Podle exhumační zprávy mělo 41 vězňů prostřelenou nebo rozbitou lebku.  

U většiny exhumovaných vězňů zůstaly na oblecích podobně zachované čísla. V archivu KT Buchenwald se podle nich se podařilo zjistit 19 jmen obětí.

Zase trochu odbočím.  

     Když se Američané přiblížili ke  KT Buchenwald, vypuklo tam 11. dubna 1945 povstání a vězni obsadili celý tábor. Hlavní dozorci SS utekli a vězni zajistili 128 SS zbylých dozorců. Američané ještě ten den dorazili do tábora.

   Je možné, že v KT Flossenbürg vypuklo zděšení. Část SS vedení opustila koncentrační tábor. Zůstaly tam jen malé hlídky na strážních věžích a na táborové baráky byly vyvěšené bílé prapory. Ale Američané zastavili postup.   Bílé vlajky byly po dvou dnech sundány a navrátilo se i SS vedení tábora včetně zástupce velitele tábora Baumgartnera. (A kde byl po ty dva dny velitel tábora?) V tento čas mohlo být v táboře bezvládí. V tu dobu mohl někdo poslat nákladním autem nějaké důležité mrtvé z tábora k těm zabitým vězňům za Starou Knížecí Huť. Pak tam poslat vězně s dozorem SS na pohřbení všech mrtvých.

Při hledání jmen důležitých osob, které by mohli připadat v úvahu, jsem narazil na dvě skupiny osob.

       Dne 9. dubna 1945 byl v KT Flossenbürg popraven na šibenici admirál Wilhelm Canaris a jeho šest spolupracovníků, kteří plánovali atentát na Hitlera.

 Canaris

 Bonhofer

Aby je ponížili, zcela nazí museli tito muži vystoupat na schůdky, kolem krku jim byl dán provaz a schůdky byly odstraněny. Smrt nastala okamžitě. V tu dobu pec na spalování mrtvol v KT Flossenbürg už prý nebyla v provozu a nikde není zaznamenáno, kde byli pohřbeni.

   V KT Flossebürg také končí stopy po čtveřici slovenských generálů (gen. R. Viest, gen. J. Golian, gen. Š. Jurech, gen. A. Malár) zajatých v listopadu 1944, kteří byli v Berlíně odsouzeni k trestu smrti.

 gen. Viest

 gen. Golián

Generálové Víest a Golián byli veliteli Slovenského národního povstání a byli zatčeni při ústupu do hor.

gen. Malár

gen. Jurech

  Generálové Augustín Malár a Štefan Jurech byli velitelé dvou slovenských divizí, které po boku německé armády úspěšně bojovali v Sovětském svazu proti Rudé armádě. Generála Augustína Malára za zásluhy Adolf Hitler vyznamenal Rytířským křížem železného kříže. Tito generálové byli zajati Němci těsně před tím, než se přidali k slovenskému povstání. Je možné, že je hned nepopravili, ale že si je v KT Flossenbürg drželi jako osoby na výměnu s nepřítelem. Pokud slovenští generálové byli popraveni, co se stalo s jejich mrtvolami?  

Velitelem koncentračního tábora Flossenbürg od dubna 1943 do dubna 1945 byl SS-Sturmbannführer Max Kögel.

Je možné, že velitel tábora Max Kögel se spiklenci admirála Canarise tajně souhlasil, nebo si jich vážil za to, co před tím pro Německo udělali.

 Proto se snažil v rámci možností, tyto popravené trochu řádně pohřbít. K tomu se mu mohly hodit mrtvoly zabitých vězňů za Starou Knížecí Hutí.

   Domnívám se, že takovou utajenou akci si mohl dovolit jen sám velitel koncentračního tábora Flossenbürg Max Kögel.    Nebo ti přivezení mrtví, mohly být kamufláž na vyvezení a ukrytí něčeho důležitého, dokladů nebo cenností.

    Je také možné, že slovenští generálové byli popraveni po německých generálech a pak obě skupiny nechal Max Kögel převézt k pohřbení.

   Jaké mrtvé nechal velitel tábora Max Kögel skutečně převézt za Starou Knížecí Huť a tam je pohřbít se už od něj nedozvíme.

   Po skončení války se Max Kögel ukryl u farmáře s doklady totožnosti bývalého vězně koncentračního tábora. Byl zatčen v červnu 1946 příslušníky americké armády v Bavorsku. Ve vězení ve Schwabachu 26. června 1946 „spáchal“ sebevraždu oběšením.

    V roce 1974 se StB (Státní tajná bezpečnost) se začala zajímat o pochody smrti na Tachovsku (akce Močál) a hlavně o hromadný hrob za Starou Knížecí Hutí.

V plánu rozpracování akce „Močál“je, že příslušníci mají vejít ve styk s tachovským fotografem Altmanem a panem Býrutem. Přednostně se zaměřit na záběry z hrobu u obce Knížecí Huť.

 Proč se StB zrovna zajímala o tento hromadný hrob a o žádný jiný, je taky záhadné.

Seznam hromadných hrobů

z velkého exhumačního zápisu + Kočov + Studánka. Tyto mrtvoly z těchto hrobů pochází z několika pochodů smrti, které prošly Tachovskem v dubnu 1945 a pak po exhumaci v září 1946 byly pohřbeny na Mohyle. Řada hrobů nebyla nalezena.

- Hromadný hrob na kat. obce Maršovy Chody. čísla 1-16, 16 mrtvých (M) s čísly.

– Druhý hromadný hrob na kat. Maršovy Chody. 17 – 27, 11 M s čísly.

– Hrob na katastru obce Mar. Chody. 28 – 29, 2 M s čísly.

-  Čtvrtý hrob na kat. Mar. Chody. 30 – 39, 10 M s čísly.

– Hromadný hrob na kat. obce Staré Sedliště. 40 – 56, 17 M s čísly.

-  Hromadný hrob na kat. Ostrov. 57 – 71, 15 M, bez čísel, ženy.

- Hrob na kat. obce Doly. Čísla 72 – 105, 34 M s čísly.

– Hrob na kat. obce Tisová. Čísla 106 a 107, 2 M bez čísel.

– Jednotlivý hrob, osada Stará knížecí Huť. Číslo 108, 1 M bez čísla.

– Jednotlivý hrob, osada České Nové Domky v lese. Číslo 109, 1 M bez čísla.

– Hromadný hrob u SKH. Čísla 110 – 147, pouze dvě čísla, 37 M, ostatní bez čísel.

 - Hrob u hájovny Randezvous. Čísla 147 – 149, 3 M, bez čísel.

– Dva hroby u osady Helldroth. Čísla 150 – 165, 16 M, s čísly. U.

– Tři hroby na katastru Písařovo Vesce. Čísla 166 – 210, 45 M, s čísly bez písmene.

– dva hroby na kat. Schönwald. 211-216, jeden s číslem, ostatní bez čísel 6M.

V roce 1947 bylo na Mohylu uloženo všech těchto 216 obětí.

KOČOV – 13 M bez čísel. Exhumace byla 17. 12. 1952. Pohřeb na Mohyle byl 22. 12. 1952.

             1 M u osady Janov.

             7 M u obce Kočov.

             5 M u obce Lhota.

STUDÁNKA – 3 M bez čísel. Exhumace byla 16. února 1961.

Poslední tři oběti nalezené za Studánkou, byly pohřbené v roce 1961 v malých rakvích.

V roce 1946 bylo vyrobeno 216 takových rakví. Kdo je vyrobil a zaplatil, se nepodařilo zjistit.

Hřbitov byl budován na vrcholu kopce, kde je velmi tvrdá zem. Tyto vykopané otvory pro rakve v „rostlé zemi“ se dobře zachytí virgulí.

Rakve proto nemohly být uložené hluboko.

Snímek asi z roku 1955. Rakve byly uložené terasovitě v půlkruzích kolem hlavního pilíře.

Při exhumaci vězňů z hromadných hrobů dostala každá obět své exhumační číslo. To bylo napsané nad každou rakví na dřevěném náhrobku. Ještě ke každému hrobu byl přidán plechový štítek s číslem hrobu.

Nedochovala se žádná fotografie dřevěného náhrobku a ani plechového štítku. Je možné, že vojáci z nedalekých kasáren do tohoto prostou chodili s děvčaty a na nějakém snímku může být vidět dřevěný náhrobek.

Určitě byl udělaný plánek rozmístění rakví. Pokud by se našel, moho by se přbižně určit, kde kdo je pohřben.

U odbočky na Mohylu stával dřevěný kříž s tímto nápisem.

Letecký snímek Mohyly z roku 1963. Nad rakvemi byly vysázené řady růží.

Plocha, kde jsou rakve, zarůstala křovinami.

V roce 2019 začala rekonstrukce Mohyly a byly vykáceny křoviny. Terasy, kde byly rakve, se srovnaly a tím nebyly vidět původní řady rakví.

Hledači z Klubu hledačů HP Tachov na srovnané ploše, původní uložení rakví vytýčili.

Profesionální geodet pak původní řady rakví přesné zaměřil.

Podle čísel nalezených při exhumaci vězňů na jejich oblecích byly v KT Flossenbürg a Buchenwald zjištěny jména obětí včetně národnosti, bydliště a data narození. Je škoda, že se nedochoval plánek uložení rakví, který byl určitě udělaný. Pokud se plánek rozmístění rakví na Mohyle najde, budeme schopni určit místo uložení těchto obětí.

Je možné, že mimo obětí z pochodů smrti, máme zde na Mohyle pohřbeny i nějaké generály popravené v KT Flossenbürg.

Dodatek. Když to celé shrneme.

Asi 14. dubna 1945 přivezlo nákladní auto za Starou Knížecí Huť k zabitým vězňům z Buchenwaldu nějaké neoznačené mrtvoly. Ty byly pak společně pohřbeny do hromadného hrobu.

    Proč byly buchenwaldským vězňům před uložením do hromadného hrobu strženy z oblečení vězeňské čísla?

Kdo mohl nařídit jejich odvoz a poslat skupinu vězňů s dozorci SS na jejich pohřbení?

Domnívám se, že takový rozkaz mohl vydat asi jen samotný velitel KT Flossenbürg SS-Sturmbannführer  Max Kögel.

Ale proč?

Jedno vysvětlení by mohlo být, že chtěl popravené generály, ke kterým mohl mít nějaký vztah, trochu řádně pohřbít a k nim mohl k nim přidat bedny s dokumenty a s cennostmi.

Druhá možnost je, že přivezené mrtvoly, mohly být jen obyčejní vězni a posloužili jako kamufláž na vyvezení a ukrytí něčeho důležitého, dokladů nebo cenností.  

Když jsem si důkladně 24. března 2023 prohlédl tento snímek, bylo hned jasno.

Tento vak musel ležet nad pohřbenými mrtvolami a pak byl zasypán vápnem. Možná mohl být vak „pohřben“ vedle v jiném hrobě.

V převázaném vaku nebyla mrtvola, ale vykoukly z něj nějaké bedny. Co v nich bylo a kam zmizely, nevím. Určitě bude zajímavé pátrání po tajemných bednách i po osudu popravených generálů.

Nixe

Klub hledačů HP Tachov

25. 3. 2023