Tajemný poklad na Zrůbku

ZRŮBEK

Tak se jmenoval ostroh nad soutokem Vltavy a většího potoka přitékajícího sem ze Sedlčanska – Brziny. Na této skalnaté výšině stála srubová stavba k obraně důležitého přívozu a od tohoto sroubku má Zrůbek jméno. Patrně ve 14. století vystřídala srub kamenná stavba věžovité tvrze. Nejstarší písemné doklady sdělují, že Zrůbek byl součástí statku Křepenice, příslušného ke knížecímu a pak královskému hradu Kamýku. V roce 1322 daroval král Jan Lucemburský Zrůbek Heřmanovi z Miličína, od něhož se pak dostal k majetku jihočeských Rožmberků. Patrně v husitských válkách byla tvrz na Zrůbku i s přilehlou vsí zničena, zřejmě vypálením. Dlouhá staletí tu setrvávala jen zřícenina. Z jejího materiálu byl vystavěn zdejší panský dvůr. Posledním Rožmberkem vlastnícím krajiny na Sedlčansku a s nimi Zrůbek byl mocný Vilém z Rožmberka. Ten 20. ledna 1580 postoupil sedlčanské panství svému oblíbenému regentovi, slavnému rybníkáři Jakubu Krčínovi z Jelčan. Krčín se usadil v nedalekých Křepenicích, kde si postavil výstavnou tvrz. V tomto kraji také v roce 1604 zakončil svou životní pouť, aniž by zanechal mužského dědice. Proto tento jeho majetek připadl nazpět Rožmberkům, tentokrát už poslednímu příslušníku rodu s erbem červené růže, Petru Vokovi. Ten však obratem prodal sedlčanské panství Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkovic a na Vysokém Chlumci. A Lobkovicové byli neomezenými pány této krajiny až do konstituce v roce 1848 a jako vlastníci velkostatku do příchodu komunismu.

V současné restituci se jim velká část majetku opět vrátila. Zrůbek byl vedle přívozu i oblíbenou hospodou. Ta se tu jako panská prvně připomíná v roce 1604. Převozník a krčmář v jedné osobě platil vrchnosti jednou za rok poplatek, který se měnil podle prosperity šenku. Zrůbecká hospoda byla zřejmě výnosná, dokládá to vysoká spotřeba piva. Vozilo se sem ze sedlčanského pivovaru a po jeho zrušení v polovině 18. století z pivovaru na Vysokém Chlumci. Tvrz na Zrůbku bývala – s výjimkou strany k řece obehnána hlubokými příkopy a valy. Ty byly z největší části zničeny v roce 1735, při stavbě nového panského dvora. V té době už zbylo z někdejší tvrze jen pár základů. Lidé však rozebírali zdivo i z jiného důvodu než jako zdroj kamene. Toužili zde objevit poklad. Pověstem o pokladu na Zrůbku zavdala příčinu skutečná událost. Na počátku 15. století tu byl purkrabím jistý Hroch z Beztahova, který se stal lupičem a přepadával kupce. Byl však odhalen, jeho pán Jindřich z Rožmberka ho uvrhl do vězení a na Zrůbek dosadil jiného purkrabího. Poklad urozeného lapky prý zůstal v tvrzi důmyslně ukryt. Vidina zlata na Zrůbku dala vznik několika pověstem až pohádkového nádechu.

Tuhle zaznamenala ve svých vzpomínkách Marie Fiedlerová – Pavelková, neteř populárního zrůbeckého převozníka Viléma Hodouše: Jeden zdejší člověk za hluboké noci přecházel most přes Brzinu. Tu ho však kdosi neviditelný chytil, zavázal mu oči a poručil jít. Muž, který v těchto místech znal každý kámen, poznal, že ho neznámá moc vede do zřícenin Zrůbku. Záhy ho ovanul chlad – sestupovali kamsi do podzemí. Konečně mu byl šátek z očí sejmut a muž stanul v úžasu: ve sklepení, kde stál, byly sudy naplněné až k okrajům lesklými mincemi. Nad nimi stály psi s ohromnýma ohnivýma očima. Psi se však nehýbali, a tak se užaslý člověk přece jen odhodlal vztáhnout k pokladu ruku a sevřít v dlani několik mincí. V ten okamžik dostal ale takou ránu do hlavy, až ztratil vědomí. Když se probral, stál opět na mostku přes Brzinu, sám a s prázdnou rukou … Silnici pod Zrůbkem často zaplavovaly velké vody, a tak někdy před rokem 1848 rozhodla správa panství zvýšit ji. Poddaní zahnaní sem na robotu brali na ten účel kámen z posledních zbytků zrůbecké zříceniny. Přitom lidé objevili kamenné schůdky vedoucí kamsi do podzemí. Protože všichni znali pověsti o pokladu na Zrůbku, hned k zajímavému nálezu zaměřili všechno své úsilí. Schod po schodu odhalovali tajemné schodiště, až narazili na pevná železná vrátka. Ale právě v ten okamžik se tu objevil přísný pan direktor panství. Shledal, že práce na silnici pramálo pokročila a zle se rozzlobil.

Objevený vchod do podzemí ho nezajímal, naopak vynadal lidem, že dělají jiné práce, než jim byly poručeny. A k smutku všech dal vykopané schodiště i s tajemnými vrátky zasypat a pohrozil přísným trestem každému, kdo by tu znova kopal. Léta ubíhala, ale lidé na nález na Zrůbku nezapomněli. Když přísný správce zmizel ze scény, začali znovu hledat schodiště. Ale marně se dohadovali, kde to místo bylo, marně překopávali terén. Schodiště s vrátky už nikdy nikdo nenašel. Tuto epizodu zachoval ve své rukopisné práci o Zrůbku Vilém Hodouš zdejší převozník, hostinský a hospodář, svérázný Vltavan, o němž už jsme si vyprávěli. Ve třicátých letech několikrát Vilém Hodouš hostil archeology, kteří v této části Povltaví uskutečnili řadu pozoruhodných objevů. Nejplodnější tu byl rok 1938, kdy se na Zrůbku přestavovala silnice. Stará cesta překračující Brzinu mostem sklenutým třemi oblouky v samé blízkosti Vltavy byla tehdy zrušena a nová položena výše. Výkopy, u nichž dohlížela skupina archeologů z Národního muzea v čele s dr. Jiřím Neustupným, odhalili velké množství halštatské keramiky nejrůznějších tvarů a velikostí, od drobných misek a hrnečků až po obrovité zásobnice na obilí. Současně se přišlo na základy mnoha roubených domů. Čili někdy před třemi tisíci lety byla na Zrůbku velká prehistorická osada, v tehdejším měřítku bezmála město. Vzdutí hladiny Slapskou přehradou Zrůbek proměnilo. Výšina s někdejší tvrzí, dnes statkem, leží teď přímo u vody. Zcela zmizela stará zrůbecká hospoda, špýchar a další hospodářské budovy, jakož i dům, kde žila rodina Viléma Hodouše. Dnes se pod jménem Zrůbek myslí převážně už jen hotel, postavený u nové silnice v roce 1939. Během stavby Slapské přehrady se Archeologický ústav Čs. akademie věd zaměřil i na výzkum vlastního zrůbeckého tvrziště. Byl zjištěn přesný půdorys této věžové stavby o rozměru 16,6 x 15,2 metru. Její přízemí, zřejmě jen s větracími okénky, mělo sedm místností, síla zdiva byla okolo půldruhého metru. Potvrdil se starý názor, že tvrz byla zničena ohněm. Našlo se mnoho zuhelnatělého dřeva a obilí, totéž pak i staveb, které tvrz obklopovaly.