Tajemný vlak ve Walbrzychu versus georadar

Tak že by přece? Polské orgány oznámily, že armádní pyrotechnici zahájili odminování místa u Walbrzychu, kde by se měl nacházet vstup do jedné ze štol podzemního komplexu Osówka, jež je součástí obrovského souboru staveb budovaných za II. světové války pod Sovími horami pod společným názvem "Riese". V ní údajně georadar lokalizoval vlakovou soupravu. „Zlatou vlakovou horečku“, která přesáhla hranice Polska a oživila jednu z dávných hledačských legend – tajemství vratislavského obrněného vlaku plného zlata, odstartovali koncem července v Polsku dva muži - Polák a Němec: Peter Koper a Andreas Richter ve snaze zůstat alespoň zpočátku v anonymitě oznámili prostřednictvím právníka, že se jim konečně podařilo vlak, který zmizel koncem války, najít. Podrobnosti prý prozradí, až dostanou příslib nálezného deset procent z hodnoty pokladu. Právník pak sdělil ministerstvu kultury, že má radarové snímky vlaku, které ukazují, že souprava je sto metrů dlouhá a na snímcích jsou vidět i obrysy nástupiště a děl. K jeho lokalizaci mělo prý vést i svědectví bývalého vojáka Wehrmachtu na smrtelné posteli, který se na ukrytí vlaku před 70 lety podílel a nálezcům poskytl ručně namalovaný plánek. Kde se vlastně měl vlak u Walbrzychu (tehdy Valdenburku) vzít? Ze směsi dostupných historických informací a pověstí tradovaných zde už od konce války vznikl příběh vlaku, který sem přijel z Vratislavi (polsky Wroclaw, německy Breslau). Když se Rudá armáda nezadržitelně blížila k metropolí německého Slezska, měl být odtud vypraven obrněný vlak Wehrmachtu napěchovány zlatem a uměleckými předměty ukradenými během tažení na východ, který měl převézt zlato přes Československo na území Německa. Co ve vlaku má být? Přibližně tři sta tun zlata, diamantů, drahých kamenů a dalších cenností v hodnotě řádově miliard korun.

Vlak mířil k českým hranicím, na kilometru 65,1 u Walbrzychu však prý odbočil a zajel do jedné z podzemních štol rozsáhlého komplexu Riese, jenž v okolí Walbrzychu vznikl během války. Příjezdová kolej byla zahrnuta tunami zeminy, vjezd do štoly zaminován a údajně 150 m dlouhý vlak už nikdo nikdy neviděl. Podle jedné z verzí souprava vjela do tunelu vykopaného mezi jednou walbrzychskou čtvrtí a zámkem Książ, ležícím na severozápadním předměstí. Hledat zde něco i tak velkého, jako je vlak, je však velmi náročné, jde o největší nacistický podzemní komplex v Dolním Slezsku tvořeny šesti dlouhými štolami, o jehož funkci se od jejich objevení v roce 1945 vedou dohady. Po dobytí Berlína odvezli Rusové veškerou dokumentaci o stavbě, takže k čemu bylo podzemí označené Reise určeno, se lze jen dohadovat.
Co by se tedy mělo desítky metrů hluboko pod tvrdou rulovou horninou, schopnou odolat bombardování, nacházet? Spekuluje se o úkrytu ukradených cenností mj. Jantarové komnaty uloupené v Carském Selu či o krytu pro nejvyšší pohlaváry třetí říše včetně Hitlera. Ty divočejší teorie hovoří o laboratořích a továrně pro vývoj nacistické Wunderwaffe - létajícího disku či urychlovače částic s kódovým označením Bell (Die Glocke). Zastánci teorii o vývoji takových "zázračných zbraní" si berou na podporu skutečnost, že se v Sudetech nacházejí ložiska uranové rudy. Nedaleko údajného vstupu do podzemí stávala keramička, jejíž provoz měl být krytím pro vývoj a výrobu chemických zbraní.
Nejpravděpodobnější se ale dosud zdála verze nejprozaičtější – pod dohledem Alberta Speera zde byla budována obří podzemní zbrojovka. V regionu bylo postaveno celkem sedm takových podzemních komplexů (Rzeczka, Wlodarz, Sobón, Sokolec, Jugowice Górne a Osówka), z nichž Osówka patří k nejznámějším a nejzachovalejším.

Plány Osówky zahrnovaly mohutnou přestavbu zámku Książ, vytvoření velké prostory pod hradem, výstavbu obřích podzemních chodeb a sálů na několika místech v Sovích horách, reorganizaci celé sítě okolních silnice, napojení na úzkokolejnou železnici. Šlo o stavbu za miliardy marek. Německé dokumenty hovoří o zapojení téměř 30 tisíc vězňů.
V době, kdy zde práce vrcholily, se podle svědectví samých německých vojáků ve vytápěném a přísně střeženém podzemí jednu dobu skrývalo až 20 tisíc ozbrojených vojáků. Šlo v podstatě o středně velké městečko. Dnes jsou 3 z 6 známých podzemních prostor otevřeny pro turisty (celkem 1,7 km), ostatní jsou zapečetěny a nepřístupné. Ze zachovaných dokumentů je ale známo, kolik betonu bylo při stavbě použito. Z toho se odvozuje, že nebyla nalezena ani třetina podzemních chodeb.

Po oznámení nálezců vypadalo vše nadějně, což podpořilo i prohlášení místních úřadů. Optimismus přiživil i šéf polských památkářů a náměstek polského ministra kultury Piotr Żuchowski, který prohlásil, že vlak na 99 procent existuje a je známo místo, kde je v podzemí sedmdesát let schován. Skutečnost prý potvrzují geologické radarové snímky. Vše se pak tedy začalo točit kolem těchto snímků pořízených údajně georadarem, které mají zachycovat obrněný vlak. Požádali jsme našeho předního odborníka na georadary Rudolfa Tenglera z firmy RTG-Tengler, aby snímek posoudil. Rudolf Tengler má s hledání velké zkušenosti, podílel se na odkrytí mnoha starých štol, chodeb, hrobů i pokladů. Poutavě o tom vyprávěl i ve své přednášce na loňském setkání hledačů ve Sloupu.

Nešlo nám samozřejmě o to potvrzení, jestli vlak v podzemí je nebo není, zajímal nás názor odborníka na pravost zveřejněného snímku. Podle nálezců má být vlak osm metrů hluboko. Byl by například georadar vůbec schopen vykreslit takový detail, jako je podvozek vagónu?

„Takový ani podobný georadarový snímek jsem nikdy neviděl, “ odpověděl nám Rudolf Tengler. „Jedině, že by to byla plocha měření zobrazená shora, pak by to mohl být nějaký symetrický objekt. To by ale georadar v hloubce osmi metrů takto přesně nevykreslil. Schází tam jakékoliv měřítko, stupnice hodnot… ten snímek je bez toho naprosto bezcenný. Trochu to připomíná výsledky z odporového měření, ta symetrie je zarážející, rozdíl hodnot kov-okolí je ale více kontrastní. Nezdá se mi to jako pravé. Pokud bych já něco takového naměřil, tak to zveřejním se všemi hodnotami, včetně programu, který ty data zpracoval. Toto je velmi neseriózní. “

Nacistický zlatý vlak hledali od konce války stovky lovců pokladů a za komunismu i polská armáda a ministerstvo vnitra, ale marně. Pátrání po pokladu stálo údajně několik lidských životů. Pověsti hovoří a mrtvém Rusovi a Němci, u kterých bylo nalezeno jantarové vejce. Dva hledači, kteří letos nález místa, kde má být vlak, ohlásili a kteří se odtrhli od velké skupiny hledačů, čelí výhrůžkám na životě. Máme začátek října, počáteční nadšení pomalu vyprchávalo, na místě údajného úkrytu se dlouho nic nedělo a zdálo se, že půjde jen a další epizodu z nekonečného seriálu „nacistické zlato“, který známe z našich luhů a hájů pod názvem Štěchovický poklad. Teď to však vypadá, že příběh nabral druhý dech.

Historici se přiklánějí k názoru, že pokud Poláci někdy nějaký vlak v podzemí Osówky objeví, s největší pravděpodobností ale nepůjde o legendární vlak plný zlata. Může jít o "obyčejný" obrněný vlak či dokonce o některý se zvláštních vlaků, jaké měla k dispozici nacistická špička – např. Göring užíval pro své potřeby takový vlak jménem Asien. A pro tyto vlaky byly skutečně budovány různé podzemní úkryty po celé Evropě. Tyto soupravy byly ale určeny většinou k obraně převážených pohlavárů, vezly sebou vedle reprezentačních, servisních a obytných vagonů velké množství výzbroje a protiletecké a protitankové munice, takže je otázka, zda v nich bylo dost místa pro tak velké množství zlata a dalších cenností.

Proto také úřady varují všechny hledače pokladů, kteří se k Walbrzychu slétají jako včely na med, že pokusit se probourat do podzemí může být životu nebezpečné. Starosta dokonce požádal polskou armádu, aby do Dolního Slezska přijela tunely zabezpečit. Podzemí teď hlídá armáda i vnitro, aby nedošlo k výbuchu případných nastražených náloží. Platí zákazu vstupu na koleje i zákaz vstupu do přilehlého lesa. Což ale někteří hledači pokladů neinterpretují jako starost o jejich zdraví, ale jako potvrzení faktu, že se skutečně něco našlo a stát si to chce pohlídat. Posledním novinářem, který se ještě do dnes nepřístupného prostoru dostal, byl reportér FTV Prima Jaroslav Mareš, který nám potvrdil, že v pondělí minulý týden uzavřela oblast armáda a provádí sanaci půdy do hloubky jednoho metru, aby eliminovala nebezpečí plynoucí z možné přítomnosti chemických zbraní a výbušnin. Podle něj jde o sice další z nesčetných epizod hledání zlatého pokladu u Walbrzychu, kterou ale zde nyní berou všichni velmi vážně. Podle Mareše, který se celou historií detailně zabývá, je pravděpodobně, že – nejsou-li snímky podvrhem – se nějaký vlak v podzemí najde, ale určitě nepůjde o bájný zlatý poklad.

Ale co kdyby se poklad skutečně našel? Komu by vlastně patřil? Podle polských zákonů by se jeho oficiálním majitelem, či spíše dočasným přechovatelem, stalo polské ministerstvo státního pokladu, dokud by se nepodařilo vypátrat dědice původních majitelů cenností (pokud ti ale prokáží, že jim cennosti skutečně patří). Ani nálezci by však nemuseli přijít zkrátka: odměnu by mohli obdržet právě od dědiců.

Medvěd tedy ještě nebyl zastřelen, ale už se porcuje: na náklad vlaku už vzneslo neoficiálně kromě Polska nárok Německo, Rusko a Světový židovský kongres: židovský majetek zabavený v této oblasti se dosud nenašel a v případě jeho nálezu by měl vrácen původním majitelům nebo dědicům. Logické také je, že by Rusko chtělo zpět Jantarovou komoru nebo jiné uloupené cennosti. A Německo? Samotnou vlakovou soupravu?

Kdo však má už teď z celé hledačské horečky zisk jsou podnikatelé ve Vratislavi a okolí. Jak nám pobaveně vyprávěl náš polský kolega – hledač Maciek, hotely a penziony mají už teď do konce roku vyprodáno a podnikavci briskně přišli s většinou kýčovitými tematickými suvenýry: trička s poklado-vlakovými motivy či čokoládové zlaté cihly se ani neohřejí v regálech. A nezbytná pointa: Dvěma mužům, kteří tvrdí, že objevili německý vlak se zlatým pokladem, hrozí kromě anonymních výhružek 30 dní vězení nebo pokuta. Ředitelka úřadu na ochranu historických památek Barbara Nowaková totiž na ně podala na prokuratuře podnět ke stíhání kvůli nepovolenému používání georadaru v dané oblasti. Nowaková si myslí, že to odradí další hledače pokladů. Právník obou mužů však toto obvinění odmítl s tím, že se oba muži nepohybovali v historicky chráněné oblasti a nezpůsobili nikomu škody na zdraví ani majetku.

Jedno je jisté: I kdyby se nyní vlak nenašel, legenda o zlatém pokladu ukrytém v Sovích horách bude žít dál. Komplex, vybudovaný za války, je tak obrovský, že existenci pokladu nikdo nemůže úplně vyvrátit. A navíc: v celé té podivuhodné historii figuruje zlato, nacisté, tajemný úkryt... znáte lepší příběh? Zdroj: thenews. pl, telegraph.co.uk. , bbc.com, Bundesarchiv, TV Prima, Wikipedia