Tajemství rodného domu

Už to budou dobré dva roky, co pravidelně sleduji detektorweb a o něco méně, co vlastním detektor. A stejně dlouho mám chuť taky přispět svojí trochou do mlýna a pochlubit se tu nějakými nálezy. Ale asi jsem něčím urazil Velkého Mrcasa, protože se mi zajímavější nálezy vyhýbají jak čert kříži. Těch několik bezcenných mincí, pár podkov, kulek a nábojnic nemá snad ani cenu ukazovat. Když jsem se nedávno probíral touhle svojí rezavou hromádkou neštěstí, rozhodl jsem se, že na to půjdu jinak. Co takhle napsat článek o jednom svém zajímavém předkovi a článek doplnit několika fotografiemi starožitností z jeho vlastnictví (tato snaha se nakonec změnila spíše v divoké shromažďování veškeré pozůstalosti), které jsem doufal doma objevit. Tehdy mě ještě nenapadlo, jak dobrodružná cesta po vlastním domě, kde od narození žiji, mě čeká. Hotová honba za pokladem, kam se hrabe Indiana Jones:)

V prvé řadě bych vám měl představit svého předka, po jehož stopách jsem se doma vypravil. Trochu obšírněji popíši jeho životní osudy (zaměřím se na ty vojenské a odbojové), protože si myslím, že by to mohlo být zajímavé pro zdejší zájemce o WW2. Současně bych tak chtěl tomuto hrdinovi naší rodiny projevit svou úctu.

Pradědeček František Dědič se narodil 6. srpna 1890 v Lounech. Jeho celoživotní vojenská kariéra se započala 21. 5. 1911, kdy byl odveden ke službě v rakousko-uherské armádě k c. k. pěšímu pluku č. 30  ve Lvově. S ním za světové války odešel jako velitel čety na ruskou frontu. Za války byl několikrát raněn a vykonával funkci velitele kulometné roty střídavě na ruské a italské frontě.
Po návratu z války se přihlásil v hodnosti nadporučíka k činné službě v čs. armádě. Byl přidělen jako plukovní pobočník k pěšímu pluku 92 v Chomutově, poté k velitelství 23. pěší brigády v Mukačevě a následně k velitelství opavské 8. divize. Absolvoval III. kurs školy generálního štábu v Praze a po jeho skončení byl r. 1921 přidělen k MNO - hlavnímu štábu v Praze. V letech 1922 - 1923 byl posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze a po jeho skončení byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a zároveň přemístěn k MNO - hlavnímu štábu. Zde působil jako referent 4. oddělení, poté u 5. oddělení jako konceptní důstojník výcvikové skupiny a poté přednosta výcvikové skupiny. Absolvoval několik dalších kursů a výcviků (mimo jiné i na polské Válečné škole ve Varšavě) a stal se železničním traťovým velitelem v Hradci Králové. Později byl mimo jiné přidělen k Ministerstvu dopravy jako poradce ministra brig. gen. Vladimíra Kajdoše.
Od počátků okupace byl členem Ústředního vedení Obrany národa. Zejména spolupracoval s brig. gen. Bedřichem Neumannem, brig. gen. Jaroslavem Čihákem a plk. gšt. Čeňkem Kudláčkem. Po vzniku Oblastního velitelství ON - Velká Praha byl v častém kontaktu s div. gen. Bedřichem Homolou i dalšími důstojníky jeho štábu. Společně s pplk. děl. Josefem Mašínem se údajně podílel na přípravách atentátu na K. H. Franka. Úzce spolupracoval i s plk. gšt. Josefem Churavým, kterého po nějakou dobu ukrýval i ve svém bytě. Podílel se na zajišťování rádiového spojení s Londýnem, krom zpráv získával i cenné náhradní díly pro vysílačky. Zprostředkovával spojení mezi gen. Eliášem a Londýnem a bývá označován za jeho pravou ruku. Napojen byl rovněž na Politické ústředí a stýkal se s redaktorem Zdeňkem Bořkem-Dohalským a vybudoval odbojovou skupinu na Ministerstvu železnic, s níž prováděl zpravodajskou činnost. Na základě udaní byl zatčen 9. 9. 1941 a 1. října 1941 popraven v jízdárně ruzyňských kasáren. Po osvobození byl pplk. gšt. František Ďedič vyznamenán válečným křížem 1939 a povýšen na plukovníka generálního štábu in memoriam.
(Při vypracovávání této části jsem si vypomohl knihou E. Stehlíka a I. Lacha - Vlast a čest byly jim dražší nežli život. Sám bych to všechno dal dohromady za pořádně dlouhou dobu, pokud vůbec. )



Protože množství materiálu, který jsem postupně doma objevil, je poměrně velké, rozhodl jsem se rozdělit článek na dvě části. V této první představím tu „papírovou část“ nalezené pozůstalosti - veškeré archiválie.

Svoje pátrání začínám v domácím archivu, protože ten už dobře znám, sám jsem se ho už několikrát snažil uspořádat, ale bezvýsledně. Naštěstí se toho u nás doma dost uchovávalo a většina listin je spojena právě s pradědečkem, takže je z čeho vybírat. Krom krásných starých listin je tu i několik fotografií s vojenskou tematikou, ovšem ne zrovna válečnou. Zachovaly se i různé pradědovy legitimace. Nacházím také útlé, krásně vázané album. Jde o dar pradědečkovi na rozloučenou od jeho podřízených z královéhradeckého pěšího pluku, kde působil v letech 1933 - 1934. Praděda byl také zdatný kreslíř, je tu i složka s jeho kresbami a také ručně psané úvahy o historii, vojenství a náboženství. Dále i množství pohlednic, některé krásné kolorované a malované včetně zahraničních, které pradědeček posílal ze svých cest. Však se pokochejte.

























Jako u každého správného hledání pokladu jsem začal pátráním po archivech a logicky teď přijdou na řadu pamětníci (někdy je to pořadí obrácené). Jelikož nejvíce si toho pamatuje náš děda, tak jdu za ním s otázkou, co nám tu po pradědečkovi vlastně zbylo a kde by to asi mohlo být. Nasměruje mě do různých místností své části domu včetně sklepa a garáže. A protože postupně zjišťuji, že něco se dá nalézt téměř v každé místnosti, rozhoduji se pro zevrubnou prohlídku celého domu.

Kam jinam se vypravit pro další písemnosti a podobné křehké věci, než do knihovny. Ta dědova zabírá jednu malou místnůstku (nebo velký výklenek). Už jsem ji jako malý kluk mnohokrát prolézal a tak si matně vzpomínám na stará zaprášená fotoalba a špinavé složky, které tehdy ležely v koutě na podlaze pod knihovnou. Jsou stále na svém místě, snad jen o trochu zaprášenější.



Nejprve zběžně prohlédnu alba. Několik jich opravdu je z první republiky a zachycují pradědečka s rodinou, obsahují i zajímavé historické fotografie našeho domu a zahrady, ale jinak nic, co by zajímalo někoho jiného než mě. Jedno album je ale naopak velice zajímavé. Dokumentuje totiž závěrečné cvičení čs. branné moci z roku 1936. Pro ilustraci vybírám několik fotografií, snad se budou válkařům líbit (když se budou líbit hodně, klidně ho celé naskenuji).













Jako další přijdou na řadu zaprášené složky. Rozvazuji zpuchřelé provázky a probírám se obsahem. Odhaduji, že to, co jsem uvnitř objevil, má při dnešní módě z finančního hlediska (ačkoliv se nic prodávat nechystám) asi největší hodnotu ze všech nalezených věcí. Složky jsou totiž plné prvorepublikových a válečných map. Je jich veliké množství, odhaduji tak sto kusů. Charakter map je různorodý - malé i velké, zahraniční i tuzemské, vojenské, školní, pár turistických, geologické, prostě všechno. Některé jsou v žalostném stavu, ale většinou zachovalé. Byly občas proložené pradědovými zápisky, některé pokreslené evidentně sloužili při vojenských cvičeních či přednáškách. Děda z nich byl stejně překvapený jako já, vůbec už si nepamatoval, že něco takového pod knihovnou je. Poslal mě ale do garáže, kde jsem mezi vyřazenými knihami našel stočenou ruličku dalších map. Nejsou přehnuté, tak uvažuji, že by se dala nějaká zasklít. Vyklidil jsem jednu místnost a rozložil asi polovinu map po podlaze. Posuďte sami.









Pokud se týká knihovny samotné, část knih v ní určitě pradědečkovi patřila, ale už jich nebude mnoho a ty zajímavější už kamsi odnesl čas. Vybírám jen jedinou. Je to francouzsky psaná kniha Ecole Militaire - Škola vojenství. Pochází z roku 1762 a není známo, odkud ji pradědeček měl (původně ale prý byly dvě, tato je druhý díl). Pro pradědu vcelku příznačná kniha.



Z archiválií, souvisejících s pradědečkem, už to je patrně všechno. Listiny, legitimace, mapy, fotografie, pohlednice. V každé skupině se nachází několik opravdu hezkých kousků, takže toto pátrání považuji za velice úspěšně. Stáří některých už brzy dosáhne sta let i více a z tohoto pohledu je skvělé, že v takovém množství dokumentují život jednoho člověka. Opouštím tedy svět papíru a vydávám se pátrat po dalších upomínkách, které se v našem domě po pradědečkovi zachovaly. Moje první kroky vedou do vlhkého, temného a tajemného sklepení...