Tak to bylo o chlup...

V rámci našich výletů, kdy se snažíme zjistit (nebo opatřit si) něco nového z historie druhé světové války se nám podařil docela pěknej úlovek. Poznali jsme pana Petráně z Příbrami a vyslechli jeho příběh.

Otec pana Petráně bydlel za války v Rožmitále pod Třemšínem. Byl to ani ne dvacetiletý mladík a jako většina místních obyvatel byl silně protiněmecky orientovaný. Jako každý tady i on čekal na konec války, aby si to s okupanty mohl vyřídit. Válka se zde sice neprojevovala nijak výrazně, ale celé městečko se bálo jednoho místního němce a zároveň spolupracovníka klatovského Gestapa, jehož jméno bohužel již dnes není známé.

Tenhle gestapák se svou prací nijak netajil, naopak byl velmi agilní a nacionálsocialisticky angažovaný. Do podvědomí obyvatel se dostal když se účastnil útoku na místní hájenku hajného Köenigsmarka, kdy se gestapo dozvědělo o jeho spolupráci s partyzány. Köenigsmark se i se synem v hájovně zabarikádoval, palbu opětovali a nedali se lacino. V následné přestřelce byl jeho syn těžce raněn, údajně ho pak hajný sám zastřelil aby se mladík nedostal gestapu do rukou živý a pak zbraň obrátil i proti sobě. Oba mrtvé převáželo gestapo na žebřiňáku přes město a tenhle náš gestapák se tím nezapomněl všude chlubit.

Dalším případem kdy se vryl do podvědomí obyvatelům bylo zatčení a deportace p. Lízla. Když gestapácké auto stálo u železničního přejezdu u Hučič, vytrhl se Lízl, udeřil vedle sedícího gestapáka do obličeje, vyskočil z auta a vrhl se pod vlak. Sebevražda se mu zdála lepším východiskem než mučení gestapa.

Naposledy tento gestapák figuroval na přelomu března a dubna 1945. Místní rodina vedle na vsi schovával pár měsíců sovětského partyzána (možná uprchlého zajatce). Právě někdy během přelomu března a dubna se tento přestal bát a občas přejížděl na kole do vedlejší vesnice na porady štábu partyzánského oddílu. Toto se mu ale stalo osudné a jednoho dne byl v polích zadržen. Gestapo ho rychle rozmluvilo a tak Rus brzy přiznal u koho byl ukryt. Gestapo tenkrát odvezlo celou rodinu včetně patnáctileté dcery na Pankrác a všichni byli popraveni.

Pak přišel květen a povstání. Všude se začali tvořil oddíly revolučních gard a začali odzbrojovat nebo zatýkat němce. Pátého května na náměstí držel samozvanou hlídku i otec Josefa Petráně s kamarádem. Byl dokonce i ozbrojen! Ještě před válkou si pořídil maličkatý belgický pětiranný revolver Lincoln mod. 3 ráže 6,35. Jednalo spíše hračku než o zbraň, ale Petráňovi dodával pocit důležitosti. Měl do něj i pět skutečných nábojů! Revolvírek byl tedy nabit a Petráň byl připraven zatýkat němce.

Odpoledne na náměstí přišla nějaká žena a vyprávěla, že viděla směrem na Věšín jet toho "našeho" gestapáka na kole. Kluci samozřejmě nelenili, rychle zrekvírovali sousedojc motokolo a ozbrojeni touhle pidi pistolkou jeli zatýkat gestapáka. Dohnali ho před Věšínem, předjeli a Petráň mu skočil před kolo. Nevíme co si gestapák myslel, když na něj mířil českýý holobrádek malilinkatou stříbrnou pistolkou, ale prý zvolna zvedl ruce a vzdal se. Kluci ho prohledali, v podpažním pouzdře našli pistoli parabellum, v náprsní kapse pistoli Walther, v kapsách pláště dva ruční granáty a v batohu několik set nábojů! Odzbrojili ho a hrdě přivedli zpět do Rožmitálu. Byli tenkrát samozřejmě za velké hrdiny dokud ale nepřišli rodiče - ti měli zřejmě na zatýkání gestapáků jiné názory.

Povstání úspěšně proběhlo, vše za začalo uklidňovat a o pár dní později šel Petráň i s kamarády do lesa zastřílet si z ukořistěných zbraní. Petráň si chtěl poprvé vyzkoušet svou slavnou pistolku. Vytáhl ji z kapsy, všichni kamarádi si ji samozřejmě prohlédli - vždyť ona "dostala" toho gestapáka! Petráň odnesl starou plechovku na pařez, pečlivě zamířil a zmáčkl kohoutek. Nic se nestalo. Mačkal dál a stále nic - všech pět starých nábojů bylo vadných a nebo nefungoval revolver. Pod Pepíkem Petráněm se podlomila kolena a on si uvědomil, že zajistil člena strašlivého gestapa nefunkční pistolkou. Tak to bylo o chlup... , řekl si asi tenkrát.

Na základě vyprávění Josefa Petráně sepsal Miki

Doplněno na základě čerpání ze stránek:

SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA

Hájovna Na Dědku se za války stala partyzánskou základnou pro odbojovou skupinu působící v lesích jižní části Brd.
Činnost odbojové skupiny spočívala, kromě opatrování zbraní, v ukrývání uprchlých zajatců Sovětské armády a občanů, kterým hrozilo zatčení. V letech 1943-44 jich bylo tolik, že pro ně bylo vybudováno v třemšínských lesích kolem patnácti úkrytů. Jenom v okolí této hájovny, Podél Závišinského potoka (800 až 1200 m jižním směrem) byly takové úkryty čtyři. Jejich vybudování řídil hajný y této hájovny František Königsmark. Budování úkrytu, zajišťování materiálu a potravin pro tak velký počet lidí vyžadovalo za války mimořádnou odvahu a znamenalo nasazení života.
V říjnu 1944 byl náhodně objeven jeden z úkrytů u Radošic. Po následném zatýkání a výsleších se němci dozvěděli o častých schůzkách odbojové skupiny na hájovně Na Dědku. Před svítáním, dne 26.10.1944, byla hájenka obklíčena speciálním oddílem němců vycvičených pro boj s partyzány. V té době byli v hájovně hajný František Königsmark, jeho manželka a devatenáctiletý syn František. Když otec zjistil, že není z obklíčení úniku, sám sebe těžce zranil a na následky těžkého zranění zemřel v příbramské nemocnici. Manželka byla odvlečena do koncentračního tábora.
Partyzáni stačili úkryty včas opustit a několika nočními pochody odešli k velkým partyzánským oddílům operujícím na Českomoravské vysočině.
Velitel odbojové skupiny Ing. František Lízl, vedoucí pracovník rožmitálského velkostatku, unikl s dalšími členy skupiny do ilegality. Pomocí agentů gestapa - provokatérů byli však 18. ledna 1945 pozatýkáni. Františku Lízlovi se při převozu k výslechu z Rožmitálu do Klatov podařilo utéct z auta, které zapadlo ve sněhu u železničního přejezdu v Hudčicích a skočit pod přijíždějící vlak. Dnes najdeme na tomto místě pomník.

Slavný revolver Lincoln mod. 3 ráže 6,35

Dnes prý již funguje

Zdědil ho Petráň syn a brzy ho převezme i vnuk

Je tak maličký, že ho schováte v dlani

A zde se to stalo



Klatovské gestapo



A proto se ho tenkrát báli...