Tam kde leží Erich Koellner a Ju-52

Tak opět po roce jsem v severním Norsku, tentokrát máme s rybáři základnu v Ofotfjordu asi 15 km od Narviku. Dokonalý výběr místa pro potápění - v okolí vraky lodí, letadel a místa kudy prošla 2 sv. válka. Mám v plánu se podívat jen na to nejlepší, co zde leží na dně a dost rozhoduje i přístupnost jednotlivých míst... chci hlavně natáčet na kameru a tak potápěčský detektor zůstal doma, nebude ani potřeba. Vraky jsou tady absolutně nedotčené, plné detailů a vybavení lodí. Na vyzkoušení výstroje a kamery zkoumám i hluboké stěny ostrovů v okolí, skály padající až do hloubky 100 m, všechno porostlé jak rozkvetlá louka, sasanky, hejna tresek, obrovští kraby, halibuti a jiné ryby co ani neumím pojmenovat... užívám si výbornou viditelnost a příjemnou teplotu vody okolo 10 st. C. Ale dost rybiček jde se na vraky bitvy o Narvik!

Na terase našeho domu čekám až kompresor naplní lahve a dalekohledem pozoruji zátoku na protější straně fjordu. Pokud bych tu byl v dubnu 1940, stal bych se svědkem jedné epizody námořní bitvy o Narvik. Od ústí fjordu se blíží dva německé torpédoborce, Z 19 Hermann Kunne a Z 13 Erich Koellner, plují velmi malou rychlosti, Z 13 je vážně poškozen po nehodě na mělčině fjordu. Této pomalé dvojici zkříží cestu devět britských torpedoborců připravených k boji. Hermann Kunne se stahuje k Narviku a pomalý Erich Koellner se snaží ukrýt v zatoce Djupvik. Britové zahajují torpédový útok a první výbuchy trhají trup Ericha, do bitvy zasahuje i britska bitevní loď HMS Warspite... její patnáctipalcová děla německou loď doslova popraví... O vraku Ericha není moc kvalitní popis, nedošlo k vytažení trosek, hodně výstroje námořníků a několik popisů pozice vraku... budu muset hledat. . Ponor začínám v polovině zátoky a ve střední hloubce pátrám po troskách, pořád nic... ani kousek plechu, dochází vzduch a točím na konec zátoky - a je to tu! Ve dně ocelové trubky a dál se vyloupnou části lodě. Obrovské kusy trupu, stožáry, části nástaveb, části kotlů, kabelové svazky... jen se snažím si okouknout celek a kde co leží. Musím z vody. Naplnit lahve a k večeru jdu přesně nad trosky... prolézám podrobně největší části, podařilo se mi vlézt i do zbytků vnitřních prostor, roztrhaný trup - jako by loď byla z papíru, část zádi z které trčí hřídel lodního šroubu, okénka nástaveb... Mezi troskama je opravdu velké množství osobní výstroje námořníků - boty, záchranné vesty, svetry... A jak nejlépe popsat torpédoborec Z 13 Erich Koellner potopený zničujícím útokem britských lodí? Postavte věrný model Z 13 na tvrdou podložku a rozbijte ho několika údery kladiva... Tak dneska vypadá Z 13 na dně zátoky Djupvik!

Další vrak byl trochu nedostupný - zákaz potápění s ohledem na smrtelnou nehodu a špatná viditelnost diky sádkám na lososy v blízkosti... tak snad příště potopený Z 19 Hermann Kunne ještě uvidím... Čeká mě nejzachovalejší vrak letounu Junkers Ju -52 na světě ( nenašel jsem nějaký co se mu vyrovná)...
Ju - 52 je transportní letoun Luftwafe co doslova odtahal veškerá tažení 2 sv. války - rozpětí 29,5 m, délka 18,9m. Tři hvězdicové motory BMW, unikátní použití "vlnitého" plechu... 20 km severně nad Narvikem leží jezero Hartvikvatnet, v dubnu 1940 využívá jeho zamrzlou hladinu Luftvafe jako nouzové letiště pro 11 letadel Ju-52 - je nutné zásobovat probíhající pozemní bitvu. Nehody, nutnost rozebrání na díly, nedostatek paliva způsobí zanechání většiny letounů i po stažení vojsk... Některé pohltí voda, část leží na mělčině jezera. Po válce a v 80. letech jsou nejzachovalejší letouny vyzdvyženy a dnes zdobí muzea po celé Evropě. Vrak je perfektně popsán a nedělá nám problém ho najít hned při zanoření... Leží u ústí řeky co se vlévá do jezera Hartvikvatnet v hlobce 7m, leží ve svahu na podvozku a jen ocasní část pohlcují postupně nánosy písku z řeky. Letoun je poškozen jen na pravém křídle a má odstrojené dva motory. Jinak je úžasně zachovalý, ta kabina bere dech... sedačky, ovládací páčky a i část zasklení kabiny... Uvnitř trupu je několik sudů... Byl čas a tak jsem i zkoumal dno okolo vraku a všude části trosek, plechu a zbytky vojenských beden. To byla chvíle kdy jsem hořce zalitoval, že držím v ruce kameru a ne detektor. Celé jezero bylo vlastně polní letiště!!!

S kamerou byla zase možnost natočit pár záběrů tohoto krásného vraku:



Při Vašem cestování přeji pípance pod cívkou nebo aspoň fotky a video...

Bathory