Tank v Gorgeyho tuneli

Prekvapujúca a  málo známa správa o prechode ľahkého tanku (LT vzor 35) Görgeyho tunelom počas Slovenského národného povstania bola uverejnená v publi- kácii autorov I. Pejčoch a O. Pejs: „Obrněná technika 6  – Střední evropa 1919 – 1945 (II. část)“, ktorá bola vydaná v Prahe roku 2005. Vyberáme z nej preto nasledujúcu pasáž.
„Povstalecké velení dispono- valo 22. září 1944 ještě třemi LT vzor 35, 14 LT-38 a jedním PzKpfw. III, bohužel na velkém prostoru, kdy nemohlo využít jejich sice ome- zenou, ale v některých bojových situacích značnou technickou převahu. V  té době bojovali v řadách Oravské bojové skupiny ještě dva LT vzor 35 a další LT vzor 35 ustoupil po  vlastní ose při vyklízení Turce. Povstalecké velení se rozhodlo posílit IV. taktickou skupinu na západní frontě povstaleckého území, takže zbytek tankové čety padlého por. Krúpy se dvěma LT-38 doplnili dva LT-38 a jeden LT vzor 35 jako Skupina por. útv. Štefana Bodnára. Tanky působily jako pohyblivá záloha pěších praporů, účastnili se úspěšných protivztečí a vedly boj na zdrženou. Jednotce por. Bodnára se podařilo 6. října 1944 přežít letecký útok, ale večer na cestě ke Skalce ji doslova přepadl oddíl čtyř německých tanků na čele s PzKpfw. IV a zničil krátce po sobě tři LT- 38. Uniknout se podařilo pouze jednomu LT-38 a jednomu LT vzor 35, který ustoupil na hřeben Kremnických vrchů před tzv. Görgeihův tunel.
Velitel tanku dostal rozkaz přetáhnout přes tunel na druhou stranu hřebenu všechna zbylá povstalecká vozidla.
Při tažení prvního vozidla však osádka tanku natolik poškodila výdřevu tunelu, že muselo být od dalšího průjezdu upuštěno. Náhle zaútočili Němci a vypukla nepopsa- telná vřava. Řidiči tanku des. Frličkovi se podařilo v nastalém zmatku projet tunelem a dostal se s tankem do Tajova (západně od Bánské Bystrice). Později přejel do Môťové a zařadil se do tankové roty Armád- ního praporu útočné vozby povstalecké armády... “.
Kvôli predstave o  vtedajšej svetlosti tunela dodajme, že LT Škoda vzor 35 mal dĺžku 4,9 m, šírku 2,06 m a výšku 2,37 m. Na túto zaujímavú príhodu, ktorá dopĺňa doteraj- šie poznatky o histórii tunela, si už nepamä- tajú ani najstarší Tajovčania a nenájdeme o tom zmienku ani v obecnej kronike.
Nakoniec uveďme ešte pár slov o súčasnom stave tunela. V roku 2006 mesto Banská Bystrica zabezpečilo rekonštrukciu tunela spočívajúcu v  úprave vstupných portálov a  výmene vnútornej smrekovej výdrevy za trvanlivejšiu borovicovú. Došlo tak ku  skvalitneniu vzhľadu a  zlepšeniu funkčnosti historicky zaujímavého tunela, ktorý je vyhľadávanou atrakciou v turistickom zázemí Banskej Bystrice.

Bystrický PERMON
Július Burkovský a Dušan Kaliský

Pod čiarou:

Tunel medzi Vyhnátkou a Suchou horou podľa niektorých prameňov dal už v XIV storočí vybudovať rod Fuggerovcov. Bol prispôsobený tak, aby ním mohli prejsť konské povozy voziace striebro a meď z hút v Banskej Bystrici a Tajove pre potreby minciarne v Kremnici, odtiaľ späť do Banskej Bystrice a Horného Uhorska sa preprevovali už mince. . Vlastne vojenský význam nadobudol v roku 1849, keď po porážke uhorských povstalcov pri Banskej Štiavnici ustúpilo vojsko generála Artúra Gorgeyho do Kremnice. . Aby sa vyhol obkoleseniu cisárskym vojskom, rozhodol sa pokračovať do Banskej Bystrice cez hory. Dal urýchlene obnoviť tunel aj cestu a 24.1. 1849 previedol celú divíziu plukovníka Aulicha aj s delostrelectvom a jazdou do Tajova a Ban. Bystrice. Tunel dal potom zasypať, aby ho cisárske vojská nemohli prenasledovať. Odvtedy dostal pomenovanie Gorgeyho tunel. Zasypaný bol vlaste až do jesene 1944. Vtedy povstalecké vojská zával uvolnili a v noci zo 4. na 5. októbra ním previezli zlatý poklad z Kremnice do Ban. Bystrice a späť- Potom aj po presune vojenskej techniky a výzbroje tento tunel zatarasili. V roku 1955 sa samovoľne zasypal. Tohto času je už nanovo obnovený ako pre turistov aj cykloturistov.

MIRI