Torzo ocelové lžíce

Obyčejný nález torza lžíce. Když ji chcete zadatovat, musíte znát něco o její historii. Tvar nám mnohé napoví, ale důležité je také vědět, jak a z čeho byly lžíce vyráběny. Jestliže je lžíce pokrytá rzí, znamená to, že bylo použito kombinace železa s jiným kovem při jejich výrobě. Už ve 14. století se používal železný drát jako jádro rukojeti cínové lžíce. V novověku se objevují železné kované lžíce a lžíce z železného plechu s pocínováním. Od poloviny 19.století se začínají vyrábět také z oceli a jsou upravovány slitinou niklu. Nerezová ocel nastupuje od prvního desetiletí století dvacátého a začíná poniklovanou ocel nahrazovat. Zajímavou epizodou jsou lžíce z alpaky. Původně niklové stříbro, jak se mu říkalo, které sestává z mědi, niklu a zinku, přišlo z Číny. Odtud se dostalo na počátku novověku do Evropy pod názvem "Pakfong". V Evropě se výroba a použití "Pakfongu" poprvé objevily na konci 18. století. Nemagnetická slitina je známá po celém světě pod mnoha dalšími, regionálně odlišnými názvy, například alpaka.
Můj nález nejevil sice žádné stopy pokovení, ale šel zmagnetizovat, na rozdíl od pocínované lžíce z železného plechu. Jedná se tedy o uhlíkatou ocel. Takové lžíce z ocelového polotovaru od společnosti Krupp vyráběl jako levnou produkci pro široký okruh zákazníků jeden z největších výrobců příborů firma Berndorf od poloviny 19.století. Je to také firma, která ke své výrobě používala výše zmiňovanou alpaku. Dá se předpokládat, že má lžíce byla původně upravena slitinou niklu a její datace, i přes starobyle do špičky tvarovaný konec rukojeti, se dá počítat až od druhé půle 19.století. Bohužel, značka výrobce se na lžíci nezachovala, a tak firma Berndorf byla jen takovou mou spekulací.
ROSSY