Totenkopfring - prsten SS s umrlčí lebkou

Jedním z nejtajemnějších a nejmocnějších doplňků všech SS uniforem byl Totenkopfring der SS. Byl zavedený Himmlerem 10. dubna 1934 a nebyl klasifikován jako státní vyznamenání, neboť to býval dar od samotného Reichsfuhrera. Jeho udělení bylo v SS považováno za nejvyšší vyznamenání, jímž byly uznány osobní zásluhy držitele, jeho oddanost službě a věrnost Fuhrerovi a jeho ideálům.
Tuto myšlenku a formu prstenu ve tvaru runy Himmler nepochybně převzal z pohanské německé mytologie. Pověst se vztahovala k Thorovi, který vlastnil prsten z čistého stříbra. Podobně jako křesťané přísahají na bibli, mohli lidé přísahat na tento prsten, v jehož runách byly vyřezány závazné smlouvy do Wotanova kopí. Prsten s umrlčí lebkou byl zdoben svazkem dubového listí v hlubokém reliéfu a několika symbolickými runami. Každý prsten byl navržen a ručně vyroben zvláště pověřenými zlatníky, kteří pracovali pro firmu Otto Gahr v Mnichově. Uvnitř byla vyryta písmena "S. lb. " (Seinem lieben), volně přeloženo "mému drahému", následovalo příjmení příjemce, datum darování a faksimile podpisu Himmlera.
Původně byl masivní stříbrný prsten určen přednostně pro veterány staré gardy s členskými čísly SS nižšími než 5000, ale způsobilost pro tuto odměnu se pozvolna rozšiřovala. V roce 1939 se za způsobilé považovali prakticky všichni důstojníci, kteří sloužili déle než tři roky. Udělení prstenu mohlo být odloženo v případě, že byl příjemce trestán za přestupek proti kázeňskému řádu SS. Každý prsten byl předáván s následujícím textem:

"Odměňuji tě SS-prstenem s umrlčí lebkou. Prsten symbolizuje naši věrnost Fuhrerovi, naši pevnou poslušnost i naše bratrství a kamarádství. Umrlčí lebka nám připomíná, že bychom měli být připraveni kdykoliv položit své životy pro dobro německého lidu. Runy umístěné přesně proti umrlčí lebce jsou symboly blahobytu naší minulosti, který obnovíme pomocí nacionálního socialismu. Dvě Sig-Runy připomínají jméno naší SS. Svastika a Hagall-Rune reprezentují naší nezlomnou víru v konečné vítězství naší filozofie. Prsten je pokryt dubovým listím z našeho tradičního německého stromu. Prsten s umrlčí lebkou nelze koupit ani prodat a nikdy nesmí padnout do rukou toto, kdo není oprávněn jej nosit. Když budeš opouštět SS nebo umřeš, prsten musí být navrácen Reichsfuhrerovi-SS. Nepovolená výroba duplikátu prstenu se zakazuje a trestá podle zákona. Vždy nos prsten se ctí. H. Himmler

Prsten, který se směl nosit jen na prsteníku levé ruky, byl předáván v pamětních dnech SS. Každé udělení bylo zaznamenáno do Dienstalterspliste (registru služebního stáří) a do osobních spisů příjemce. Každý držitel prstenu, jenž byl degradován, suspendován či vyloučen z řad SS, nebo rezignoval či odešel do výslužby, musel prsten i text vrátit do Personalhauptamtu SS. Ti, kteří byli později opět přijati do organizace, byli znovu oprávněni k nošení prstenu. Pokud držitel prstenu zemřel, příbuzní si mohli text ponechat na památku, ale prsten musel být vrácen na Personalhauptamt SS, který zařídil uchování prstenu na Himmlerově hradu Wewelsburg na věčnou památku držitele. Podobně platilo, že pokud držitel bojoval v řadách wehrmachtu či Waffen-SS a padl, museli příslušníci jeho jednotky prsten sejmout a velitel jej zaslal k uložení. Vrácené prsteny padlých příslušníků SS představovaly vojenské památky, o které bylo pečováno na Wewelsburgu, kde se den ze dne rozrůstala Schrein des Inhabers des Totenkopfringes (Svatyně držitelů prstenů s umrlčí lebkou). Prsten byl tak populárním znakem cti, že mnozí příslušníci SS a policisté, kteří neměli pro držení oprávnění, si sehnali různé zlaté či stříbrné náhradní prsteny s lebkou, které vyráběli místní klenotníci, nebo dokonce vězni koncentračních táborů. Tyto prsteny však postrádaly runovou symboliku a většinou byly jen levnou náhražkou.
Dne 17. října 1944 zrušil Reichsfuhrer další výrobu i udělování prstenů. Na jaře 1945 byly na Himmlerův rozkaz všechny prsteny ze svatyně tajně ukryty v pohoří poblíže Wewelsburgu, aby je nemohli ukořistit spojenci. Dodnes nebyly objeveny. V období let 1934-1944 bylo prstenem vyznamenáno asi 14500 mužů. K 1. lednu 1945 bylo podle oficiální statistiky SS 64% prstenů vráceno po úmrtí jejich držitele, 10% bylo ztraceno na bojišti a zbylých 26% zůstalo i nadále v držení vyznamenaných nebo neznámo kde. Teoreticky tedy koncem války bylo v oběhu asi 3500 prstenů. Historie prstenů s umrlčí lebkou dokazuje, s jakou vážností SS uznávaly své symboly.

Čerpáno z knihy: SS reálie
Autor:Robin Lumsden

TomTP