Tři v jednom

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky. Posledních několik hledání v lese se mi moc nevydařilo a tak jsem se rozhodl zkusit pro změnu zase nějaké to políčko a místo války si vyrazit na stříbrňáčky. Mělo to ale háček. Moje oblíbená políčka jsou zatím nesklizená anebo je na nich nepříjemné strniště, v kterém se hledat nedá, a tak jsem našel jen tak nazdařbůch jedno neznámé pole, na kterém už hledat šlo. Po příjezdu na místo jsem v duchu poprosil Velkého Mrcase o stříbrňák nebo o nějaký ten vojenský odznak a vyrazil na plac. Jelikož bylo pole poměrně odlehlé, bylo to spíš jen zbožné přání. První hodinu taky nepadlo kromě tří zapomenutých měďáčků vůbec nic. Prozkoumal jsem okraje, došel až na nejvzálenější konec. To už začínalo zapadat slunce a já se ocitnul zhruba ve středu pole. Zde jsem objevil asi metrového hada, přejetého traktorem. Fuj! Jak se sem asi dostal? A protože mě hledání bez nálezů přestávalo bavit, otočil jsem to zpátky k autu. V duchu políčku vyčítám, že je lakomec a nedá ani maličký odznáček, ani ten nejmenší stříbrňáček, , K tobě už nepojedu. “ Když tu najednou, jako by mi pole rozumělo, se ve sluchátkách ozval barevný signál a malý odznáček je tu. Nemusím ani kopat, leží hned navrchu. Národní souručenství. Výborně! Vojenský sice není, ale z období války je. Žádná pecka, vyrobilo se jich něco přes dva milióny, ale alespoň něco., , No moc jsi se nepředalo, ale dík, “ pomyslím si a mířím stále zpět k autu, když je tu další signál. Tentokrát je to maličký stříbrný krejcárek Leopolda I. z roku 1693. Stříbro je dost špatné kvality, ale počítá se. Teď už to začíná být zajímavé a tak mávám detektorem s novým elánem, i když už padla tma. Žádný stříbrňák se již nekoná, ale zato mám další dva odznáčky Národního souručenství a pár protektorátních mincí. Tři z jednoho pole a kousek od sebe!!! Co se tady asi dělo? Zřejmě se tu někdo zbavoval nepříjemné protektoátní minulosti. Příslušnost k Národnímu souručenství ještě neznamenala, že byl člověk kovaný kolaborat, ale členství v jediném povoleném a státem řízeném hnutí jistě znamenalo alespoň drobné výhody před nečleny a tak se vstupovalo i z prospěchu. Však to známe i z né tak dávné minulosti. Procházím střed pole znova a znova, ale pod cívkou je už ticho. Chvíli bych tu ještě zůstal, ale zatáhlo se a začíná hřmít. Uvědomuju si, že mám v ruce kovový detektor, kovovou lopatu, na krku klíče a jsem uprostřed pole a tak rychle vyklízím pozice. Nakonec padl ještě téměř u auta pěkný tříkrejcar a vojenský námořní knoflík. Než jsem dojel domů, tak už lilo jak z konve. Cestou v autě ještě přemýšlým o mém letošním prvním polním hledání. Pole mi dalo přesně to, co jsem si přál (i když v duchu jsem si představoval pořádné stříbrné kolo a nějakou RU placku ) a patrně se přitom vydalo z posledního. I když nálezů nebylo moc, byla to příjemná změna před hledáním v lese a za to dobrodružství to stálo. A to veliký stříbrný kolo bude určitě příště. Vždyť u nás ještě neorají.
Hodně zdaru všem
Paul2