Turkey

Setkání u Myšáka nebylo ve své podstatě o nic významnější, než každé jiné z těch x… setkání, které většinou graduje nálezem knoflíku a mincí po něm. armádě, ta zde v hojném počtu před 60ti lety ustupovala….
Potřásli jsme si nejprve tlapami a pak nám Prtkin představil zahraničního kolegu Tomáše. Tomáš je začínající hledač, který přijel se svou zbrusu novou mašinkou /Garret 250-zajímavý detektor, který má ještě odpornější kamufláž /sytě žlutá/, než Expl. II v době jeho pořízení- nyní tmavší odstín slonové kosti, taky náš pes má podobnou barvu chrupu – pro ty, kteří netuší, co je odstín barvy „slonová kost“/ a s obrovským odhodláním zjistit, jak že to tady s těmi „válkaři“ vlastně je?? Trochu si postěžoval na lokality v okolí Bratislau, které zejí prázdnotou a také na vzrůstající ceny pohonných hmot a nestabilní situaci v ekonomice a hospodářství u nich doma.
Slíbili jsme mu knoflík a Pfenig a plni nadšení a horké kávy vyrazili na „mrcas“. Vytipovaná lokalita se jevila celkem bezvýznamně, blízkost polské hranice nás znervózňovala a vedro ubíjelo.
Asi po 200metrech jsem nalezl knoflík a několik mincí, předal je Tomášovi a otočil se – jako že teda splněno a domů. Kolegové na mě koukali nechápavě a snažili se mou depresi rozptýlit pohledem na nejkrásnější div přírody, který se naskytl v těchto končinách zcela neočekávaně…Mé motlitby nebraly konce, až veliký mrcas usoudil že netřeba již nás dále trápit, když Miras nosí do lesa dalekohled a toto mu úderem do hlavy o kmen stromu připoměl. Óóó díky, díky neslo se vzhůru k nebi a v tu chvíli jsme se rozdělili na čtyři tábory. První tábor hledal netuše ničeho měďáky, druhý si utíral slinty, třetí netušil na co že tak civíme a čtvrtý s Icemanem se tahal o dalekohled. Počítáte správně, bylo nás skutečně pět. Do reality nás vrátil křik jakéhosi chlapa, který se domáhal vysvětlení čehosi, představoval se jako předseda zastupitelstva obce a zdál se být navíc i majitelem a uživatelem té nymfy…



Chrlil jednu otázku za druhou, Myšák tahal zrovna ze země obrovský stříbrňák se sluchátky na uších, takže nic neslyšel, Tomáš zapomněl česky a mě pořád napadalo jen jedno slovo. Nakonec jsem neřekl hovno, protože nejsem neurvalý, ale když křičel otázku: „co tady plundrujete ten les? “, tak jsem zakřičel :“stejně je tady hovno! “ …Řekl jsem to asi přesvědčivě, protože naložil nymfu do auta a odjel. V tu chvíli se kolegové, kteří stáli kolem mě přišli zeptat, cože to ten pán vlastně chtěl? Zopakoval jsem jim to, co jsem chtěl původně říci tomu chlapovi, oni hned pochopili a jali se hledati.
Jen jsem se otočil, zahlásil detektor barvu a já vytáhl ze země sumky na střelivo K98 ve velice pěkném stavu. Tu se kolegové seběhli, začali mi sprostě nadávat a označovat mě za klikaře…Abych své utrpení zmírnil, daroval jsem ještě s kusem zeminy tento artefakt Tomášovi, který hned zdůraznil, že tohle na SK nemají a že do Čech jistě ještě přijede na pár dnů zahledat…



Ani ne deset minut na to, našel Prtkin s Myšákem výložky /respektivě to, co po nich zbylo/ LW a spravedlivě se mezi sebou podělili o tři „racky“. Tomáš dostal jednoho z nich a vykřikoval něco v tom smyslu, že si zde pronajme na  delší dobu chatu a …







Na tomtéž místě se vyloupla pecka /pyramidka/ z výložky a tuším, že právě Myšák byl ten šťastlivec…Tomáš křičel :“dům, koupím tady dům!! “.
Pak jsme se podvědomě rozdělili a kolem cesty vedoucí k celnici luxovali levý i pravý úvoz. Zrovna když jsem překopl krucifix volá Myšák, že přeska WH, na první pohled ve slušném stavu a další stříbrňák a téměř současně zvoní mobil, Iceman hlásí hnízdo Id. známek a Tomáš skanduje:“Čechy, Čechy!!! “….



Co se dělo dál už vnímám pouze jako divák z větší části v deliriu. Vidím Icemana, jak v třesoucích rukou, svírá oválky a je jich hodně, rozvrtaná zem kolem stromu a zbytky popela v něm slité kousky kovu…To vše napovídá, že zde nešlo o pečení buřtíků.
Každý z přítomných situaci zvládal jiným způsobem. Jen pro dokreslení: Myšák střídavě vstává a sedá si do jehličí /později vysvětluje, že se pokoušel udělat „Mexickou vlnu“/, já dohledávám s Icemanem čtvrtky a půlky známek a ostatní pozorují kdy se k nim kamarád otočí zády…Ten již vážnost situace pochopil a neotáčí se, směje jak mentálně postižený pacient a pokouší se tak zlehčit vážnost celé situace…Prtkin nahlas uvažuje, že za zabití v afektu může maximálně vyfasovat 8let a s velikou pravděpodobností ho za 4 roky za dobré chování pustí a to se vyplatí! …
Nebudu déle natahovat, více jak14ks celých známek, plus0,7kg slitků, všechno jedna jednotka a některá Id. čísla dokonce i navazují.. to nemá chybu!!







Co dál? …Slitky spečených známek poněkud matou detektory, ty se navíc mezi s sebou nesnáší, snad jen jeden z nich je natolik adaptabilní, že se již přeladil na některou ze svých 21f…
Znaveni prohlašujeme místo za prohledané a tudíž bez přítomnosti dalších Id. známek, detektory sice ještě maličko prozpěvují, ale to již nemůže být oválek. Ajajajj, jak velice a hrubě jsme se mýlili, Prtkin vytahuje ze země ještě dva celé oválky a my se cítíme zostuzeni… Mezi tím do sebe Iceman vlil flašku Whisky a vrátil se mezi nás, úsměv mu zmizel přesně v tu dobu, co Prtkin vytáhl ty dva uličníky….
Tímto nálezem jsme již nejspíše vyčerpali své štěstí a přestože jsme hledali nadále, zajímavější nálezy již se neukázaly /snad jen Myšákova mince 10mil marek a nějaké bezvýznamné měďáky/…Znovu a znovu se každému z nás před očima míhají oválky klikaře Icemana…Po několikaminutové poradě se shodujeme, že práce nebyla odvedena pečlivě a v souladu s naším přesvědčením to takhle nechat nemůžeme…Vracíme se znovu na místo depotu a to prokopeme do hloubky 40cm plošně. Skutečně již nic a my jsme tentokrát se svým výkonem spokojeni. Naše žaludky nikoliv, nadšeni přijímáme pozvání na oběd „U Myšáků“.
Snědli jsme nějakýho 4-nohýho ptáka, který měl kupodivu také na krku známku /dovezl Prtkin/. Prtkin tvrdí, že tam co bydlí, mají všechny kuřata známky na krku a že to byly dvě kuřata bez křídel, všichni uznale pokyvují hlavou, že to je možné a proč vlastně ne, kuřata chutnala výtečně!
Ještě poslední káva, nafotit nálezy, zopakovat uvítací ceremoniál, tentokráte jakože „narozloučenou“ a plnou parou domů…
Prima akce... Děkuji tímto všem zúčastněným, jmenovitě pak : Prkinovi, Myšákovi, Icemanovi a Tomášovi.

Miras

Poznámka autora:
…. každý, byť letitý hledač musí uznat, že není schopen /pokud má něco jako soudnost/ nikdy tvrdit, že všechno již viděl a nic ho již v tomto koníčku nepřekvapí, cesty Velikého mrcase jsou totiž nevyzpytatelné...

PS: dopisuji matriční čísla ID. známek :
1051,1052,1058,106x, 1062,1069,1070,1071,1072,1073,1078,1080,1081, 1090,1110,1111,1119,1120,1125.