Umrlčí lebky

Umrlčí lebka SS

Symbolem SS se stala umrlčí lebka podložená zkříženými hnáty, původně symbol pirátů a lupičů. Pro Němce však byla vojenským symbolem s mnohem starší historií.

Od počátku nacistického údobí byla umrlčí lebka bezprostředně spojena s oddíly SS. Původní, tzv. útočná skupina (Stosstrupp Adolf Hitler), která chránila Hitlera, se od masy příslušníků úderných oddílů SA v hnědých košilích odlišovala černou čepicí s umrlčí lebkou z bílého kovu. Obdivované elegantní černé stejnokroje Hitlerovi Tělesné stráže SS (Leibstandarte SS Adolf Hitler) z doby stranických sjezdů v třicátých letech se vyjímečně nosily ještě na konci války, kdy ovšem příslušníci Zbraní SS v maskovacích stejnokrojích bránili z posledních sil Berlín proti zdrcující přesile Rudé armády. Lebka byla také zvolena jako charakteristický hrůzný symbol pro útvary Umrlčích lebek SS (SS-Totenkopfverbände), které měly za úkol střežit a likvidovat vězně v koncentračních táborech.


Jeden z předních nacistických vůdců, Heinrich Himmler se stříbrným typem umrlčí lebky.

Zpočátku jednotky SS používaly tradiční vzor pruské umrlčí lebky, ale v roce 1934 byl zaveden nový typ s dolní čelistí, aby bylo možné odlišit označení SS od armádních vzorů. Původně se označení vyráběla z postříbřeného bronzu, později se razila z hliníku nebo ze zinkové slitiny, byla vyšívána textilními nebo hliníkovými vlákny, např. pro označení oddílů SS na polních čepicích vz. 1943. Umrlčí lebka se objevila i na trubkových závěsných praporcích, na bubnových závěsech, na prstenech SS, na dýkách a na vlajkách, standartách a praporech. S rozšířením počtu příslušníků se jednotky SS vlastně rozštěpily na dvě složky. Zbraně SS (Waffen SS) bojovaly na frontě v Rusku, Itálii a v severozápadní Evropě. Všeobecné SS (Allgemeine SS) zajišťovaly vnitřní bezpečnost v Německu a na okupovaných územích včetně zlověstných jednotek Umrlčích lebek SS (SS-Totenkopfverbände), které střežily koncentrační tábory a později likvidovaly vězně ve vyhlazovacích táborech.

Vojenský význam

Umrlčí lebka nebyla jako symbol vybrána pro svou démonickou podobu. Bylo to spíše proto, aby umožnila začlenit oddíly SS mezi elitní vojenské jednotky německých dějin. Symbol lebky a hnátů je možné nalézt na hrobech a náhrobcích po celém světě. Jde o starobylý vojenský symbol s jednoznačným významem, který nezná nic mezi porážkou a vítězstvím. Pro každého vojáka umrlčí lebka vyjadřuje dvě poselství – smrt nebo slávu. Odznak lebky na čepici příslušníků elitních jednotek znamená, že jsou připraveni bojovat až do smrti.




První umrlčí lebka použitá u SS byla původně vyrobena za první světové války pro nejhouževnatější, tvrdě bojující jednotky císařské armády, mezi které patřily útočné skupiny, plamenometné jednotky a první tankové osádky.

Historický symbol

V 18. století byl v Prusku zaveden pro husary Tělesné stráže černý stejnokroj s velkým odznakem umrlčí lebky na čepicích jako čestné pamětní označení a upomínka na krále Bedřicha Viléma I. Husaři tohoto pluku byli též mezi pruskými odíly, které rozhodly bitvu u Waterloo v roce 1815. Umrlčí lebku odlišného typu však nosili také příslušníci některých brunšvických pluků. V průběhu první světové války elitní jednotky německé armády užívaly umrlčí lebku jako svůj symbol, jmenovitě I. a II. prapor 17. pěšího pluku a II. korouhev 13. jezdeckého pluku.
V posledním roce války šly do boje útočné a plamenometné oddíly s emblémem umrlčí lebky stejně jako první tankové jednotky. To byl důvod, proč i v době druhé světové války se umrlčí lebka stala základním symbolem německých tankových jednotek.


Původní vzor pruské umrlčí lebky s hnáty byl odvozen od skvostné klenotnické umrlčí lebky nesené v pohřebním průvodu pruského krále Bedřicha Viléma I. v roce 1740. Této lebce byl přizpůsoben čepicový odznak pro tělesnou stáž jeho syna Bedřicha Velikého.

Válečný přebytek

Nadbytečné původní exempláře pruských odznaků umrlčí lebky používaly SS do roku 1934, kdy obnovená německá armády založila první tankové jednotky. Jejich příslušníci nosili černé stejnokroje, růžové lemovky a aluminiovou umrlčí lebku podle pruského vzoru.


Čepicové označení SS z nadbytečných armádních válečných zásob. Jak se organizace rozrůstala, byla zapotřebí nová označení. Strana je objednala u mnichovské firmy Deschler a mezi rokem 1923 až 1934 bylo vyraženo mnoho tisíc odznaků.

Tehdy SS vyvinuly vlastní variantu lebky, odlišnou od armádní. Během druhé světové války se odznakem umrlčí lebky honosil i 5.jezdecký pluk, pobřežní dělostřelectvo v Gdaňsku a 54. bojová skupina vojenského letectva.


Unikátní vzor umrlčí lebky SS z roku 1934. Ve srovnání s předcházejícími typy je více naturalistický, ale hlavní rozdíl je v připojení dolní čelisti. První umrlčí lebky SS byly původně vyrobeny z bronzu a postříbřeny.

Jednotky Umrlčích lebek SS připravovaly též zančné síly pro polní divize, které byly zformovány v roce 1939. Zatímco většina příslušníků Zbraní SS nosila runy SS na pravé a svou hodnost na levé výložce, muži z divizí Umrlčích lebek měli ny výložce místo run lebku a podle manžetové pásky bylo možné určit jejich původní jednotku.




Výstroj pro SS nebyla dodávána prostřednictvím armádních skladů, ale Říšským zásobovacím výstrojním úřadem NSDAP. Všechny dodávané součástky byly ověřeny a označeny značkou „RZM“.


S pokračující válkou postupně vymizely luxusní postříbřené čepicové lebky a označení SS se vyráběla mnohem jednodušeji a levněji. Exemláře z posledního válečného údobí byly raženy z hliníku nebo za zinkových slitin.


Napsal: Marfy
V článku jsou použity obrázky a popisy z knihy Německé insignie.