Úspěšný konec minulého týdne

Zdravím všechny vytrvalé a díry zahrabávající (jak v terénu vidím, není to vždy pravidlem) Mrcasníky. Přeposílám na pokuk pár nálezů z konce minulého týdne. Od nálezu stříbrné Marušky z předchozího příspěvku jsem si střihnul celkem čtyři noční šichty.
Hledání na poli po tmě je pro mě vždy velkým dobrodružstvím s dvojitým adrenalinem, protože nikdy nevím přesně, co jsem to vlastně právě našel. Některé předměty se jeví jako mince a nakonec se z toho vyklube podložka hřebíku na eternitovou střechu nebo starý plochý knoflík, něco zase vypadá jako pokroucený plech nebo kovová střepina a je z toho odznak.
Všechny nálezy z pole dávám do nálezové brašničky a třídím je až pod lampou na parkovišti. Bordel jde hned do kontejneru a to co vypadá nadějně beru (s ohledem na manželku) v pytlíku domů na balkón. Při čištění přichází adrenalin podruhé, protože se nalezená věc projeví naplno, i když po prvním třídění venku mnohdy už tuším…
Na první noční jsem vyrazil ve středu. Na rozdíl od předchozí chaotické polní výpravy z minulého týdne jsem tentokrát přípravu nepodcenil a ve starých mapách jsem si natipoval několik zaniklých cest, které rozoráním mezí za bolševika pohltily rozlehlé polní lány. Odměnou za přípravu byla hrst měďáků a jakýsi pokroucený plech ze kterého se vyklubala rakouská vojenská opasková přezka, bohužel přejetá traktorem. Radost udělala i v tomhle stavu a tak jsem si malých minciček už nevšímal. Až po dočištění přezky jsem zjistil, že mezi měďáčky je i jeden stříbrný desetikrejcárek z roku 1870 v téměř luxusním stavu. Takže ve středu radost hned nadvakrát.
Čtvrtek byl tak trochu smolný den. Když jsem navečer přijížděl k dalšímu vytipovanému poli nebylo už na dálku něco v pořádku. Nad polem se pohybovala světla jako od UFO, ale byl to jen traktorista s bránami a světlomety na střeše, aby v noci viděl. Vlezl jsem teda na sousední políčko přes silnici a čekal, kdy zemědělec skončí. Ten ale vytrvale objížděl stále se zmenšující obdélníky obrysu políčka. Nakonec jsem to v jednu ráno vzdal.
Pole kde jsem původně hledat nechtěl, vydalo odznáček Sokola –, , Na stráž, “ několik starých měďáků, ale taky první republiku a pár socialistických mincí. Trochu kuriózní je nález dvou pětikorun. Je mezi nimi rozdíl jen necelé ČTYŘI KROKY a dlouhých čtyřicet dva let. Když jsem tu prvorepublikovou doma uviděl, úplně ve mně hrklo, ale pak přišlo zklamání. Ročník 1938, tedy niklák. Střibro se ve čtvrtek nekoná.
V pátek jsem zažil nejkratší a nejproduktivnější hledání v mé krátké (přesně 2 roky) hledačské historii. Vrátil jsem se na to uvláčené políčko, které jsem si vyhlédl už ve čtvrtek. Zemědělec byl pryč, a protože pole není na moc frekventovaném místě, rozhodl jsem se pro podvečerní hledání ještě za světla. Zaparkoval jsem auto na polňačce hned u hlavní silnice, vyndal detektor a hurá na plac. Po deseti krocích se ozývá první signál, luplo nějaké železo – to nekopu, druhý signálek je čistá barva a z hlíny kouká stříbrňák. Otřu ho v dlani a musím se na to posadit – Pyskoun!!! Moje dlouho očekávaná mince.
Tedy né, že bych si na nálezy stříbra jinak stěžoval, každý měsíc alespoň jednu mincičku mám, ale zatím se mi nedařilo nalézt nic pod rok 1750. Nejčastějším nálezem je maličký desetikrejcárek stařičkého mocnáře FJI. Teď tedy Leopold 1664, takže HURÁÁÁ!!! Následující tón ve sluchátkách mi oznámil, že došly baterky. Koupil jsem je ve slevě v cenovém ráji v Albertu, 8 ks za 39 Kč (no nekupte to) a vydržely rovných šest hodin. S tím jsem trochu nepočítal a tak záložní nemám. Přesto ale odjíždím z DVOUMINUTOVÉHO (! ) hledání naprosto spokojen.
V sobotu jsem si odskočil před obědem pro změnu zase do lesa. Bylo tam poměrně hodně čerstvě kopáno. Jednu nezahrabanou díru jsem přejel detíkem a ozval se barevný signál. Rozhrábnu hlínu a koukám, že tu někdo nechal hrstičku jedno a dvou hellerů. Takového hledače nechápu. Nechá nezahrabanou díru a ani ji nepřejede dvakrát. No tak zbylo alespoň něco i pro mě. Na zpáteční cestě mi píplo k dovršení všeho IDéčko. Tak jsem v sedmém nebi.
V neděli v noci jsem se vrátil na místo nálezu Pyskouna, jestli tam nemá Leopold ještě nějakého brášku, ale bohužel už neměl. Na celém poli mi pípla za celou noc jen jedna jediná mince, ale mnoho železných cosi a barevných něco. Až doma jsem zjistil, že ta jediná mince je stříbrný dvacetikrejcárek FJI, sice v dost pošramoceném stavu, ale i ten se počítá. V závěru se z jednoho na poli neidentifikatelného plíšku vyklubal pěkný odznáček WEIHNACHTEN 1915. Nevím jestli je vojenský či ne, při zadání do Googlu na mě vypadl trochu jiný s mečem – Weinachten in Felde 1915 (Vánoce v poli 1915), ale tenhle jsem nedohledal. Poradí někdo?
Přeju všem slušným hledačům mnoho malých radostí pod cívkou, vždyť nemusí vždy pršet, stačí, když stále něco málo kape.