Úspěšný lov Romela a Mildy

Je 7. 2. 2004 a vskutku přející počasí, kterému se nedá odolat. Jsme s kámošem Mildou domluveni již z předchozího dne na osmou hodinu.

Byl by to hřích nevyužít jedinečnou příležitost, kterou nám poskytl snad patron detektoristů. Počasí nám opravdu přeje a mi se rozhodujeme, kam vyrazit. Milda navrhuje zaniklou obec Popovičky, která leží od naší vesnice pouze pár kilometrů. Po nedlouhé době přijíždíme na místo určení.

Po vystoupení z auta obhlížíme terén a nalézáme ceduli s nápisem chráněná krajinná oblast a doufáme, že nenastanou žádné potíže. Po pár krocích nalézáme v skutku dosti rozsáhlou skládku odpadů a otázka potíží s cedulí chráněná krajinná oblast už nás až tolik nepálí. Naštěstí nenarážíme ani na žádného živáčka a tak se pomalu ztrácíme cestou přes pole, kde zapínáme naše Zetexi směrem do kopce prozkoumat horizont. Cestou nacházíme pouze harampádí. Na vrcholu ani cestou nenacházíme nic co by nás alespoň trochu zaujalo, a tak scházíme směrem dolů.

Narážíme na starou cestu, která nebyla určitě již dlouho používaná. Rozhoduji se prohledat nejbližší okolí a Milda je na dohled. Hlavou mi probíhají myšlenky, že budeme asi muset změnit lokalitu, když v tom můj detektor oznamuje vysokým tónem nález nějakého barevného kovu. Párkrát se rozmáchnu rýčkem a ze země se vykulí první nevystřelená patrona. Jde o Francouzkou Léblovku. Po důkladném ohledání místa nálezu nalézám ještě dvě. Volám na Mildu a oznamuji mu svůj nález. Milda se vydává ke mně a asi tak 20 metrů ode mne nachází pouzdro závěru k jakési pistoli. Naše radost je veliká a touha po dalších nálezech ještě větší.

Oba doufáme, že už to snad není náhoda a mohlo by se ještě něco najít. Musíme tuto oblast důkladně prohledat, abychom tu něco nenechali. Kopeme každý intenzivnější signál na který narážíme. Ale nacházíme jen samý odpad. Pak narážím na další signál, ale do kopání se mi moc nechce, když vidím, kolik jsme toho už přeorali. Po chvilce váhání se do výkopu dávám a asi ve 20 cm nacházím tělo nějaké pistole, nejspíš té ke které patří to pouzdro závěru které před chvílí našel Milda. Má radost je obrovská a volám k sobě Mildu, který zrovna kope asi 5 m ode mě. Milda nelení a jde se podívat a gratuluje mi k pěknému nálezu, i když je dost orezlý. Usuzujeme, že pistoli musel někdo vyhodit, protože byla rozebraná a každá součást byla jinde. Po tom, co mi Milda popřál mi ukázal, že také něco kope. jeho rýček vykukuje z jámy sotva z jedné poloviny, a tak se vrací a kope dál.

Já zapínám opět detektor a doufám, že se mě podaří najít tu hlaveň k pistoli, která nám ještě chybí. Během pár vteřin, co jsem zapnul detektor, uslyším výbuch radosti a tak se jdu podívat za Mildou. A ten už na mě míří pistolí Browning, která je na rozdíl od mého nálezu celá a chybí jí pouze zásobník. Radost prožíváme spolu a konstatujeme, že tento rok nezačal zrovna špatně. Kvótu máme splněnou 1 měsíc- 1 zbraň. Je totiž únor a ještě né u konce. Loni se nám tuto kvótu bohužel nepodařilo splnit, protože se nám jich podařilo najít “jen“11. Po tomto nálezu se nám zdá, že snad všude kolem musí být samé pistole, ale opak je pravdou. Nic jiného jsme až na jakýsi nábojový pásek delších rozměrů nenašli. Bohužel ani tu hlaveň. Určitě tam ale někde leží a mi se na tohle místo ještě nepochybně někdy vrátíme.

S pozdravem a hodně úspěchů přeje Romel a Milda.