Ústupovka (2)

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky. Po dlouhé době se mi podařilo alespoň částečně rozchodit můj stařičký PC (doufám, že pod stromečkem bude už nový) a tak přispívám zase malým článečkem…
Po únorové anabázi (viz příspěvek Ústupovka) se mi zase zachtělo zkusit nějakou tu válku a tak vyzbrojen tentokráte vzpomínkami pamětníků, které jsem pečlivě sbíral celé léto (některé je potřeba brát trochu s rezervou, neboť nejstarším očitým svědkům bylo v té době 6-12 let), jsem se vypravil na tutové místo, kde se ráno 8. května 1945 formovala německá ústupová kolona. Malý lesík podle sinice hned za vesnicí nevypadal moc nadějně, ale každá informace se má prověřit. Zapaluji tedy před hledáním rituálně jednu cigaretu Lucky Strike a zatímco pomalu vypouštím dým, snažím se navázat kontakt s lesem a prosím ho o nějaký ten válečný střípek.
Ale hned jak zapnu detektor a vydám se mezi stromy, na mě padá beznaděj. Rozhodně tady nejsem první a všude okolo vidím stopy po starším, ještě starším a ještě starším hledání. Na pařezech, v houští i u kořenů stromů se zde válí spousty železa, alobalů a jiného bordelu, který zde vykopali již kdysi dávno či nedávno předchozí kolegové. Navíc je lesík plný nových odpadků a tak cívka píská téměř nepřetržitě. Tady se hledat nedá. Musím na to asi jinak. Podle vyprávění se německá kolona formovala podél hlavní silnice, a tak vynechávám střed lesa zkusím svoje štěstí právě tady. Vyberu si úsek zhruba 30 metrů dlouhý a cca 3 metry široký (údajně tady zůstal stát nějaký nepojízdný polopás), z batohu vylovím pytel na odpadky a trpělivě projíždím detíkem terén. Asi po dvou hodinách sisyfovské práce, kdy poctivě kopu každičký signál, mám už půl pytle bordelu (nezahazuji ho vedle, ale pečlivě sbírám do pytle, abych stejný kousek alobalu nenašel za hodinu 5 x) mi konečně padne pár kropenatých knoflíků a několik válečných pfeniků. Nálezy zatím nic moc, ale jsem tady dobře.
Dalším nálezem pod kořeny keře je rozpadlá patrontaška s posledními pěti náboji na pásku. Tohle už vypadá nadějněji. Kousek vedle je železné zakončení řemene karabiny K98k a o pár metrů dál držák na stejnou zbraň z nějaké techniky. To už mám pod cívkou další velký železný signál. Asi po 20 minutách kopání je předmět venku (dlouhý železný plech), ale kosusek vedle je barevný signál, který nebyl přes ten plech slyšet. Po pár kopnutích lopatou na mě na vrchu hromady hlíny kouká známý oválek. ID!!! Konečně!!! Pro tohle jsem tady. Usedám plný adrenalinun na pařez, zapaluji vítěznou cigaretu a děkuji lesu za tenhle nález. Známka je značená St-Kp. /J. E. Btl. (mot. )41 tedy Stamm Kompanie Infanterie Ersatz Bataillon 41 (motorisiert). Víc toho v lese asi nezjistím a protože čas vyhrazený na dnešní hledání už pomalu končí vypínám detektor a vydávám se pomalu k autu. Cestou ještě posbírám cizí bordel na pařezech (les si to zaslouží) a už se těším na google, abych se dozvěděl o zámce a jejím nositeli něco víc.
41. pěchotní náhradní prapor (J. E. Btl. 41) byl založen v srpnu 1939 v bavorském Ambergu a sloužil převážně pro doplnění 10. pěší divize (10.I. D. ), konkrétně 41. pěšího pluku (I. R. 41), který byl umístěn rovněž v Ambergu. V říjnu 1941 byl prapor motorizován a přejmenován na J. E. Btl. (mot. )41. Od října 1942 byl prapor rozdělen na dvě části a to náhradní (Ersatz) a výcvikový (Ausbildung). V listopadu 1942 byly oba prapory přejmenovány na granátnické (Grenadiren) a umístěny v Erlangenu (je to poněkud ve zkratce, pro zájemce více na www.lexikon-der-wehrmacht. de ). Podle údajů na známce lze usuzovat, že byla vydána mezi říjnem 1941 (kdy byl prapor motorizován a v názvu se objevilo mot. ) a listopadem 1942 (kdy se pěchotní náhradní prapor J. E. B. 41 (mot. ) přejmenoval na granátnický náhradní G. E. B. 41 (mot. ). Dál už je to jenom moje spekulace (tak mě za to nekamenujte).
Podle čísla 835 bych soudil, že rekrut nastoupil službu někdy na jaře 1942 a po zakončení výcviku byl ještě v průběhu roku 1942 převelen k doplnění 41. granátnického pluku na východní frontu. 41. granátnický pluk (G. R. 41) sloužil v podřízení 10. pěchotní divize u 4 armády v rámci armádního uskupení Mitte, které působilo na středním úseku východní fronty v prostoru Možajsk, Juchnov a Demjansk. V průběhu bojových akcí bylo celkem běžné (a standardní zápisy v Soldbuchu to potvrzují), že vojáci byli v rámci divize často převeleni k jiné jednotce na doplnění po ztrátách, nebo při odtržení od vlastní kmenové jednotky během vojenských operací. Lze tedy předpokládat, že voják s číslem 835 nemusel nutně sloužit stále u G. R. 41 (mot. ), ale zůstal v rámci 10. pěší motorizované divize (v červnu 1943 přejmenovanou na 10. divizi panceřových granátníků) u některé z jejich podřízených jednotek.
Celý zbytek roku 1943 a i následující rok 1944 působila Pz. Gren. Div. 10 na východní frontě v prostoru Orel, Brjansk, Poltava, Kremenčuk, Dněpr a Charkov a v roce 1945 ustupovala před Rusy přes Polsko (Radom) do Slezska. Štáb divize kapituloval v protektorátu v okolí Olomouce, ale podřízené jednotky byly pravděpodobně promíchány a roztaženy i mnohem dál na západ. Je téměř jisté, že voják s číslem 835 byl ráno 8. května 1945 u malého lesíka naživu a patřil k ústupové koloně směřující na západ. Sovětská vojska 4. Ukrajinského frontu na severovýchodě měla dvoudenní odstup a tak přímo k bojům nedocházelo. Organizace ústupu probíhala na území stále obsazeném Wehrmachtem spořádaně a podle rozkazů. Dezerce a chaos byly stále přísně trestány.
8.5. bylo vojákům oznámeno, že následují den bude podepsána kapitulace a válka končí (a s tím i veškerý pohyb vojenských jednotek WH). Do konce války tedy zbývalo cca 26 hodin a do amerického zajetí asi 150 km ucpaných silnic. Cestu křížil jen úzký koridor rychlých jednotek 2. Ukrajinského frontu postupujících od Vídně severozápadním směrem na Prahu a čeští povstalci. To byla patrně ta chvíle, kdy tradiční německá disciplína poklesla a voják známku zahodil (před sebou i za sebou měl Rusy) a známka jednotky bojující od roku 1941 stále na východě nebyla při případném zajetí sovětskou armádou žádnou výhrou. Jestli se mu podařilo zůstat naživu a úspěšně dojít do amerického zajetí, je otázkou. Do konce chybělo jen málo…
PS pro Vanu:
Jestli se ti ten držák na flintu hodí do tvého železářství na Sdkfz, tak ho máš ode mne u Megyho.