Válečné poklady v tundře

Boris Osiatinskij vrací jména i osudy padlým pilotům z druhé světové války. Říká se o něm, že je to dobrodruh. Na Sibiři v nepřístupné tundře našel už desítky sovětských, britských či italských letadel…A tedy i ostatky mužů, kteří je pilotovali. Těžko vylíčit vděk rodin, jimž Osiatinskij volá, že našel ostatky jejich blízkých. Často i se zbytky dokumentů, leteckých kombinéz ale i s medailemi, pistolemi či noži…A dokonce i s lahví alkoholu nebo balíčky uzeného masa. I z osobních věcí, které si s sebou letci brali do bojových akcí lze vyčíst, jací asi byli., , Je nám jedno, zda najdeme Rusa, Němce, Itala nebo dejme tomu Slováka. Všichni si zaslouží, aby neskončili jako nezvěstní a nehnili někde na dně jezer či v bažinách. Třeba je s tím vždy spojena úmorná práce a my se při pátrání po rodinách vojáků po celém světě měníme v detektivy, " říká Osiatinskij.

SESTŘELENÉ VRAKY OPĚT LÉTAJÍ
Radostnější chvíle zažívají lidé z hledačova týmu při rekonstrukci vraků letadel. Většinou jsou - motory a palubní zbraně nevyjímaje - vzácně zachovalé a jen nepatrně zrezivělé. Osiatinskij to vysvětluje velmi nízkými teplotami, jež po většinu roku na Sibiři vládnou. Sestřelené či havarované letouny se pak pokouší vracet do vzduchu. A často se mu to daří. Ať už jde o sovětský MiG-3, americký King Cobra P-63 nebo německý Messerschmit Bf-109… Létají na Novém Zélandu, ve Spojených státech, Velké Británii či ve Španělsku, kam je Osiatinskij prodal.,, Z něčeho přece musím platit pronajaté armádní satelity, ponorky, potápěče, vrtulníky, přístup k původní dokumentaci letadel, o drahých náhradních dílech ani nemluvě - bez toho bych se při renovaci neobešel, " vysvětluje Osiatinskij. Jen s pomocí armádního satelitu mohl v těžko dostupných místech Murmanské oblasti vypátrat na dně bezejmenného jezera vrak britské stíhačky Hawker Hurricane Z-5252.,, Tuhle pro Rusy legendami opředenou stíhačku s osmi sestřely jsme dlouho marně hledali a vlastně jsme to chtěli už vzdát. Byl to zcela mimořádný úlovek, "říká Osiatinskij. A v jeho hlase je ještě nyní znát rozechvění. Hurricane Z-5252 by měl po důkladné generálce rozšířit historickou flotilu letadel, kterou Osiatinského firma Aviarestoration už vyslala do vzduchu. Za podobných okolností byl v Murmanské oblasti před časem nalezen i Hurricane Mk II. AZ-2768, který se týká i české historie. Před tím, než ho totiž Britové poslali jako pomoc Rusům, létal u 310. Československé stíhací perutě RAF. Z jezera byla stíhačka vytažena i s ostatky Borise Lazareva, zrekonstruována a prodána do britského leteckého muzea.

STALINOVA STÍHAČKA
Historik Jiří Rajlich tvrdí, že dobrodruzi jako Boris Osiatinskij pomáhají zaplňovat dosud nepopsané kapitoly druhé světové války. A tragické osudy tisíců letců, po nichž se v nekonečných ruských pláních slehla zem, podle něj vypovídají o válce leckdy více než archivní záznamy. Neméně důležité je podle něj i to, že Osiatinskému se podařilo zrekonstruovat letouny, o nichž se myslelo, že již neexistují. Například jeho MiG-3 existuje pouze v jediném exempláři a Messerschmit 109 M8E2 ve dvou kusech. Historická cena těchto letounů je nedozírná. K unikátům, který je zván na všechny významné letecké akce, patří i dvoumístný Polikarpov DIT. Ten byl na příkaz sovětského diktátora Stalina upraven, aby v něm jako pilot mohl být cvičen jeho syn Vasilij. Osiatinského firma Aviarestoration patří podle předsedy Historické letky Republiky československé Milana Mikuleckého, jenž také obnovuje historická letadla, k absolutní světové špičce ve svém oboru.,, Když to porovnám s ostatními, jako bych vedle sebe postavil americkou vesmírnou agenturu NASA a spolky pro vypouštění papírových draků. V pátrání, vyprošťování a rekonstrukci válečných letounů nedosáhl nikdo takového mistrovství jako Boris Osiatinskij, " soudí Mikulecký. A obdivuhodné je podle něj i to, že se mu to daří v Rusku, kde úřady v mnoha směrech podnikání omezují. Rusa proto Mikulecký považuje za svérázného,, čaroděje", jež umí k hledání technických pokladů Sibiře přesvědčit i armádu, byť ji musí za její služby platit na dřevo.

TUNDRA UKRÝVÁ VÁLEČNÉ KLENOTY
Hledač pokladů Osiatinskij přijel do České republiky. Chce prý nabrat síly a promluvit si s experty země, která patřila v minulosti na poli letectví ke světovým mocnostem. Možná se zeptám nepatřičně. Vynáší to? Především se zabývám něčím, co mne nesmírně baví. Najdete letoun i s pozůstatky pilota…A před očima se vám začne odvíjet drama, které v románech ani filmech nenajdete. No a tahle zábava mne i živí. Jak dlouho trvá dostat takového veterána znova do vzduchu? To bývá různé. Rusko má tu výhodu, že letouny ve velmi chladné vodě severních jezer či ve sněhu vůbec nerezivějí. Pátrání po letounech a jejich vyzdvižení je zdlouhavá a nebezpečná práce. Ale stejně tak těžké je hledání původní dokumentace v archivech a samotná rekonstrukce. Aby stíhačka mohla znovu létat, musí vyhovět dnešním tvrdým předpisům. Jak se člověk stane profesionálním hledačem a renovátorem válečných letadel?
Kdysi jsem přijel na Kurily a našel tam opuštěnou leteckou základnu se vším vybavením a také s padesáti stíhačkami King Cobra P-63, které USA dodaly Sovětskému svazu. Nechtěl jsem věřit vlastním očím. Jako historik jsem proto začal obíhat sovětské úřady, aby mne podpořily v záchraně unikátních letadel rozptýlených po celé zemi. Oni se mi ale jen smáli. Takhle se v naší zemi jednalo. Začít jsem mohl až po pádu železné opony - jako soukromník. Když se na mne v roce 1992 obrátil bohatý Novozélanďan Tim Wolis, zda mu nepomohu zrekonstruovat válečné stíhačky, kývl jsem. Dnes mám firmu s pětadvaceti odborníky.

PŘÍBĚH HURRICANU Z-5252
Sovětskému svazu byly dodány tisíce letounů. Pouze legendárních stíhaček Hawker Hurricane prodal Londýn Moskvě 2952. Jedna z nich však byla vyjímečná: Z-5252.
Britové ji totiž věnovali veliteli letectva Severní námořní flotily Alexandru Kuzněcovovi jako osobní dar. Ruští letci letounu natolik cenili, že jej do bojů vůbec nenasazovali. Kuzněcov si v něm jako pilot tu a tam zalétal, aby se udržel v kondici. Obrovské ztráty sovětského letectva v bojích s Luftwaffe, generála přiměly, aby i svoji osobní stíhačku zařadil do bojových akcí.
Z archívních dokumentů vyplývalo jen to, že poručík Markov přistál nouzově s poškozeným strojem na některém z bezejmenných zamrzlých jezer. Uvědomoval si zřejmě, že nejde o obyčejný letoun, z něhož nemůže vyskočit padákem. Po přistání se Markov vydal na strastiplnou cestu k mateřskému letišti, kde popsal místo přistání generálova letounu.
O tom, že Sověti o letoun s osmi sestřely německých strojů velmi stáli, svědčí i fakt, že k jezeru okamžitě vyslali technickou skupinu, aby letoun opravila a přelétla na letiště. Když opraváři k jezeru dorazili, zjistili, že se pod stíhačkou probořil led v místech s velkou hloubkou. V archívních záznamech nicméně nestálo, o jaké jezero šlo. Pilot Markov promluvit nemohl, padl ve válce.

Zdroj: MF DNES, upraveno.

Hop