Válečný záslužný kříž

Již během svých sběratelských začátků jsem se zabýval problematikou Železný kříž versus Válečný záslužný kříž. Zejména mě zajímaly podmínky a předpoklady pro udělení těchto nejběžnějších německých vyznamenání. Pro všechny, které toto téma rovněž oslovuje, je určen následující článek.

Výtvarné zpracování a způsob nošení

Válečný záslužný kříž (dále jen VZK) 1. tř.

Avers: Jedná se o Maltézský kříž s hladce lemovanými vykrojenými rameny, vyplněnými krupičkováním. Uprostřed je umístěn medailon se svastikou, lemovaný věncem z dubových ratolestí a protknutý dvěma meči (pouze u VZK s meči).

Revers: Hladká plocha, opatřená upínací sponou, někdy značenou číslem výrobce. Tvar spony nebyl pevně stanoven a je stejně jako u Železného kříže závislý na výrobci. Bylo vyráběno i upevnění pomocí šroubu a velké kulaté zarážky.

VZK 1. tř. byl vyroben z postříbřeného zinku, postříbřeného barevného kovu či vzácně z masivního 800/1000 stříbra. Vlivem použití nekvalitních materiálů během posledních let války docházelo k snadnějšímu setření postříbření. Výrobky z tohoto období tedy mohou mít šedavý nádech. Pro nošení na civilním obleku byly k dispozici i miniatury (16 mm na řetízku, 16, 12 a 9 mm na sponě).
VZK 1. tř s meči i bez mečů byly předávány v černé etuji, na víku opatřené emblémem VZK. Všechny výše uvedené údaje platí jak pro VZK 1. tř. s meči, tak i bez mečů.
10. 8. 1940 bylo OKW poprvé vydáno nařízení o způsobu nošení VZK. Na jeho základě byl VZK 1. tř. nošen na levé straně prsou, stejně jako Železný kříž 1. tř. V případě, že byl dotyčný nositelem obou vyznamenání, musel nosit VZK pod Železným křížem.
VZK 2. tř.

Avers: Stejný jako u VZK 1. tř.

Revers: Stejný jako avers, jen uprostřed středového medailonu je plastický letopočet s rokem založení 1939. Tato třída není opatřena značkou výrobce.

Stuha: černá, po stranách doplněná jedním červeným a jedním bílým proužkem. Je provlečena kroužkem, připevněným na vrchním ramenu kříže.

VZK 2. tř. byly vyráběny z pobronzovaného zinku či z masivního bronzu. Poznámka o zašedlosti pozdějších výrobků vlivem nekvalitních materiálů platí i pro VZK 2. tř. Pro nošení na civilním obleku byla k dispozici 16 mm miniatura na řetízku. VZK 2. tř. byly předávány v papírovém sáčku s nápisem ve švabachu s názvem vyznamenání.

VZK 2. tř. se většinou nosil pouze ve formě stuhy provlečené dírkou pod knoflíkem uniformy nebo jako malá stužka nad levou kapsou tzv. Feldspange (v případě VZK s meči doplněná malými bronzovými překříženými meči). V tomto případě byla stužka VZK umístěna hned za stužkou Železného kříže.

Historie VZK a předpoklady pro jeho obdržení

Tzv. Řád Válečného záslužného kříže (Orden des Kriegsverdienstkreuzes) byl založen výnosem říšského kancléře A. Hitlera ze dne 18. 10. 1939. Účel jeho vzniku je nejlépe patrný z výňatku z tohoto výnosu: Als Zeichen der Anerkennung für Verdienste in dem uns aufgezwungenen Krieg, die keine Würdigung durch das Eiserne Kreuz finden können, stifte ich den Orden des Kriegsverdienstkreuzes. (Jako symbol uznání za zásluhy v nám vnucené válce, které nemohou být oceněny Železným křížem, zakládám Řád Válečného záslužného kříže překl. autor).
Svými třídami a barvami stuhy se opíralo toto vyznamenání o Železný kříž.

VZK byl založen ve dvou třídách s meči a bez mečů. Verze s meči byla udělována za vynikající zásluhy při nasazení ohroženém nepřátelskými zbraněmi nebo za vynikající zásluhy při vojenském vedení války (mohla jej tedy obdržet osoba, která přišla do styku s ozbrojeným nepřítelem v zázemí, tedy ne přímo při frontovém boji, např. za boj s partyzány či teroristickými jednotkami, výsadkáři apod. VZK s meči byli např. vyznamenáni všichni vojáci, kteří se osvědčili v boji s pachateli atentátu na R. Heydricha v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze). VZK s meči bylo proto také častým vyznamenáním příslušníků gestapa, zaměřených proti domácímu odboji. Verze bez mečů byla udělována za vynikající zásluhy při plnění jiných válečných úkolů, při němž dotyčný nepřišel do styku s nepřátelskými zbraněmi.

VZK s meči i bez mečů byl stejně jako Železný kříž založen ve dvou třídách, popsaných výše. Vyznamenaný navíc obdržel k VZK udílecí listinu. Po smrti vyznamenaného nebyla povinnost VZK vracet, zůstal příbuzným v upomínku na jeho držitele.

Počátek udílení VZK byl Hitlerem stanoven na leden 1940. Od 20. 2. 1940 začaly být vyřizovány první návrhy na vyznamenání. Z ustanovení o udílení vyplývá, že udělení jednotlivých tříd VZK bylo závislé pouze na konkrétních zásluhách a nemělo vztah k příslušné služební hodnosti. Výjimečně mohl být udělen VZK 1. tř. bez předchozího vlastnictví VZK 2. tř. V těchto případech, podmíněných opravdu vynikajícími zásluhami, byly uděleny obě třídy najednou. Pokud byl nositel VZK bez mečů později vyznamenán VZK s meči, bylo mu povoleno nosit pouze verzi s meči. Držitel VZK s meči však již následně nemohl být vyznamenán VZK bez mečů. Pokud byl jediný člověk vyznamenán VZK i Železným křížem, nebyl povinen jedno z vyznamenání odložit a mohl nosit obě.

Pro udělení VZK připadal v úvahu každý příslušník Wehrmachtu a jeho přidružených složek, NSDAP a jejích přidružených složek, stejně jako příslušníci komunálních zásobovacích podniků, zemědělci, horníci atd. V dodatcích zakládajícího ustanovení je doslova uvedeno: Pro udělení přicházejí v úvahu: všechny týlové jednotky pozemní armády, všechny služebny, které se nepodílí bezprostředně a rozhodně na vojenském velení stejně jako příslušníci záložních armád. Dále je zde zdůrazněno: VZK je plnohodnotný řád a ne žádný masový upomínkový odznak a nejde rovněž o žádnou náhradu za chybějící Železné kříže

Smysluplně o tom vypovídají úzce pojaté předpoklady pro udělení obou těchto vyznamenání, jen je nutno předpoklad statečnost v boji s nepřítelem (pro Železný kříž pozn. autor) nahradit pojmem vynikající zásluhy.

Udělování VZK ženám nebylo původně plánováno, neboť pro ženské osoby je určena Válečná záslužná medaile případně Vyznamenání za péči o národ (Ehrenzeichen für Deutsche Volkspflege pozn. autor). Toto ustanovení bylo v únoru 1941 zmírněno. Od tohoto data mohly být ve zvláštních případech vyznamenávány VZK, avšak pouze bez mečů, také ženy. Na základě výnosu Vůdce ze dne 27. 7. 1943 mohly být ženy ve výjimečných případech dekorovány i VZK s meči.

Během války bylo uděleno:
483.603 VZK 1. tř. s meči
91.239 VZK 1. tř. bez mečů
6.134.950 VZK 2. tř. s meči
1.591.567 VZK 2. tř. bez mečů

Rytířský kříž VZK

Při dalším prodlužování války (10. 5. 1940 začala západní ofenzíva, Fall Gelb), bylo zapotřebí rozšířit možnosti udělování VZK. K 1. a 2. třídě s meči i bez mečů byla výnosem z 19. 8. 1940 založena jako nejnižší stupeň tzv. Válečná záslužná medaile (Die Kriegsverdienstmedaille) a jako nejvyšší stupeň Rytířský kříž Válečného záslužného kříže s meči a bez mečů (Das Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit und ohne Schwertern). Udělování Rytířského kříže VZK a vystavování udílecích listin si ponechal jako osobní privilegium sám Adolf Hitler.

Rytířský kříž VZK byl výtvarně zpracován shodně s VZK 2. tř. , pouze rozměry byly větší a horní rameno bylo opatřeno oválným podlouhlým očkem na dvou vzpěrách pro provlečení nákrční stuhy. Rytířský kříž VZK se nosil na široké stuze jako nákrční dekorace. Bylo nutno nosit jej vždy viditelně, a to i přes případnou kravatu. Pokud byl nošen kabát, bylo z důvodu viditelnosti Rytířského kříže povoleno (včetně mužstva a poddůstojníků) nechat tři horní knoflíky rozepnuty

Válečná záslužná medaile

Avers: Hladká kulatá, po stranách dvojitě lemovaná medaile s plastickým emblémem VZK bez mečů.

Revers: Stejné lemování, uprostřed nápis ve švabachu Für Kriegsverdienst (Za válečné zásluhy) a letopočet 1939.

Stuha: Stejná jako u KVK 2. tř. , jen rozměr jednotlivých pruhů je menší.

Střední černý pruh je navíc doplněn nejužším červeným proužkem.

Medaile byla vyráběna z bronzu nebo pobronzovaného zinku. K dispozici byla rovněž 16 mm miniatura na řetízku a 9 mm na sponě. Medaile byla předávána v papírovém sáčku s nápisem ve švabachu s názvem vyznamenání.

Válečná záslužná medaile většinou nosila pouze ve formě stuhy provlečené dírkou pod knoflíkem uniformy nebo jako malá stužka nad levou kapsou tzv. Feldspange

Medaile byla striktně civilním vyznamenáním. Obdrželi ji všichni civilisté, kteří svou prací významně napomohli válečnému úsilí. Předpokladem byla záslužná činnost při plnění úkolů ve prospěch vedení války minimálně po dobu šesti měsíců. Udělení vojákům či úředníkům Wehrmachtu bylo vyloučeno. Během války mohly být navrženy k udělení Válečné záslužné medaile ty osoby, u nichž se nepředpokládalo, že by mohly výhledově obdržet VZK. Tím se mělo předejít dvojitému vyznamenání za stejnou záslužnou činnost. Vlastnictví této medaile tedy nebylo, jak si mnozí myslí, předpokladem pro udělení VZK 2. třídy.

Zlatý rytířský kříž VZK

8. 7. 1944 byly stupně VZK naposledy rozšířeny o Zlatý rytířský kříž Válečného záslužného kříže (Das Goldene Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes). Založení i udělování tohoto nejvyššího stupně však nebylo zveřejněno. Udělování Zlatého rytířského kříže si jako výsadu vymohl Albert Speer a pouze on mohl zadávat zakázky na výrobu tohoto vyznamenání firmě Deschler. Ta nemusela zavádět žádné nové výrobní postupy, forma byla stejná jako u Rytířského kříže VZK, který následně stačilo pouze pozlatit. Udělení Zlatého rytíř. kříže VZK bylo doloženo blahopřejnou listinou osobně podepsanou Albertem Speerem.
Během 2. sv. války byly Zlatým rytířským křížem VZK vyznamenány pouze dvě osoby. 20. 4. 1945 dekoroval tímto řádem Albert Speer Obermeistera firmy Rheinmetall-Altmärkische Kettenwerke Franze Hahneho a Hauptdienststellenleitera a šéfa úřadu Říšského ministeria pro výzbroj Dipl. -Ing. Karla Otta Saura. K. O. Saur se tímto stal nositelem všech tří Rytířských křížů VZK (Ryt. kříž s meči: 5. 6. 1943, Ryt. kříž: 13. 1.1944).

Pro úplnost je třeba dodat, že zvláštní formou VZK mohly být vyznamenány celé podniky. Jedná se o VZK na vlajce (Das Kriegsverdienstkreuz auf Fahne). Počátkem května 1942 poprvé udělil A. Hitler 19-ti podnikům čestný přídomek Válečný příkladný podnik (Kriegs-Musterbetrieb) za příkladný výkon pracovního kolektivu ve válečné výrobě. Továrnám bylo vystaveno osvědčení a přisouzeno právo nosit na vlajce vyšitý VZK bez mečů.

Použitá literatura:
Kurt-G. Klietmann: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936- 1945
Jörg Nimmergut: Deutsche Orden und Ehrenzeichen bis 1945 Band IV
Dr. Heinrich Doehle: Die Auszeichnungen des Großdeutschen Reichs



VZK 1. tř. s meči v udílecí etui



VZK 1. tř. s meči na upínacím šroubu



VZK 1. tř. bez mečů



VZK 2. tř. s meči (ze sbírky autora)



VZK 2. tř. bez mečů (ze sbírky autora)



Feldspange - vlevo VZK s meči 2. tř. (ze sbírky autora)



Válečná záslužná medaile (ze sbírky autora)



Rytířský kříž VZK s meči



Rytířský kříž VZK bez mečů



VZK na vlajce



VZK 1. tř. s meči a bez mečů - způsob nošení (Konrad Henlein a generálporučík LW Peter Herrmann sledují 5. září 1943 přehlídku před kostelem sv. Bartoloměje v Plzni)



Feldspange k VZK 2. tř. s meči - způsob nošení (SS-Standartenführer JUDr. Hans Ulrich Geschke, v letech 1939 - 1942 šéf řídící úřadovny gestapa v Praze)



Válečná záslužná medaile - způsob nošení