Ve službách archeologie

Kolem Vánoc jsem obvykle docela naměko a stejně je tomu tak i letos. To mne také přimělo netajit se svým angažmá řekl bych u skupiny lidí, kteří nemají mírně řečeno nás hledače kovů příliš v lásce. Začalo to jedním běžným telefonátem.

Tak co kámo, jdeš zítra se mnou promávat jedno místo, kde se dost kope? Jasně jdu a sejdeme se přímo tam! To jsem nevěděl, co na mne další den čeká. Přijdu tam, všude plno bagrů i nákladních aut a uprostřed všeho skupina lidí ( asi 7) v růžových vestách se hrabe v zemi. Ptám se nebyl tady kolega s detíkem jako já? To nebyl, ale přidej se k nám a hned to tady můžeš prohlídnout, bylo tady včera i něco z bronzu. Trochu rozpačitě chystám nádobíčko a hned lítám sem a tam bez valného výsledku. Archeologové a kopáči mi hází další udičku: Nechceš si s náma taky něco kopnout? A je to tu. Co následovalo byla jen posloupnost dalších mých souhlasů na nabízené úkony. Můžeš s náma tady kopat na záchranném výzkumu při přeložce cesty a že jsi s detíkem? Můžeš to tu vždy po odkrývce bagrem pěkně promávnout. My máme taky nějaký, ale je v koutě maringotky a stojí za prd. No to víš na lepší nejsou prachy. A tak jsem kopal a hledal, rýpal, čistil a nacházel no docela mě to chytlo. Pak přišel s papírem hlavní šéf a navrhuje mi kopání za prachy. Ty jsi v penzi tak ti přijde pár korun kolem vánoc k dobru, tady podepiš a máš hodinovku. Kolega s detíkem přišel v poledne a se slovy co blbneš se zdravil se všemi, které znal a přišlo mi, že na mne trochu ušil boudu. Pak chvilku proběhl nejbližší pole a zas zmizel a já zůstal 3 týdny.

Tak jsem si čichl k archeo-záchrannému výzkumu, o kterém jsem do této doby neměl, kromě novinových blafů ani ponětí. Postupně jsem se učil novou terminologii a její významy. Taky postup práce, časový režim, a seznamování s lidmi, kteří se většinou měnili každý den. Práce začínaly dvojím způsobem, první výkop čtverce asi 8 x 8 metrů z povrchu až na podloží (pro nás světlá jílová vrstva) a druhá verze na rovinně podloží vytvořené bagrem po odstranění povrchové vrstvy se rýsovaly tmavé obrysy chaotických tvarů jinak zvané objektů. Objekty se nazývaly různě např. kůlovky, hliníky, zásobnice, zemnice a nevím jak ještě. Napřed se kopaly půlky těchto objektů a získal se profil kopané stěny a po zakreslení, zaměření, fotografování následně výkop zbylé půlky objektu. Nálezy se ukládaly podle číslovaných objektů, pytlíkovaly a odvážely do laboratoří či skladů ústavu. Tak se mi jako laikovi jevila technologie výkopových prací záchranného výzkumu. A kromě získání geometrie objektů osídlení se nacházela hlavně keramika, kosti zvířat, mazanice, trochu štípané industrie a přibroušených kamenů. Za celou dobu žádný bronz, který mne tolik lákal na začátku. K přiloženým fotkám jen tolik, že nevystihují plně rozsah kopání a množství nálezů. Jsou jen pro ilustraci ke článku.

Na závěr k době osídlení, které zde trvalo asi dost dlouho a vracelo se. Nejvíce bylo lineární keramiky a něco málo černé keramiky z období snad ranného bronzu, ale to nechám raději odborníkům. Pro mne bylo rozhodující poznání práce kolem archeo-vykopávek a záchranného výzkumu při stavebních pracech. Práce obtížná s hlídáním stavařů i přidělených financí i lidí co to kopou i počasí i nálezů i harmonogramu prací s dopravou na místo atd. Ale hlavně po celou dobu jsem neslyšel hanlivé řeči o detektoristech jako takových. Také jsem si upravil svůj názor na práci v terénu při archeologických vykopávkách v realitě.
Na závěr snad nám všem co taháme občas něco ze země ať detektory nebo kopáním, ať jsme na kterékoliv straně pomyslné barikády přeji v roce 2012 překvapivé objevy a hrstě štěstí.