Vesnice zase dává II.

Akce skončila. V pátek jsem přisedl k nic netušící oběti a navrhl jsem, že „půjdeme do lesa“. Očekával jsem klasickou námitku „že z lesa se zatím nikdo nevrátil“, ale kalkuloval jsem se skutečností, že neodolá. Na podporu návrhu přistály na stole dvě Zelené. A šlo se… Na vysvětlenou pro neznalé: Do lesa se jde tak, že pijete pivo a doléváte upité pivo Zelenou. V lese jste, až je v půllitru jen Zelená. Pak se jde z lesa = upíjíte Zelenou a doléváte pivem. Výsledkem bylo, že se oběť slušně nachmelila, neboť si na cestu přibrala pár Meruněk. Během svého opileckého blekotání pravila památnou větu: „Dondi ráno prde“. A bylo. Byl jsem zklamán, ale v sobotu ráno po deváté jsem zazvonil. Byl jsem smířen s tím, že se vymluví na chlast a nevím co jiné a zase nic nebude. Omyl. Lihomilec mě pozval dál a na stole byla ONA. Utrousil něco o tom, že ho s tím „už pořádně s**u“ a řekl si o litr, který mu bleskurychle přistál na stole a stejnou rychlostí zmizel u něj v kapse. Pochvu prý dohledá, neboť ta kterou mi vzápětí ukázal byla prošláplá a pocházela z rakouské M1837 pro důstojníky pěchoty a polních myslivců. Šavli prý zlomil a vyhodil. Byla prej tenká a byly na ní „takový obrázky a kudrlinky“. Takže leptaná, nebo rytá čepel. Prase jedno. Polilo mě horko a v duchu jsem ho proklel až do horoucích pekel. Výsledkem je tedy pěkná R. U. M1869 pro mužstvo jízdy. Čepel je mírně broušená a trochu zubatá, garnitura původní, pouze dřevo je téměř bez žraločiny, ale to se dá opravit. Výrobce podle očekávání Weyersberg & Co Solingen Karlsbeck. Stála za to. Uvidíme, třeba lihová sluj ještě něco skrývá…

Acci