Vězeňská známka a přezka

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, se nacházelo útočiště dvou hlínomilů, osob, jenž se neustále pohybovali po té naší krásné české zemi. A tak se daly hlavy dohromady, sedíc nad mapou, uvažovaly, kam se tentokrát vydají na obhlídku.

Mapy se překrývaly jako pominuté smyslů, avšak lokace nalezena byla. V okolí městečka, či spíše vesničky té naší, střediskové, nachází se velké množství lesů, rozprostřených v okolí, jako peřina pro zmíněnou tu vesničku. Jeden z těchto lesů, učaroval svým umístěním. Nachází se na severní straně této vísky, osamocen uprostřed polí. Pokryt nespočtem stromů, ať mladých či starých, jehličnatých pichlavých, též listnatých na zimu opadavých. Les, v době slávy své, byl menšího rozložení, protkán nespočtem luk.

Nyní však již zcelený jest na jednolitou plochu. V těchto místech tito dva neúnavní badatelé, vydali se napospas hledání s kouzelnými holemi. Den započal nenápadně, občas protkán poznámkami, že tento "revír" nenavštívil žádný badatel před námi. Les započal vydávat svá tajemství. Započlo to pár drobnými poválečnými mincemi v zajímavém stavu. Později však protkal ticho lesního porostu výkřik. "Přezka!! juchů". Neznalý člověk by nevěřil proč tato osoba pobíhá mezi stromky v radostném opojení. Vychutnávajíc si radost, seděl jsem na pařezu a kochal se. Mezitím náhle další výkřik. "Kumpáne, pojď se mrknout!! " Téměř sprintem dobíhám ke kolegovi. Ten si též vychutnává radost a opojení z nálezu krabičky, která chrastí.

Zahajujeme kouřový odpočinek (samozřejmě na kraji lesa a pole) a dumáme. Po této siestě se vydáváme na místo nálezu a osud... započal s vydáváním svých tajemství...

Veselé Vánoce