Vraky a archeologie

VRAKY A ARCHEOLOGIE
Vraky lodí a potopené historické památky lákají stále více potápěčů, mořské archeology i hledače pokladů. Pomáhají jim moderní technická zařízení i nové technologie.
Francouz Frank Goddio objevil, vytáhl z hlubin, popsal a zpřístupnil veřejnosti nemalý počet vraků a předmětů zachráněných z mořského dna. Když se potápěl k Orientu, napoleonské vlajkové lodi potopené před dvěma sty lety v bitvě u Abukiru, cítil prý střelný prach. U čínské džunky ze třináctého století ho překvapila vůně čaje. Skutečně pak objevil sud naplněný čajovými lístky, pod nimž bylo skryto 500 kilogramů bronzových náramků. Vzhledem k tomu, že vyvážet bronz z Číny bylo přísně zakázáno, šlo zřejmě o pašované zboží ukryté pod čajem. Když Goddio prohledával se svým týmem španělskou galeonu San Diego, potopenou v roce 1600, cítil prý výraznou vůni karí koření. Na lodi se opravdu našly nádoby s karí, s nímž galeona San Diego obchodovala. Zdá se to sice nepravděpodobné, ale Goddio tvrdí, že to možné je. Dýchací maskou prý vždy prosakuje trochu vody a člověk s citlivým čichem zachytí i pod vodou různé vůně.

VRAKY VŠECH TYPŮ A DOB
Statný padesátník Frank Goddio se potápí k vrakům v mořích a oceánech celého světa už mnoho let. Na Filipínách vyzvedl z hlubin moře španělskou galeonu San Diego, anglickou loď Griffin, která patřila anglické Východoindické společnosti, a pět čínských džunek, jež obchodovaly mezi Asií a Evropou. Prozkoumal přístav Alexandrii, který byl ve starověku významnou křižovatkou mezi Egytem, Řeckem a římskou říší. Právě v Alexandrii objevil zbytky starého královského města s Kleopatřiným palácem. Nejnovějším Goddiovým objevem je ztracená Napoleonova flotila potopená anglickým admirálem Nelsonem v roce 1798.

PODMOŘSKÁ ARCHEOLOGIE
Goddio je jednou z předních světových osobností, které se zabývají podmořskou archeologií. Podle Colina Whitea, náměstka ředitele Porthsmouthského královského námořního muzea, je podmořská archeologie vědou příštího století. Teprve současná technika a technologie umožňují bezpečně lokalizovat, zmapovat, studovat a zachraňovat poklady pohřbené po desítky a stovky let v hlubinách oceánů. Když Jacques Cousteau zahájil v padesátých letech své první podmořské výzkumy, neměl žádný klíč k tomu, co by měl dělat a jak by to měl dělat. Když například vylovil ze dna moře železné předměty, vzápětí se na vzduchu rozpadly, stejně tak předměty z bronzu či ze dřeva. Dnešní podmořská archeologie má k dispozici techniku a technologie, o nichž se Cousteauovi ani nesnilo. Jde například o postupnou desalinizaci, při níž se předmět vytažený ze dna moře dá okamžitě do stejně slané vody a ta se postupně ředí sladkou vodou. Celý postup trvá několik týdnů, ale předmět se nepoškodí. Goddio nechává většinu velkých předmětů tam, kde je najde. Pořizuje fotografie nebo otisky s přesností na  tisícinu milimetru a podle nich pak studuje předmět na  souši. Například hieroglyfy jsou prý dokonce lépe čitelné z otisku než z originálu. V Alexandrii chce Goddio vybudovat podmořské muzeum, v němž by návštěvníci mohli procházet zasklenými chodbami a obdivovat památky roztroušené kolem na dně moře.

SLOŽITÉ POSTUPY
Podobně jako při klasických archeologických vykopávkách na souši je třeba i v mořské archeologii postupovat velmi opatrně, trpělivě a přísně metodicky. Klasičtí archeologové používají nejrůznější kartáčky a štětečky, aby opatrně očistili nalezené artefakty. Podmořští archeologové zase používají sací hadice a houby, aby zbavili předměty písku či přichycených řas a rostlin. Podmořská archeologie má svá specifika. Při archeologických průzkumech na zemi se nic nehýbá. Nad vykopávkou je možno vztyčit přístřešek, zakrýt ji fólií a vrátit se příští rok. To pod vodou možné není. Jsou tam různé proudy, vlny, krabi a další živočichové. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že k dokonalému prozkoumání předmětu pod vodou je zapotřebí zhruba deseti let. Podle Franka Goddia je to nesmysl. "Když učiníte objev, musíte neustále pokračovat, dokud vrak či příslušné předměty neprozkoumáte. Každým dnem se totiž v podmořských podmínkách předměty ničí, " tvrdí Goddio.

VRAKY
U velkých vraků je to poněkud jinak. Pokud je chceme vyzvednout z mořského dna, trvá to skutečně několik let. Odhaduje se to na deset až dvacet let. Výjimkou byla galeona San Diego, objevená v roce 1991 pomocí magnetometru - detektoru, který je schopen zjistit železné předměty na dně moře. Byla pětapadesát metrů hluboko. Goddiův tým předměty prozkoumal, vyfotografoval, popsal a loď vyzvedl na povrch během pouhých tří let. Podle Goddiova názoru pracovat rychle neznamená pracovat špatně, zejména v podmořské archeologii. Chce to především pracovat přísně metodicky. Každý člen týmu musí přesně znát svůj úkol, kdy a co má pod vodou udělat.

MODERNÍ TECHNOLOGIE
Další vývoj technologie zapojil do zkoumání mořského a oceánského dna GPS (Global Positioning system), patřičně přizpůsobený potřebám podmořského výzkumu. Obyčejný GPS není totiž pro podmořský výzkum dostatečně přesný. Byl proto vyvinut speciální podmořský GPS, pracující s přesností na deset až dvacet centimetrů. Goddiův tým využil tohoto systému při mapování lodí ztracené Napoleonovy flotily, kterou vedl francouzský admirál Brueys a kterou zničilo Nelsonovo loďstvo.

ORIENT
Napoleonova vlajková loď Orient byla obrovská, proto operovala daleko od pobřeží. Angličané toho využili, dostali se k břehům, odkud Francouzi útok nečekali. Bitva vyvrcholila pozdě večer, když Orient explodoval. Výbuch byl viditelný do vzdálenosti třiceti kilometrů. Goddiův tým našel předměty, zbraně a části lodi roztroušené zhruba na pěti čtverečních kilometrech. Jedno třítunové dělo se našlo sto osmdesát metrů od vraku, další dokonce dvě stě třicet metrů. Podle Goddia nedošlo k jedinému výbuchu, ale ke dvěma, a to současně, popřípadě těsně za sebou. Exploze střelného prachu hodila loď asi pětatřicet metrů kupředu. Na rozdíl od vraku Titaniku, který byl objeven v hloubce 3800 metrů, byl vrak Orientu pouze jedenáct metrů hluboko. Z hlavního stěžně zničeného Orientu si admirál Nelson, který velel vítězné britské flotile, nechal udělat rakev, v níž byl o několik let později pohřben.

PERSPEKTIVY
Na světě jsou stovky lodí a historických památek, které odpočívají na dně moří a ukrývají zajímavá historická tajemství. Podmořská archeologie má před sebou velké úkoly a perspektivy. Archeology budou určitě lákat i lodi potopené v bitvě u Trafalgaru, kde Nelsonovo loďstvo porazilo francouzsko-španělskou flotilu. Tím spíš, že v roce 2005 uplyne od této bitvy dvě stě let. Světový zájem vyvolaly archeologické výzkumy na dně alexandrijského přístavu. Prováděl je rovněž Frank Goddio. V současné době je však přerušil, i když - jak sám řekl - přístav skrývá spoustu dalších velmi zajímavých věcí. Nejnovějším Goddiovým objevem je Royal Captain, další loď anglické V ýchodoindické společnosti, potopená nedaleko Filipín v hloubce několika set metrů.

PRÁVNÍ ASPEKTY
Podmořská archeologie je velmi nákladnou záležitostí. V minulosti lákaly vraky především takzvané lovce pokladů, kteří na své expedice získávali peníze od soukromých investorů, veřejnosti a někdy i vlád, jimž slibovali fantastické objevy a bohatství. Zákonodárství v této oblasti není jednotné, každá země má jiné zákony. V některých případech patří vraky nalezené v pobřežním pásmu dané zemi, mezinárodní právo však většinou vychází z principu, že vrak patří tomu, kdo ho objevil. Problém je v tom, že takzvaní lovci pokladů velmi často používají destruktivní techniku a postupy ve snaze získat co nejvíce nejcennějších předmětů, které mají velmi často nevyčíslitelnou historickou cenu. Goddio na vraku Orientu například našel olověné matrice používané k tisku Napoleonových propagačních materiálů pro vojáky, předměty denní potřeby, dýmky, knoflíky z uniforem atd. V bitvě tehdy zahynulo na 17 000 vojáků. Ve vraku a okolí se našlo množství kostí včetně dvou kompletních koster. Také na palubě galeony San Diego se našla kostra třináctiletého chlapce a kostra ženy. Lékařské testy ukázaly, že posádka na Orientu i na San Diegu trpěla těžkými kurdějemi. Vraky lodí jsou jako poslové z dávných věků. Umožňují podrobněji zmapovat dané historické období, a představují tak cennou a zatím jen málo prozkoumanou část světového kulturního bohatství.

BITVA U TRAFALGARU
Dne 21. 10. 1805 v námořní bitvě u Trafalgaru (mysu v jižním Španělsku jižně od Gibraltaru) porazilo britské válečné loďstvo vedené admirálem Nelsonem francouzsko-španělskou flotilu, jíž velel Ch. Villeneuve (1763 až 1806). Vítězstvím si Velká Británie upevnila námořní převahu, která pak trvala celé devatenácté století. Bitva u Trafalgaru byla poslední velkou námořní bitvou plachetních lodí v historii.

ADMIRÁL NELSON
Lord Horatio Nelson (29. 9. 1758 - 21. 10. 1805) Od roku 1770 působil v britském námořnictvu, 1775 až 1782 nasazen do bojů proti americké revoluci, 1784 až 1787 sloužil v západní Indii. Účastnil se bojů proti napoleonské Francii, při kterých přišel o oko (1794 na Korsice) a pravou ruku (1797 u španělského Cádizu). Roku 1797 byl jmenován kontraadmirálem. Dne 1. 8. 1798 zničil francouzské loďstvo u Abukiru. V letech 1798 až 1800 potlačil revoluční povstání v jižní Itálii a dosadil zpět na trůn neapolského krále, který mu udělil titul vévoda z Bronte. Roku 1801 byl jmenován admirálem. Po vítězství nad Francouzi u Malty roku 1800 a nad Dány u Kodaně roku 1801 se pro neshody s britským parlamentem, zejména kvůli aféře s lady Hamiltonovou, ženou britského velvyslance v Neapoli, stáhl do ústraní. Roku 1805 byl povolán jako národní hrdina do čela anglického válečného loďstva, které pod jeho velením zničilo v bitvě u Trafalgaru francouzsko-španělskou flotilu. Nelson v této bitvě zahynul.

FOCUS, Londýn

Hop