Výstava Labyrintem dějin českých zemí

Těm, kteří to ještě nestihli, připomínáme, že do 1. července je v Císařské konírně Pražského hradu otevřena další z unikátních výstav v rámci projektu k stému výročí vzniku samostatného českého státu Založeno 1918. Tato výstava připomíná zlomové okamžiky ve vývoji českého státu od 10. století do současnosti. Tisícileté období, v němž vznikal a vyvíjel se český stát, představuje formou zážitkové expozice.
Nejvzácnějším exponátem, vrcholem výstavy je originál listiny tzv. Vladislavova privilegia z r. 1158, která je nejstarší dochovanou listinou dokládající existenci českého státu. Než jí však návštěvníci spatří, musí projít labyrintem dějin – při vstupu si připomenou to, co někteří z nich sami prožili (2. polovina 20. stol. ), postupně se před nimi odehrávají dramata, která znají z vyprávění svých rodičů či prarodičů (50. léta, protektorát, Velká válka) nebo se o nich učili (Rakousko-Uhersko, království, knížectví).
Na výstavě si nejprve můžete prohlédnout moderní dějiny. Postupně se pak vracíte v čase a dostanete se tak až na samý počátek dějin našeho státu. Expozice je multimediální, proto se můžete třeba posadit do retro křesla nebo se dívat na televizní zpravodajství z dob komunismu či zhlédnout dobové dokumenty z období roku 1939. Výstavou se prolínají autentické zvukové záznamy a dobové obrazy na stěnách. Můžete si třeba i vyzkoušet, jak se psalo v dávných časech.
Na výstavě jsou z moderních dějin například přístupové smlouvy do NATO a EU, ze starších exponátů je zde koncept deklarace nezávislosti psaný Tomášem Garriguem Masarykem, zakrvácenou košili Františka Ferdinanda d´Este, kterou na sobě měl při atentátu v roce 1914, dálnopis Reinharda Heydricha, v němž popisoval první opatření v Praze po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora. Stovky let staré dokumenty reprezentuje žádost kata Jana Mydláře o proplacení popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621. Návštěvníci mohou dále zhlédnout pohřební insignie Přemysla Otakara II. , obdivovat se originálům svazků zemských desek pražských, brněnských, olomouckých a opavských.
Po delší době bude opět vystavena v originále tzv. Zlatá bula sicilská, zlatá bula českého krále a císaře Svaté říše římské národa německého Karla IV. či Rudolfův majestát pro evangelické stavy. Obdobně hodnotné exponáty pak zdokumentují zlomové okamžiky vývoje českých zemí až do současnosti, a to včetně washingtonské deklarace a dalších dokumentů českých panovníků a významných osobností.


Zde je několik ze zajímavých exponátů

Nejstarší dochovaná listina dokládající existenci českého státu z roku 1158, v níž císař Fridrich I. zvaný Barbarossa povoluje českému knížeti Vladislavovi nosit o svátcích čelenku (královskou korunu). Vladislav II. , spojenec císaře Fridricha I. , byl druhým králem středověkého českého státu.

Zlatá bula vydavatele z dokumentu zvaného Zlatá bula sicilská z roku 1212

Dne 5. dubna 1355 byl Karel IV. v bazilice sv. Petra v Římě slavnostně korunován císařem Svaté říše římské. Po návratu z Itálie svolal do Prahy sněm, jemuž předložil návrh obecně platného zemského zákoníku, od roku 1617 zvaného Maiestas Carolina. Hlavním cílem zákoníku bylo posílení moci českého krále vůči panstvu. Jde o jedinečný exemplář českého opisu z 14. století, který obsahuje 109 článků kodifikujících zásady soudobého feudálního práva.

Takzvaný kutnohorský rukopis opisu horního zákoníku krále Václava II. (Ius Regale Montanorum, kolem roku 1300) z počátku 15. století. Zásady horního práva, které vycházely z tohoto zákoníku, byly uplatňovány ještě v 19. století. V první řadě však rukopis podává svědectví o dobách rozkvětu dolování stříbra v Čechách a na Moravě.

Po celou dobu existence Českého království byli naši panovníci slavnostně korunováni na Pražském hradě. V dějinách se uskutečnilo celkem 28 korunovačních obřadů, které se od roku 1228 konaly vždy v katedrále svatého Víta. Poslední korunovace proběhla 7. září 1836, kdy byl korunován Ferdinand V. Dobrotivý.

Od března 1848 byla tehdejší Praha svědkem revolučních událostí. Na rozdíl od hlavního města monarchie Vídně byla situace v Praze nejdřív klidná. Nedávno jmenovaný vojenský velitel Prahy generál Alfred Windischgrätz se domníval, že má situaci pevně v rukou. Napětí však eskalovalo 12. června 1848

Kulka o hmotnosti 29,81 gramů a průměru 17,2 milimetru, kterou byla zastřelena kněžna Eleonora Windischgrätzová, manželka Alfreda Windischgrätze. V jejich bytě v Celetné ulici, v tzv. Pachtovském paláci, když vstala od odpoledního čaje a šla se podívat k oknu, protože z ulice byla slyšet střelba.

Fotografie – fenomén 2. poloviny 19. století, zprvu určený jen bohatším vrstvám, se na přelomu století masově rozšířil. Dvacáté století tak mohlo být celé zachyceno fotografickým obrazem. Včetně následníka rakousko-uherského trůnu Františeka Ferdinanda d´Este, fotografie pořádil Rudolf Bruner-Dvořák.

MUDr. major Jan Munzar z Nechanic, zubař sloužící u 5. armádního sboru rakousko-uherské armády, zachytil strasti i drobné radosti vojáků, aktivních účastníků Velké války.

Srpen roku 1968 byl tragickým zakončením Pražského jara. Fotografií, které zachycují události srpnových dnů, je obrovské množství. O to větší hodnotu mají ty neznámé. Takové snímky pořídila Okky Offerhaus na své turistické cestě z Rakouska do Prahy.

Kampaň proti tzv. vlasatcům se z iniciativy vedení KSČ uskutečnila v létě a na podzim roku 1966. 19. srpna 1966 došlo k zásahu v okolí Národního muzea na Václavském náměstí. Celkem bylo předvedeno 140 osob (110 mužů a 30 žen). Na snímku Zpráva o činnosti „vlasatců“ od Národního muzea z roku 1966.