Výstrojní známky

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky. Minulý rok byl pro mě zvláštní. Né že bych si stěžoval na četnost či kvalitu nálezů, ale poprvé za deset let hledání jsem nenašel žádnou německou ID známku. Ani prázdnou, ani půlku prázdné ba ani čtvrtku. Prostě NIC. Proto myšlenku na známý oválek nosím v hlavě každé hledání i v místech, kde by člověk žádnou válku nehledal. Však to taky znáte, kdo ví, že?
Ten den jsem se vypravil s Megym jen tak, bez žádného cíle projít lesíky kolem Kunětické hory. Třeba padne nějaký peníz (nejlépe stříbrný) po obléhání hradu Švédy nebo vytroušený z kapsy nějakého feudála kdykoli jindy. Namísto stříbrňáku mi ale na okraji lesní cesty píply dva ohnuté křehké hliníkové štítky spasované v sobě. Už jsem chtěl podivný nález vyhodit, když tu si všimnu nějakých vytlačených písmen a dírky jako na ID známce. No to by byla hodně divná známka říkám Megymu, který zatím luští nápisy, protože já nemám sebou brejle. Je tam něco jako 10 a JR 102 a nějaký nápis v němčině, zatím čtu Waffen…. a něco hlásí Megy. To už jsem zbystřil. Jestli je to německy, tak to JR může být klidně Infanterie Regiment (! ). No to by bylo opravdu něco. Nakonec Megy vytlačený nápis rozluští. Je tam Waffenrock. To bude nejspíš nějaká známka na fasování výzbroje, uvažuje Megy, ale já pátrám v paměti a tuším, že Waffenrock je nějaké sako nebo kabát. Hádám tedy na výstrojní známky, ale v životě jsem nic takového neviděl. Moc častý nález to jistě nebude. V lese toho už moc víc nevykoumáme, a tak se těším domů na google.
Doma se nejprve pokusím plíšky narovnat. Bohužel, i když jsem je nahřál, jsou v tak špatném stavu, že se dokonale vyrovnat bez rizika prasknutí nedají, a navíc se na nich pěkně vyřádil hliníkový mor. Nakonec je rovnání a konzervace hotová a můžu přečíst vylisovaný nápis ze správné strany. Na první vidím 11/J. R. 102 (tedy 11. Kompanie Infanterie Regiment 102) a číslo vojáka 226. Pod ním nápis Waffenrock a dole římská I. Druhá známka je skoro stejná jen je z 10. Kompanie J. R. 102 a číslo vojáka je 191. Obě jsou ale ze stejného III. Bataillonu J. R. 102. Teď je na řadě google.
Heslo výstrojní známka WH, šatní známka WH … a podobně zadávané v němčině, angličtině i ruštině žádný výsledek nepřináší. Podobnou známku nemohu na netu nikde najít, až při náhodném prohlížení aukra jsem jednu objevil. Název jednotky je 1/NEB. ABT. 1, číslo vojáka 202 a stejný nápis Waffenrock, ale bez římského čísla dole. Nikdo ale neví, co to je. Pro mě je důležité, že má stejný tvar, velikost a styl písma, takže se jedná o standardizovanou záležitost používanou i u jiných útvarů. Zkusím tedy zadat Waffenrock a zde je situace hned o mnoho jasnější.
Waffenrock M35 byl zaveden pro nošení všemi hodnostmi 29. června 1935 jako vycházková, přehlídková a slavnostní uniforma s dlouhými, kamenně šedými kalhotami. Design saka M35 vycházel ze služební uniformy císařské německé armády, ale měl jinou barvu a látka byla mnohem kvalitnější. Původně byly veškerému personálu k dispozici dvě slavnostní uniformy M35, ale výroba byla ukončena koncem roku 1939 nebo začátkem roku 1940 a měla být obnovena po úspěšném závěru války. Předpisy z 21. března 1940 uváděly, že uniformy M35 z výstrojních skladů jednotek nebudou dále vydávány, ale budou přešity na polní model a znovu vydány personálu náhradních a záložních jednotek pro každodenní nošení. Důstojníci a některé vyšší poddůstojnické hodnosti si slavnostní uniformu M35 museli zakoupit sami. V důsledku toho jim byl přidělen příspěvek na oblečení prostřednictvím armádního systému Kleiderkasse (Oděvní účet). Mohli si potom vybrat, zda si koupí své uniformy ve skladech oděvů ozbrojených sil, nebo si soukromě nakoupí oděvy vyšší kvality. Ze zápisů fasované výstroje v Soldbuchu na stranách 6 a 7 (Mitgegebene Bekleidungs und Ausrüstungsstücke) z roků 1935-1939 vyplývá, že vojáci základní služby Waffenrock nefasovali a neměli ho ani ve skříňce s ostatními uniformami a výstrojí na ubykaci. K výdeji slavnostní uniformy jim proto sloužily dvě šatní známky (I. a II. ) s číslem jednotky a vojáka a návleky na nárameníky Aufschiebeschlaufen s vyšitým číslem Regimentu v barvě zbraně (pro pěchotu bílá). Jestli byl voják dočasně převelen k jiné jednotce na kurz nebo školení, mohl nafasovat na vycházku slavnostní uniformu oproti výstrojní známce u jiné jednotky (na nárameníky pak mohl použít návleky s číslem domovského pluku) a následně ji opět vrátil do výstrojního skladu. Po vypuknutí války se vycházkové uniformy M35 přestaly používat. Výstrojní známky tak ztratily svůj smysl.
Po určením funkce známky se chci něco dozvědět i o J. R. 102. Po nástupu nacistů k moci došlo k vypovězení Versailleské smlouvy. Německo znovu zavedlo brannou povinnost a začalo masivně budovat nové ozbrojené síly. Jedním z nově zřízených pluků se stal i Infanterie Regiment 102 založený 15. října 1935 v saském Chemnitzu. Základem pluku se stal ještě starý J. R. 31 z dob Reichswehru doplněný o příslušníky policie a nové brance. Štáb a I. prapor (I. /J. R. 102), tvořený 1.-4. kompanií, sídlil přímo v Chemnitzu, II. prapor (II. /J. R. 102) 5.-8. kompanie v nedalekém Alteburgu a III. prapor (III. /J. R. 102) s kompaniemi 9.-14. v kasárnách v Glauchau. Výstrojní známky 10. a 11. kompanie pocházejí tedy z Glauchau, ale jak se dostaly do lesíka na kraji Pardubic?
Po Mnichovské dohodě začal 1. října 1938 Wehrmacht obsazovat Sudety. V rámci 24. pěší divize se ho zúčastnil i Infanterie Regiment 102, který nejprve obsadil okolí Tachova a následně postoupil k Mariánským Lázním, ale po třech dnech se I. a II. Bataillon J. R. 102 začaly stahovat zpět do Německa. V „osvobozených“ Sudetech, které se staly součástí Říše, byla vyhlášena pro německé občany branná služba a začaly zde vznikat nové vojenské útvary. Jedním z nich byl i Infanterie Regiment 72. Velitelství pluku bylo zřízeno v Karlových Varech 10. listopadu 1938. Základem I. praporu J. R. 72 se stal II. /J. R. 101 ve Falkenau, II. prapor J. R. 72 byl vytvořen právě z III. /J. R. 102 (9.-14.Kompanie)se sídlem v Chebu. III. prapor tvořil I. /J. R. 63 v Tachově. Na začátku druhé světové války koncem léta 1939 byl pluk nasazen u 46. pěší divize v polském tažení. Souběžně s Infanterie Regimentem 72 vzniknul v Karlových Varech 25. srpna 1939 Infanterie Ersatz Bataillon 72, který sloužil k doplňování vojáků 46. pěší divize. Základ náhradního praporu (J. E. B. 72) tvořili zkušení důstojníci a poddůstojníci z J. R. 72. A tady to sebe již začíná zapadat. Po obsazení zbytku Československa a vytvoření Protektorátu se Infanterie Ersatz Bataillon 72 přesouvá do Pardubic, kde zůstává až do konce války.
Historie nalezených šatních známek se tímto zjištěním dá odhadnout celkem přesně. Výstrojní známky patřily patrně obyčejným vojákům z III. /J. R. 102 (důstojník nebo vyšší poddůstojník by si Waffenrock koupil prostřednictvím příspěvku Kleiderkasse a nepotřeboval výstrojní známku). Vojáci nastoupili svoji službu v Glauchau patrně v letech 1936 nebo 1937. 10. listopadu 1938 se stali součástí II. Bataillonu J. R. 72. 25. srpna 1939 byli již v poddůstojnické hodnosti převeleni k Infanterie Ersatz Bataillonu 72 do Karlových Varů. Kdyby netvořili velitelský kádr J. E. B. 72 tak by byli jako řadoví vojáci nasazeni u J. R. 72 k útoku na Polsko. Do Pardubic byli přeloženi s J. E. B. 72 začátkem roku 1940, kdy již bylo fasování Waffenrocku M35 na výstrojní známku zrušeno. Proč byly dvě známky různých vojáku u sebe, je možné vysvětlit tím, že jeden voják vracel dva Waffenrocky do výstrojního skladu (jeden svůj a jeden kolegy, který neměl čas) možná ještě v Karlových Varech a dostal zpět dvě známky. Známky patrně zapomněl v kapse polní uniformy, kde je objevil při jednom z mnoha cvičných pochodů kolem Kunětické hory a protože tou dobou byly již známky k ničemu, tak je v ruce zlomil a na kraji lesní cesty zahodil.
Ale jak už to s nálezy bývá, je to vše jen teorie a skutečnost mohla být úplně jiná. Každopádně se ale stopa III. / J. R. 102 do Pardubic prostřednictvím II. /J. R. 72 a následně J. E. B. 72 vysledovat dá. Tak doufám, že jsem vás dlouhým článkem o jednom (vlastně dvou) méně častém artefaktu moc nenudil, i když klasické ID to opět není. Ale skoro.

Paul2