Vzpomínka na jadranský expres

Plánujete letos dovolenou u moře? Cestujte Jadranským expresem!!! Tak nějak mohl znít reklamní slogan z 30tých let minulého století, kdy rekreanti z Čech vyráželi k moři. Jadranský expres nebyl speciální rychlík, ani dálkový autobus. Byla tak nazývána linka tehdejších Československých aerolinií z Prahy, přes Brno, Bratislavu, Záhřeb do Sušaku, jenž je dnes součást Rijeky. Letiště bylo obklopeno horami asi 12 km od Rijeky. Cestující byli dále přepravováni autobusem a mnohokrát zažívali šoky na místních silnicích. ČSA vyřešily krizový uzel cesty dlouhé 781 km velmi originálně. Do své vzdušné flotily zakoupily létající člun. Dovoluji čtenářům DW připomenout tento zajímavý stroj.
Letoun nebyl pravým hydroplánem, který startuje i přistává pouze z hladiny. Měl sklopný podvozek, takže mohl vzlétnout i přistát na betonové dráze letišť, obě věci zvládnul i z klidné vodní hladiny, kdy byla kola vyklopena ke křídlům. Výrobcem byla firma Saunders- Roe z Anglie. Ta vyslala na předváděcí let svůj letoun typu Saro Cloud A19/5 imatrikulace G-ACGO a naše společnost jej zakoupila. Byl u nás přeregistrován 16. 8. 1934 na OK-BAK, odvelen do bývalé Jugoslávie a skvěle zastával přepravu cestujících do letních destinací. Ti vystoupili v Záhřebu zpravidla z Avie A-35 nebo licenčních Fokkerů od Avie a přesedli do Cloudu, který pak přistával na moře. Z něj cestující přelézali do člunu a byli se zavazadly přeplaveni na břeh. Tento způsob se osvědčil, obojživelníkova linka byla dále prodloužena podél pobřeží do Splitu, do Dubrovníku a zalétala i do jiných míst. Staré pohlednice ukazují České mořské lázně v místě Baška Voda JV od Splitu. Tam zněl slogan „Z pokoje rovnou do moře“.
Obojživelník si v létě užíval koupání v Jadranu, pak přelétl do hangáru v Praze, kde trávil zimní spánek. Během čtyř let odlétal bez problémů 490 hodin při 75 960 km. Jistě úctyhodný výkon na letoun mimo svou servisní základnu. Slunce v roce 1939 se již nedočkal. Němci neměli o tento letoun zájem, civilní doprava byla zrušena a náš Cloud byl 21.3.1939 vymazán z registrace. Válku přečkal s odmontovanými křídly a motory na pražském výstavišti. Po válce byl trup přestavěn na hausbót, měnil majitele (jedním z řady byl i motocyklový závodník František Šťastný), nakonec trup koupilo Vojenské letecké muzeum. Trup byl renovován a je vzácnou památkou na tento jistě zajímavý a krásný letoun.
Ve Kbelích, kde měl za svého života Cloud domovské letiště, lze v interiéru trupu v oddílu pro cestující spatřit 8 sedaček v lososové barvě. Bohužel bylo zcela pominuto původní zbarvení, u ocasu na stojanu však spočívá motor Pollux IIR.
Skromná data: hmotnost prázdného letounu 2 750 kg, max. rychlost 194 km/h, dolet 700 km. Osazen byl dvěma osvědčenými a kvalitními motory naší konstrukce z Jinonic (kdeže loňské sněhy jsou) Walter Pollux IIR, každý měl výkon 360 koní. Byly to vzduchem chlazené hvězdicové devítiválce. Vrtule pevné, dvoulisté. Trup hornoplošníku byl kovový, potažený alcadlem, stejně jako ocasní plochy. Křídla měla dřevěnou konstrukci potaženou plátnem. Osádka dvoučlenná, kabina pro 6 až 8 cestujících. Letoun byl krásně stříbrný, s hnědým spodkem trupu a plováků.
(Zdroje: Václav Němeček: Československá letadla (1918-1945), vydalo NV Praha, 3. vydání 1983, Václav Šorel: Letadla československých pilotů, vydal Albatros Praha, 2. vydání 1986, Internet)
Wood