Úvod / Články

Vzpomínky na válku

30. 10. 2013 Autor: konopek 7419× 34
Ahoj. Už pár let se snažím zpovídat pamětníky druhé války. Vzpomínky obyčejných lidí, jsou někdy zajímavější než vzpomínky vojáků. Posílám na ukázku jeden příběh. Omlouvám se za zašifrování jména a místopisných názvů, ale myslím, že každý rozumný to chápe.

Z moravské vysočiny zdraví konopek, který si po měsíci a půl pakárny snad už najde čas i na hledání.

Vzpomínky paní H. S.

Narodila jsem se v roce 1926 v Bítově. Když postavili přehradu museli jsme se z Bítova vystěhovat protože byl zatopen. Většina lidí se přestěhovala do Nového Bítova, který postavili jako náhradu v lese nad řekou. Ze starého Bítova zbyl jen hřbitov.
My jsme se přestěhovali do jedné obce nedaleko. Maminka byla Němka a tatínek český četník. Doma i ve škole jsme mluvili německy, ale česky jsme taky všichni uměli. Do školy jsem chodila ve Vranově.

V roce 1938 připadl Vranov (Frain) k Říši. Hned po připojení přijel do Vranova na návštěvu Adolf Hitler. Byla to velká sláva, celý Vranov byl vyzdobený a všichni byli svátečně oblečení. Stejně jako ostatní holky jsem byla v německém svazu dívek-BDM. V té tobě jsme ještě neměli kompletní kroje BDM, a tak jsme měly bílé košile a černé šátky. V BDM jsme se jinak učili domácí práce a občas chodily na výlety.
Ve Vranově i v naší obci byl za války klid. Jen hráz hlídala posádka vojáků, kteří se starali o zařízení proti náletům a torpédům. S jedním německým vojákem jsem se seznámila a začali jsme spolu chodit. V roce 1944 jsme se vzali a narodila se mi dcera Helenka. Mého manžela potom odveleli a přišla mi zpráva že padl do ruského zajetí.

V květnu 1945 přišli do naší obce Rusové. Věděli, že jsou v Sudetech, a tak se podle toho chovali. Skoro všichni byli opilí. Vtrhli do našeho domu, maminka se modlila na dvoře a já byla schovaná pod peřinami v posteli. Jeden Rus dokonce nějakou šavlí bodl do peřin, ale mně se nic nestalo.
Pak odtáhli a místo nich přišli jiní. Ti byli slušní a dokonce nám dávali i jídlo. Jeden se díval do kočárku s Helenkou a plakal, že vypadá tak jako jeho dcerka, když ji viděl naposled před třemi roky.

Pak přišli českoslovenští vojáci a zástupci Národního výboru. Brali nás jako Němce, tak nám nařídili, že se musíme odstěhovat do Rakouska. Povolili nám naložit náš majetek na vůz, mohli jsme si vzít vše, co se tam vešlo.
Byli jsme smutní a nevěděli jsme co s náma bude. Jen jsme věděli, že v Rakousku a Německu je strašná bída.
Když jsme byli za Znojmem, přijel k našemu vozu tatínkův kamarád četník na motorce, že je vše vyřízené, že se můžem vrátit, protože tatínek byl Čech a jako četník nikomu neubližoval, asi se za nás přimluvili jeho kolegové.
Když jsme se vrátili domů, byla celá chalupa vyrabovaná, za těch pár hodin už stačili sousedé skoro vše odnést. Moc z těch věcí se nám pak nevrátilo, ale nám to bylo jedno, hlavně, že jsme zůstali doma.

Pak jsem se nějak dozvěděla, že manžel v ruském zajetí umřel. Po nějakém čase jsem se znovu vdala a měla další dvě děti. Někdy v roce 1948 mi přišel dopis z Německa a můj první manžel mi psal, že zajetí přežil a žije v Mnichově. Já už měla novou rodinu, ale dodnes si říkám, že všechno mohlo být jinak. První manžel byl hrozně hodnej a lidi ho měli rádi.

Vzpomínky zaznamenány v březnu 2013.

 Autor: konopek

Komentáře

Vana

30. 10. 2013, 11:59

Pěknej článek. Vyprávění pamětníků mám rád.

Koody

30. 10. 2013, 12:09

c.o.b.r.a

30. 10. 2013, 12:34

Tayla

30. 10. 2013, 12:36

po třetí to číst už nebudu, ale je dobře že to takhle skládáš. dost pamětníků ani vzpomínat kolikráte nechce :-(

konopek

30. 10. 2013, 12:39

Tayla

Paolo

30. 10. 2013, 12:49

Pěkný. Já už budu taky muset vyzpovídat tu naší sousedku, než mi umře. Už je to paní taky přes 90.

Beowulf

30. 10. 2013, 13:20

Ahoj, mohu Te poprosit (konopek) o email na Tebe? Dekuji

zero

30. 10. 2013, 13:35

Pěkný počin kolego. Tito obyčejní lidé si také užili svoje
Ať se ti daří ve tvé činosti.

Keram.mareK

30. 10. 2013, 13:40

KasanderAdmin

30. 10. 2013, 13:45

Díky za zajímavý příspěvek a hlavně za vynaložené úsilí uchovat rychle mizející paměť této země. Klobouk dolů, nepromrhaný čas Nevím, jaké s tím máš úmysly, možná by to chtělo se spojit třeba s Post Bellem. Doufám, že ještě nějaké vzpomínky pošleš na web, nebo do časopisu.

knedlo

30. 10. 2013, 14:23

tady u nás ba severu jsou ještě taky nějací pamětníci ale nechtějí o tom vůbec mluvit. Tenkrát to musela být šílená doba, spousta sebevražd, vypálených baráku atd...

jinak pěkné, více takových příběhů

Paolo

30. 10. 2013, 14:28

Tady je děda mýho kamaráda, taky zajímavá záležitost. http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/167?locale=cs_CZ

tom2929

30. 10. 2013, 15:25

honda2

30. 10. 2013, 15:53

Moje babča musela taky narukovat. Tak při dovolence rychle hledala, vdala se a otěhotněla. Tak mohla jít domů.
Ve vsi u nás bydlel osobní šofér Romela. Kolikrát ho chlapi hecovali, ať trochu povykládá. Tak jak babča, nikdy ani slovo. Jen mezi sebou na to vzpomínali.
I když byli na druhé straně barikády, ne všichni tam byli dobrovolně, ne všichni fandili tomu frajtrovi.

konopek

30. 10. 2013, 17:20

Děkuji za ohlasy. Je to jeden s těch zajímavějších příběhů-samej kotrmelec. Rozhovory s pamětníky archivuju, jednou bych s toho rád něco udělal. Post Bellum znám, ale já jsem solitaire-už pro svoji nespolehlivost :-)
Jinak jen takovej malej paradox. Až včera mi můj otec řekl informace o mém pradědovi, který byl souzen za války i po válce a je to strašně zajímavej a zamotanej příběh. Člověk roky zpovídá lidi a nakonec má nejzajímavější příběh v blízké rodině...

konopek

30. 10. 2013, 17:34

Nedávno jsem v Zlabings mluvil kolem půlnoci s jedním pamětníkem (nar 1931) o návštěvě Hitlera v jejich městě. Pán měl v sobě třináct piv a pomatoval si jen, že Hitler přijel pozdě a pak všichni hajlovali jak o život (tak to řekl). Víc jsem z něj nedostal, když jsem ho vyhledal střízlivého nepmatoval si vůbec nic :-)

DFC

30. 10. 2013, 18:00

Držím ti palce

Saladin

30. 10. 2013, 18:31

Dobrá čtení a záslužná činnost. Smekám. Díky a ať se daří.

georgecowley

30. 10. 2013, 18:47

konopek: tady jsou mí pamětníci
http://ww2collection4.webnode.cz/a9-kveten-1945-ve-zdirci/pametnici-vzpominaji-/

konopek

30. 10. 2013, 18:58

georgecowley děkuju za super vzpomínky z kraje ktrtej mám moc rád, kdysi jsem rok žil a pracoval v Chotěboři, na Řece u Krucemburku jse letost strávil dovolenou. . Zdravím a 

georgecowley

30. 10. 2013, 19:22

konopek :taky zdravím a přeju hodně úspěchů při zpovídání pamětníků

kalidor_cz

30. 10. 2013, 20:47

Red Devil66

30. 10. 2013, 21:56

zajímavý příběh

jenk007

30. 10. 2013, 23:01

georgecowley: ach jo, takovejch dír po lese, a ještě další...

Rossy

31. 10. 2013, 05:30

konopek

31. 10. 2013, 06:06

jenk007: neber to tak tragicky, informace ze Ždírce a Krucemburku jsou známé a profláklé. Hledá se tam od pravěku a je to náležitě prolezlé. Už před patnácri lety se  říkalo, že Ranská jezírka jsou ve skutečnosti díry po hledačích

jenk007

31. 10. 2013, 07:34

No, já vím, ale když jsem viděl tenhle týden na osetým a vzešlým poli
rojnici 8hledačů, tak....

Takarov

31. 10. 2013, 08:49

pěknej příbech, ja mam taky souseda nar. 1920 a ten byl nasazenej na obranu regensburgu presto ze neni nemec a od sudet to mame 5 km jediny co mu z  toho zbylo je sekerka wehrmacht

georgecowley

31. 10. 2013, 14:50

jenk007 vždyť víš že já z to nemůžu, tady se vždycky hledalo, hledá a hledat bude, člověče já už okolo nikoho neviděl ani nepamatuju

Vasilij1

31. 10. 2013, 20:15

Více takových článků

dedek33

31. 10. 2013, 21:26

jenk007

01. 11. 2013, 08:06

georgecowley: vždyť jo. Ono tu už stejně nic neni, ostatně jako všude...

marcel715

02. 11. 2013, 23:39

konopek posim te muzes mi napsat na email. Potrebuji jednu informaci. Dekuji. M.

VM

11. 11. 2013, 21:08

Ne každý měl svědomí takové, aby o tom mohl vyprávět svým dětem.