XP GOLD SUMMER RALLY 2016 - reportáž

Cesta z města
Akce se konala 16.–18. září v jihovýchodní Anglii v blízkosti městečka Burford (hrabství Oxfordshire), které je vzdáleno zhruba 1400 km od naší matičky Prahy. Cestovat jsme se rozhodli autem, protože jsme potřebovali vézt vcelku dost potřebných – i na první pohled nepotřebných – věcí. Náš tým tvořili čtyři deusáci – Jitka, Tomáš, Zdeněk a já. Cesta proběhla celkem bez problémů až na malý konflikt s běženci na dálnici před eurotunelem. Počasí však bylo dosti depresivní, protože skoro celou cestu pršelo a déšť nás přivítal i v Anglii. Představa mokrého víkendového hledání určitě nikoho moc nebrala, ale pevně jsme věřili, že se nakonec bude od našich cívek místo dopadajících kapek odrážet ostré sluneční světlo.
Hlavním programem bylo samozřejmě hledání a pro více než tisíc účastníků setkání (ano, čtete správně, bylo to opravdu velké „maso“ – přijeli hledači z celé Evropy) byly připraveny lokality o rozloze přes šest set hektarů. Dostali jsme plán 36 polí – byla rozdělena na ta, kde se smělo hledat už sobotu, v neděli se pak mohlo na všechna. Kolem nich jezdila průběžně hlídka a kontrolovala dodržování pravidel. Současně jsme v propozicích obdrželi instrukce, že každý hledač musí používat sluchátka, aby nerušil ostatní, dále musí mít s sebou kapsu či nějaké pouzdro na odpad a také bylo možné používat pouze rýče, jelikož s kopáčem děláte většinou větší díru.
Místo setkání bylo rozděleno na několik částí – stanové městečko, prostor pro karavany, parkoviště pro auta. Na hlavní ploše stálo několik velkých stanů s občerstvením a různé stánky, kde bylo možno zakoupit vše od detektorů a příslušenství až po nálezy – u nás věc nezvyklá, ale v Anglii běžná realita. Samozřejmě by to mělo být pouze u nálezů, které prošly registrací v PAS (Portable Antiquities Scheme – dobrovolný program pro veřejnost spravovaný Britským muzeem), a tudíž byly řádně zdokumentovány archeology.

Konečně pípáme
Když jsme v sobotu ráno vyrazili s tisícihlavým detektorářským davem ze startovacího pole, už jsme přesně věděli, kde chceme hledat, a tak jsme ani nezapínali detíky a rovnou pelášili na pole, na kterém jsme odhadovali zajímavější nálezy. Zhruba po dvaceti minutách pronesl Zdeněk větu: „Jestli budeš psát o tomhle článek, tak se to může jmenovat Ticho v Anglii! “ Skutečně, pole bylo takřka hluché a ke všemu velmi kamenité. Ovšem když jsem ze země vytáhl malý odznáček po ruské armádě, opravdu jsem koukal. „Kde se tady, proboha, vzaly srp a kladivo? “ lamentoval jsem a kolegové se jen smáli.
Prvním lepším nálezem se samozřejmě blýskla Jitka. Byla to pěkná velká mince – penny královny Viktorie z roku 1873. „Tak, a mám splněno! “ prohlásila spokojeně nálezkyně. To už jsme překročili hranici třetího pole a pomalu postupovali dále. Další pípnutí, respektive píchnutí bylo v mé režii, a to nedaleko včelích úlů. Hezky pěkně přesně nad oko do obočí zapustila své žihadlo jedna neposedná včelka. Zhruba kolem poledního jsme se prokousali na další pole, ale ani tam nic světoborného nepadlo, a jak jsme se tak poptávali u dalších hledačů, většinou měli také poloprázdné nebo spíše prázdné kapsy.

Římské pole
Občerstvili jsme se na kraji pole u kamenné zídky a chystali se na hledání na její druhé straně. Když nás míjel starší manželský pár, dal jsem se s partnery do řeči. Oni sice také nic nenašli, ale v rohu pole, které bylo před námi, se prý nalezlo něco po Římanech, ale jen prý slabé signálky a už je to asi vybrané. To byla přesně „hlína“ na naše stroje. Vyrazili jsme onen růžek pole prověřit a doufali, že nám bude „římské božstvo“ nakloněno. První minci našel Tomáš, byla hodně sežraná a opravdu maličká. Mysleli jsme, že je to běžný měďák, ale přesněji samozřejmě budeme vědět po očištění. Další minikolečko se vylouplo pod cívkou Zdeňkovi, když nález konzultoval s kolegou z Dánska hledajícím kousek od nás, dostalo se mu informace, že se na devadesát devět procent jedná o římskou minci. Stejná velikost, co našel Tomáš, takže jsme doma a tady to bude padat! A skutečně, po chvilce jsme nalezli další mince a nezastavil nás ani docela silný déšť. Kromě jednoho stříbrného denáru císaře Septimia Severuse, který vládl v letech 193–211, jsme nalezli ještě 11 menších nominálů. Tyto opravdu velmi malé mince byly ze slitiny mědi a byly raženy v letech 330–340 na paměť založení města Konstantinopole. Zdeněk nalezl navíc pěknou bronzovou sponu a Jitka přidala krásné pečetítko. Dále se nám podařilo najít i malé železné hřeby z římské obuvi a další drobnosti. Každý jsme si našli přinejmenším jednu římskou minci, takže v našem táboře panovala radost.
Při cestě zpět jsme občas prohodili pár slov s dalšími hledači, kteří se vraceli vesměs s prázdnou, takže našich 12 římských mincí je dosti překvapilo. A my byli spokojeni, jak se nám zadařilo a jak jsme více než dobře v Anglii reprezentovali.

„Přinesli i keramiku! “
Po návratu do hlavního tábora jsme si dali pivečko, zakousli něco dobrého a vyrazili do velkého stanu, který byl sídlem archeologů. Nálezy jsme jim předali a oni ke každému připravili protokol. Nálezy pak putovaly na stůl k archeologům, kteří je vyčistili, aby je bylo možné identifikovat a co nejpřesněji určit. Ke každému artefaktu byla rovněž provedena fotodokumentace, přiděleno identifikační číslo a ústřižek s tímto číslem obdržel i nálezce. Kromě kovových předmětů jsme na místě „římského políčka“ posbírali zajímavé zlomky keramiky. To u archeologů vzbudilo údiv. „Podívej, tamti přinesli i keramiku! “ zaklepal jeden archeolog na rameno druhému. „To víte, my s archeology spolupracujeme řadu let, a tak už jsme prostě naučení, “ vysvětlili jsme. Na to u tamních hledačů nejsou zřejmě zvyklí.

Očekávané novinky od XP
Jednou z dalších věcí, která nás pochopitelně velmi zajímala, byla prezentace nových produktů francouzského výrobce detektorů XP Metal Detectors. O co šlo? Jednak o nový software pro Deuse V4.0 (k dnešnímu je již k dispozici podrobnosti naleznete zde), který má přinést nové funkce a rozšířené možnosti tohoto skvělého detektoru. Software také umožní spolupráci s novými vysokofrekvenčními cívkami. První je separační cívka HF o rozměrech 12 × 24 cm 2D a druhou cívka HF 22,5 cm 2D. První separační cívka bude mít pracovní frekvence 14, 30 a 81 kHz a druhá (22,5 cm 2D) pracuje na 14, 30 a 55 kHz. Každá frekvence má možnost 7 kroků posunu. Např. základní frekvenci 55 kHz můžete nastavit v rozmezí 50-59 kHz! Nové cívky budou vybaveny výkonnější baterií s výdrží až 30 hodin. Baterie bude umístěna ve spodní tyči a bude ji možné měnit i během hledání – je vybavena vodotěsným konektorem. Vysokofrekvenční cívka 22,5 cm 2D je již k dispozici a její citlivost na drobné předměty je opravdu úžasná. Další novinkou nesoucí název MI6 je XP vodotěsná dohledávačka, která přináší inovativní funkce. Může se chovat jako „běžná“ dohledávačka, ale pro majitele detektorů XP Deus přináší další možnosti. Asi tou nejdůležitější je přenos signálů do bezdrátových sluchátek Deuse nebo aktivace alarmu ztracené dohledávačky pomocí hlavní jednotky. Měli jsme možnost nové příslušenství krátce otestovat a máme se opravdu na co těšit. Na sraz přijelo přes tisíc hledačů z celé Evropy a USA. Slunná neděle
Ráno nás uvítalo modrou oblohou a sluncem, které nás provázelo celý den. Změnili jsme lokalitu a přes několik polí jsme se Zdeňkem došli na kraj u lesa, kde postupovali hledači v podstatě v široké rojnici. Tomáš s Jitkou brázdili pole na obzoru. Nažhavili jsme detíky a řekli jsme si, že vyzkoušíme, jak byli hledači z rojnice efektivní. Vcelku nám tam nechali dost signálů. Knoflíčků a různých drobností jsme našli opravdu hodně. Moc jsem toužil najít raženou stříbrnou minci – anglicky hammered coin. A, světe, div se, podařilo se, ale vlastně jen z jedné čtvrtiny, protože z velmi slabého hraničního signálu se vyklubal odseknutý zlomek halfpenny nikoho menšího než anglického krále Richarda I. Lví srdce (vládl v letech 1189–1199). Kromě kovových nálezů se nám na tomto poli dařilo nacházet také pěkné zkameněliny.
Jelikož nás večer čekala dlouhá cesta domů, vrátili jsme se do tábora o něco dříve. Nejprve jsme zamířili do „archeostanu“ odevzdat nálezy a pak hned na skvělé grilované prasátko s pivečkem. Příhodná chvíle zhodnotit dnešní skvělý den. Popovídali jsme si s hlavním organizátorem akce Garym (mnozí jej určitě znají z webů díky jeho videorecenzím výrobků XP) a rozloučili se s celým týmem XP v čele s majitelem firmy Alainem Loubetem. Využili jsme také možnosti navrácení našich nálezů, stačilo archeologům odevzdat čísla, která jsme od každého evidovaného nálezu obdrželi, a vše jsme spolu s protokolem dostali zpět. Jak je to možné? V Anglii totiž již celou řadu let funguje výše uvedený projekt PAS, jehož smyslem je dokumentace archeologických předmětů nalezených amatérskými hledači či naprosto náhodně. Ve stručnosti to funguje tak, že když učiníte archeologický nález, jste povinni ho do 14 dnů nahlásit, nejlépe u styčného úředníka projektu (FLO – Finds Liaison Officer) – pro celou zemi jich je určeno 36. Následně je artefakt zdokumentován a navrácen zpět nálezci, který s ním může libovolně nakládat. V případě, že se jedná o mimořádný nález nebo je artefakt prohlášen za poklad podle zákona o pokladu (Treasure Act), muzeum má možnost jej od nálezce vykoupit, většinou za tržní cenu. Důležitou věcí je také získat povolení ke vstupu na pole od majitele pozemku. Nejsem si jist, jestli se jedná o úplně nejlepší způsob, jak přistupovat k archeologickým nálezům, ale díky systému PAS se od roku 1997 podařilo odborně zdokumentovat více než milion nálezů. Tento systém si velmi pochvaluje ředitel Britského muzea Robert Neil MacGregor. Holt jiný kraj, jiný mrav. A je to možná inspirace pro nás všechny, abychom co nejzodpovědněji přistupovali k archeologickým nálezům, ukázali, jak nám záleží na poznání naší společné historie, a distancovali se od rabovačů archeolokalit. Jízda domů proběhla bez jakýchkoli komplikací, cestou jsme probírali detaily celého vydařeného víkendu a shodli se, že nejdůležitější bylo, že jsme si to skvěle užili a poznali něco nového. Rozhodně se těšíme na další podobnou akci, možná letos v září 2017 kdy se akce opakuje.
Tento článek vyšel v časopise Detektor revue 1/2016.