Z půdy kouzelného staříka

Zdar všem hledačům a šmejdilům. Jednoho odpoledne jsem se vydal se synkem podél potoka vedlejší dědinky, aby mi chlapec dokázal, že si Petrovy rybářské papíry neudělal jen tak pro parádu. Mezitím, co se chapec tužil v zátočinách vyschlého potoka, jsem navázal kontakt s usměvavým staříkem, co mu na břehu potoka končila zahrada s domkem a se stodolou a který si posteskl, že už tu není vody, co v dobách, kdy tu němečtí vojáci chytali ryby granáty a po nich přicházející rusové, zase granáty a že ryb bylo dost pro všechny. Jasně, že jsem zavětřil a ze staříka vypadl bodák i s koženým závěsníkem. Prý to všechno tehdy leželo po všech škarpách!!! Bodák je na číslech je nebroušený a nezkracovaný, původní brynýr na čepeli a dokonce i kožený závěsník je na něm původní a patří k bodáku!!! Stařík jej přede mnou v rychlosti z něj serval tak, že nad průvlečným okem kůže praskla, ale již jsem to krásně slepil, bodák mimo čepele na kterou jsem nešáhl, pouze jemně zbaven rzi mosazným kartáčkem. Po chvíli diskuse padla za vlast i kompletní plynová maska!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a začala mi říkat pane a pak mě poslal přes půlku dědiny k jedné staré paní, že tam na plotě měla mít pověšenou německou helmu. Bábi, ročník 1924, to vzala hopem, že helmu si mám najít sám, že někde bude a asi u hnojiště a nakonec jsem místo němce našel pod lavicí dva rusy o kterých vůbec nevěděla, že je tam má. Jsou na nich zbytky barvy a jeden má vnitřní úchyty na vystýlku. A tak platí pravidlo, že lov ryb se nemá nikdy podceňovat a musíme být připraveni na všechno. Já bych si přál, aby na světě bylo ještě hodně takových kouzelných staříků. Všem zdar a  hodně nálezů přeje TOMM.