Z válkaře mincičkář - poradíte s identifikací?

Bílý Groš

http://stribrnak.cz/bily-gros/

Vidím v něm bílý groš Maxmiliána I. Rok bude zřejmě 1574, mincovna Jáchymov.
Pěkný nález.

P. S. Kvetinka ho koupí pro leekingliona, ten ho pošle Rabujovi, jenž ho po poradě s Kostí 567 prodá za milion venezuelských bolivarů Marcelu Ljaškovi..... no a ten ho zase ztratí......

a Kamil 007 s Petrem Hlásným si vezmou pilulku od Chocholouška a zas tu bude prudit Květinka.

To klarkon......

A když kripl klarkon udělá akci, dočká se také reakce Ser se tu klidně do každýho, kdo má jiný názor a zviditelňuj jim nick u každé vložené cetky, ne každýho to nasere ps:pozdravuj ženu

.

Kost 567 & Co. Však ty tu svoji taky
http://jyxo.info/uploads/09/09a0ef36b02348ce6dcc16e97234ad9bd7415a53.jpg

Ten nemá ani na tu muchelreš...

Co to je, to seš trochu mimo

Vlastně hodně mimo, ale ty si tu vrchní přiřazovač a velký zvíře z stb, takovýmu šmoulovi těžko něco vysvětlit

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

Kdy se vlastně zrodila červená knihovna? Název pro druh pokleslé literatury určený ženám a vyprávějící o lásce ve všech podobách dostala díky edici Červená knihovna, kterou vydávala v letech 1928 až 1937 akciová společnost Rodina. Knihy byly vázány do červeného plátna s protlačeným R a celkem v této podobě vyšlo 104 svazků.

Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou
„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…, “ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.


FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience
V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.


FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí
Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek
Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.


Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.
FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?
Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.

UPLNE PRESNE NEVIM O CO JDE.. SKROMNY DOTAZ --VY FETUJETE??

Ládiku, ty máš koukám novýho kamaráda. .

Neser se do Klarkona ty sněhuláku zfetovanej

No jasně že, ani to pro nás nestíhají navařit
Roziku, klidne budu, když se z vlastního mylného přesvědčení sere do bůh ví koho a ještě svým počínáním porušuje autorská práva, díky čemu se bez problému může tento web a jeho provozovatel dostat do celkem nepříjemných právních problémů

Mimochodem, pozdrav z LP 

tuna je prdel

Lejnoking musí mít strašně rychlej prstoklad, když stíhá za květinku, kost567, rabuj a všechen ten další hegeš plácat ty nesmysly.

A to je co snowfellku? Trošku nepravděpodobné

Kvetinko to zaujatymu uvedomelci nevysvetlis

Je to tu, (pro)ruský trollové už napadaj i detektorweb, viz předchozí příspěvky!!! Během několika týdnů dost otravné trolení od Květinky, Rabuj, Kost 456 a podobní. Po kidech od Kvetinky jsem myslel že už tu žádný rady dávat nebudu, ale to je přesně to čeho chtěj tyhle rusama dotovaný zmetcci dosáhnout - vnášení chaosu, rozmělnění diskuze, fake news, znechucení... Takže sem naopak budu dál chodit, protože tohle jsou evidentně organizovaný útoky rusů a jejich českých kolaborantů. Za pár let až si to tu rus zase obsadí, tak půjdu za tenhle příspěvek do pracovně nápravného zařízení coby mukl dobývat pro CCCP uran na Příbram/Jáchymov, ale což... historie se v pravidelných intervalech ráda opakuje

perunit---просто по разнице, что вы и Клэркон вы отправитесь в трудовой лагерь далеко в Сибирь. успех

Tmavý trh... no ty vole, Ivane, jak to myslíš, že půjdeme s Klarkonem daleko na Sibiř? Jak se blíží výročí "naší-vaší" okupace, tak nějak kluci ruský přitvrzujete... bylo by to s váma veselý, kdyby to nebylo tak smutný...

Já sice těm divným písmenkám nerozumím, ale určitě má pravdu

A pouhá prosba o určení penízku se zvrhla v neočekávané. . Pánové, až náhodou budete chtít něco pojmenovat, bude to hlavně tuna sraček a pak mooožná pár slov k věci.

Chlap chce poradit a blbci sa bavia o niecom od veci je to tu tak kokoti on chce radu a ked nato nemate tak sa nepiste kokotiny

Zde odstartoval boomumělec

Přesně tak, někdo se to tu snaží zlikvidovat a to, že sem nebudeme přispívat je jejich cíl. Takže srát na ně. Ono je to časem přestane bavit. Úplně je ignorovat. Já třeba nechápu v každém příspěvku tečku od Kolovrata, ale už jsem si na to zvykl a ignoruju to. Admin by to tu mohl občas trochu odfiltrovat. Pozdrav ze Šumavy všem těm, kteří nám zde pomáhají určovat nálezy, jako Klarkon a ostatní zasílá Kódl

Pane kost 567.Tento web tu neni proto aby řešil vaše psychicke problemy. Nikdy jsem tu nepsal, ale vaše demence m ě vyburcovala k prvnimu přispěvku za deset let. Musel jsem se ozvat, protože nesnašim zamindrakovane hlupaky. Nechcete raději štrikovat ponožky misto obtěžovani slušnych lidi na internetu? Suryk

Především to chce klid a nenechat se rozhněvat každym názorem, který je odlišný od těch uvědomělců

Zdravím vás, psal jsem Vám vzkaz u příspěvku Sekery ze sběrn..., prosím nezlobte se, děkuji za odpověď nebo reakci. S pozdravem.

Tak kurna co to je za mincicku?

Hrozny sracky