Začínáme se supermagnetem

Za jednu sezónu jsem si na mrcasení hodně zvykl. Z obav z abstinenčních příznaků v zimě jsem si od nejmenované firmy pořídil Supermagnet. Včera jsem ho vyzkoušel. Níže je zhodnocení akce:

Cíl jsem si našel v knížce popisující historii jedné obce. …v té době byly silnice od ***** a od ***** přeplněny ustupujícími německými oddíly a ty bylo třeba odzbrojit. Němečtí vojáci odevzdávali zbraně u řeky většinou dobrovolně. Odzbrojení jednotlivci i skupinky se snažili na vlastní pěst přepravit na západní břeh řeky, neboť doufali, že tam narazí na angloamerické oddíly. Mnoho zbraní bylo naházeno do řeky…

K přístupu ke břehu jsem využíval cestičky vytvořené rybáři. S originální šestimetrovým provazem jsem toho moc neprozkoumal, takže jsem navázal dalších 6 metrů. To už bylo O. K. Ať už házel do vody kdokoliv cokoliv, těžko se asi při tom obtěžoval překonávat světové rekordy v hodu. Dvanáct metrů mokrých provazů, navíc ze dvou různých materiálů má ale obdivuhodnou tendenci k splétání. Po pár pokusech jsem se s provazem jakžtakž srovnal s tím, že jsem ho do ruky skládal trochu jako kovboj laso (kovbojové prominou). Získal jsem dojem, že magnet se musí táhnout ke břehu plynule, jinak se nadzvedává ode dna (je to poměrně malý kousek kovu). Po řadě pokusů na různých místech jsem měl na kontě dva rybářské háčky a magnet uvízlý v hlubině. Po delším škubání za provaz jsem se svlékl a šel si pro ten mizerný magnet osobně. Bohužel ani když jsem vlezl po krk do řeky k magnetu jsem se nedostal. Strach mě nedovolil se do studené vody potopit a taky mě znervózňovalo 12 metrů provazu volně plovajícího kolem mého chladem takřka nefunkčního těla. Vylezl jsem tedy ven a po delším rozmýšlení co dál se oblékl. Rozhodl jsem se, že alespoň urvu provaz čouhající z vody aby mě magnet nevyndal někdo šikovnější a pro uvízlý magnet se potopím až se trošku oteplí. Provaz nepovolil, ale magnet se kupodivu uvolnil takže jsem mohl pokračovat. Bohužel jsem zapomněl (nejspíš kvůli podchlazenému mozku), že jsem si provaz před „koupáním“ odvázal ze zápěstí a hozený magnet šel do vody tentokrát komplet i s provazem. Chvíli jsem ze sebe měl divný pocit. Provaz ale vyplaval na hladinu, takže jsem se k němu dostal. Následovalo další házení a další uvíznutí. Tentokrát blíže ke břehu a v menší hloubce. Svlékl jsem se už jen částečně a magnet vyndal. Zbavil jsem se nejmokřejších částí oděvů a šel domů. Doma jsem při zouvání zjistil, že jsem v řece šlápl na něco ostrého a docela hodně krvácím z palce u nohy. Zajímavé, že jsem to, pravděpodobně kvůli chladu, vůbec necítil. Akce tedy skončí až dnes u lékaře. Nemyslím psychiatra jak by si mohl někdo po přečtení článku výše myslet, ale obvoďáka.

Takže shrnutí: hledání s magnetem je asi trochu řehole, ale nic nevzdávám. Však já se do toho vpravím.

Krtek