Zákop v Ardenách vydal po 70 letech své tajemství

Bitva v Ardenách je známa jako jedna z nejkrvavějších a klíčových bitev II. světové války. Rozhodující fáze se odehrála v průběhu čtyř týdnů na přelomu roku 1944/1945 a tato protiofenziva Němců zaskočila spojence nepřipravené, což způsobilo obrovské ztráty na životech.

Mezi takřka dvaceti tisící obětmi na straně Američanů byl i voják Louis J. Archambeau z Chicaga, který po sobě zanechal v zákopu, jež se mu stal úkrytem před těžkou nepřátelskou palbou i útočištěm před brutálním mrazivým počasím, nečekané svědectví. Archambeau byl střelcem pěchotní roty C, 1. praporu 317. pěšího pluku, která se poté, co se účastnila tvrdých bojů, stáhla, aby si v zákopech vojáci odpočinuli a mohla jim být doručena menáž. Tady Archambeau zachytil fotoaparátem situaci kolem sebe v posledních chvílích svého života.

Archambeau byl 26. prosince 1944 prohlášen spolu s velitelem roty a šesti střelci za MIA (Missing in The Action – Nezvěstný během akce). Jejich poslední známá pozice byla označena v zákopech na úbočí kopce, kde se kryl s řadou svých kamarádů před palbou. Až 23. února 1945, kdy bylo nalezeno jeho tělo, byl prohlášen za KIA (Kill in The Action – Zabit během akce). Okolnosti, které vedly k jeho smrti, však byly zahaleny tajemstvím.

Nyní se přenesme o 70 let dále. Kapitán amerického vojenského námořnictva Mark Anderson pátral spolu se svým přítelem, lucemburským historikem Jeanem Mullerem s detektory v Ardenách, v místech kde probíhaly nejprudší boje, aby se pokusili dokreslit některé momenty bitvy. Na rozdíl od obecného povědomí mnoho skutečností z ardenské zimy 1944/45 ještě není známo. Terén, povětrnostní podmínky a charakter bitvy učinily tuto historii mnohdy velmi prchavou.

Nakonec Anderson s Mullerem narazili na zákop, z něhož Němci střežili přístup k obci Kehmen. A uvnitř něho našli osobní věci amerického vojáka, které tu ležely nedotčeny téměř tři čtvrtě století. Vypadalo to, jako by voják právě ve spěchu opustil zákop a zanechal zde vše, co pro něj bylo důležité. Anderson s Mullerem se jen mohli dohadovat, zda byl voják zraněn, zabit, evakuován, či prostě jen odešel.

Mezi věcmi byl i fotoaparát s částečně exponovaným filmem stále ještě uvnitř.

A stalo se něco takřka neuvěřitelného: film se podařilo po tři čtvrtě století vyvolat a Anderson a Muller si uvědomili, že mají před sebou kolekci snímků, které Archambeau pořídil v posledních dnech svého života – jakési fotografické requiem zkomponované samým Archambeauem. „Bylo to strašidelné, ale v pozitivním slova smyslu, “ říká Muller, „bylo to jako zpráva z hrobu. “

Několikrát se vrátili na místo nálezu a zjistili, že na předprsni zákopu bylo minové pole. 30 metrů od zákopu vede cesta, u které Muller objevil hromadu kusů americké výstroje a především pozůstatků vojenské kuchyně – jde zřejmě o památku na vánoční večeři, kterou sem vojákům přivezli. Poblíž byla ještě taška plná nevyužitých zdravotnických potřeb.

Anderson a Muller se poté, co se jim podařilo zjistit totožnost vojáka, rozhodli pátrat dál a pokusili se najít jeho rodinu. To se jim nakonec podařilo a předali ji historicky a především osobně nesmírně cenné předměty ze zákopu, včetně vyvolaných snímků. Jejich kvalita je samozřejmě poznamenána časem, ale to jen jako by jim ještě víc dodávalo na působivosti, s jakou autenticky zachytily tvrdý život pěšáka během jedné z nejstrašnějších bitev druhé světové války. Kasander
Zdroj: Petapixel.com, TheTroubleshooters.com