Závěsný, pružinový, svorníkový zámek

Můj nález patří mezi typy středověkých závěsných svorníkových pružinových zámků, které se uzavíraly zasunutím svorníkové části s trny a pružinami do otvorů jedné z postranic. Odemykaly se  zasunutím lamelového klíče do čela druhé postranice vybavené otvorem, který odpovídal průřezu klíče. U těchto typů zámků však existovala i jiná technická řešení odemykání a to klíčem zasouvaným štěrbinou na spodní straně válcového těla. Zámky se dále dělí podle tvaru postranic a také žeber, která mohou být na jejich povrchu napájena. Žebra bývají pájena vodorovně, svisle nebo - jako v mém případě - chybí. Sloužila ke zpevnění těla zámku.
Samotná výroba se prováděla tvrdým pájením jednotlivých částí z poměrně tenkého železného plechu. Takový zámek, jako můj nález, se skládal až ze třiceti částí. Výzkum pájených spojů (spektrální a strukturální analýza) na zámcích a klíčích ukázal, že staří zámečníci používali pro pájení pájky ne měděné, ale na bázi mědi. Tedy slitiny podobné bronzu nebo mosazi. Bylo to z důvodu nižšího bodu tání při pájení. Základním principem při výrobě bylo proložení jednotlivých železných dílů zámku pájkou z měděné slitiny se současným svázáním a obalením speciálním jílem, který po vysušení sloužil jako ochranný kryt vytvářející redukční prostředí. Protože se většinou tyto zámky i poměďovaly, z důvodu zvýšené ochrany proti korozi, byly pásky slitiny vloženy ještě na povrch zámku pod jílovou vrstvu. Takto připravený zámek se vložil do pece, která musela mít teplotu bodu tání pájky. Po vyjmutí z pece se jílová vrstva odstranila, zámek dobrousil a zkompletoval.
Většinou se uvádí u těchto zámků datování od poloviny 14. až 15. století. Jak jsem si ověřoval z různých nálezů u nás i v zahraničí, nacházejí se ponejvíce v důležitých mocenských nebo církevních objektech. Přitom jsem vyhledával jenom přesně tento typ jako můj nález. Zajímavostí, která stojí za zmínku, je fotografie nálezu z Norska. Objevil jsem ji v knize od Jana Petersena: Vikingetidens Redskaper. Jan Petersen je slavný norský archeolog a jeho typologie se používají dodnes. Kniha se věnuje nálezům z období Vikingů 9.-11. století. V koláži jsem uvedl jen Norsko, Polsko, můj nález a fresku z Rakouska, ale na této trase, která jakoby částečně kopírovala Jantarovou stezku, jak u nás tak i v zahraničí, jsem dohledal i další místa z nálezem totožného zámku. Ale to už je o něčem jiném. Nález z "hradiště" Ludmila.
ROSSY