Zážitky z války

Nedávno jsem navštívil svého dědu s prosbou o sdělení zážitků s válkou. Docela jsem měl respekt, jelikož vím, že spoustu starších lidí o tom nerado mluví. Ještě k tomu vím, že několik jeho blízkých skončilo v koncentračním táboře. Byl jsem ale mile překvapen, když mi rád povyprávěl vše co si pamatoval. Bylo mu totiž kolem 12 let, když končila 2.světová válka. Rád bych Vám zprostředkoval pár zážitků, které získáte pouze z pamětníků.

Nejprve začal mluvit o pradědovi (viz fotografie 1,)... "Jó to praděd, ten byl v první světové, hned jak přijel, tak hned vyprávěl. Nám jako dětem toho moc neřekl, jelikož to nebylo právě pro naše uši, ale co si pamatuji, tak že když skončila válka, vracel se z Itálie, jelikož tam byl na frontě. Jel nákladním autem s dalšími vojáky na korbě vezoucí uhlí. Zanedlouho přijel až k nám do vesnice a před nádražím vyskočil. Rozloučil se a mašíroval jsi to rovnou domů, když ho náhle zastavil nějaký chlápek, co byl v domobraně u vlakového přejezdu a zvolal na něj " Vojáčku, posečkej... odevzdej co máš a můžeš jít" A tvůj praděd, který měl z války na sobě asi 10 vrstev oblečení, aby na korbě auta přes noc nezmrzl, batoh s nejrůznějším vybavením a dokonce měl ještě pušku se otočil, nasadil bodák a rozběhl se za ním. Chlap co si tam hrál na největšího týpka, který si snad ani za války nevystřelil se vyděsil a pelášil pryč. Pradědovi to ani nepřišlo, že pár metru od domova mohl zemřít, později totiž zjistil, že to byl přímo vůdce domobrany a mohlo to mít dohru. Válka ho změnila, prý se už ničeho nebál a šel z něj respekt. To, co musel prožít v zákopech..... a nějaký panáček z domobrany byl už jenom třešnička na dortu. "

Pak se zmínil o zákopech na frontě.. " byl zrovna na východní frontě v zákopu ( asi procestoval kus Evropy), všude bahno, špína a vši by se mohli sbírat po kýblech (fotografie 3,4, jak zabijeji vši kladivem:). Zrovna byla tichá noc, úplněk a ruská linie za tmy neviděna a někde dálce. Když v tu chvíli, co zamyšleně koukal na zářicí kotouč měsíce, který byl velmi nízko u země mu někdo v dáli přešel přes onu svítící siluetu. Zvedl pušku a začal mířit na onen měsíc. Po chvíli zase silueta v dáli a prásk. Prý ten večer zastřelil cca 10 ruských vojáků, kteří mu vlezli přímo do "terče měsíce". Tomu říkám vyčuranost:)

"Byl i zraněn, dostali rozkaz běžet na steč a měli zakázáno střílet! Museli bežet proti sobě a jenom se píchat bodákama. Prý byli v tomhle víceméně slušní, že když někoho bodli a padl na zem, už do něj nebodali a považovali ho za vyzařeného z boje. Hodně vojáku se takhle dostalo po vyléčení domů k rodinám. Praděd bojoval s nepřítelem, když v tom, co se otočil, jenom viděl jak mu nepřítel míří s bodákem na prsa. nepřítel udělal výpad a bodák sklouzl z pradědovy hrudi a probodl mu ruku. Prý ho zachránila nějaká vojenská knížka a nějaké věci co měl v v náprsní kapsi. Ostří po ni sjelo právě na onu ruku. Dědovi pak ukazoval jizvu, která se táhla od prsou až k probodnutemu bicepsu. " Víc o pradědovi nevím, možná ještě něco seženu.

Poté děda začal mluvit o zážitcích z druhé světové války: Nejprve začal vyprávět o našem domě (dvougenerační domek): " Tož prvně tady přišli mladí němečtí vojáci (viz foto 5,6), chovali se k nám slušně. ubytovali se v prvním patře a my šli celá rodina do sklepa. Nebyli s nimi žádne problémy. Moc dlouho se ale nezdřželi a vystřídal je jiný německý důstojník, který přišel ve frontě o dva syny. I přes to, jak supěl a byl na všechny nasr.. y, řekl lámanou češtinou, že "my dobry česi" a chtěl nas poslat na grunt hospodařit. Matinka prý ale odmítla opustit náš dům, takže sme zůstali. Aby sem si ale nemyslel, že jsme byli nějak s němcama za dobře.. na skřínkách ve sklepě měli už nachystané kufry s čísly na odsun do koncentračních táborů. Díky bohu k tomu nedošlo, což se ale nedá říci o jiných příbuzných. Doteď je  jeden ten kufr v garáži. Němci potřebovali, aby se někdo o ně staral, jelikož si na balkoně směrem do ulice udělali pozorovatelnu a v jednom z našich pokojů rozložili radiostanici. Poté se tam nastěhovali i němečtí civilisti. Nějaký zámožnější němec, který si i později nárokoval práva na náš dům, se svoji manželkou a dcerou. " Byl to sviňák... jeho žena byla nějaká marod, kulhala a celá byla nějaká zkřivená.. ani se tím netrápil, jelikož po nocích šoustal ze svou mladou dcerou" tvrdí děda a já jenom žasnu... Při osvobozování rusové odstřelovali dům, ale díky bohu se nestrefili. Rodina se ve sklepě zabednila.. udělali trámové podpěry stropů a před okna dali bedny s kamením, aby tlaková vlna střepy z oken a střepiny nevletěli dovnitř. Po osvobození jako němci, tak i rusové udělali ve stejném pokoji také svou radiostanici a velitelství. Asi máme dobrý signál.

Přímo, co si pamatuje za války děda z dění okolo: " Nedaleko na statku udělali si němci zajatecký tábor. Pri převozu šli zajatci přes naši cestu. Dlouhé fronty potrhaných polonahách rusáků, které se táhly celou ulicí,... kousek od zahrady jeden voják vytáhl jednoho ze zajatců z řady a začal ho mlatít pažbou pušky.. domlátil do krve a potom skopnul do škarpy. Následně ho mrtveho odvezli kdoví kam. " Víděl jsem, co měli na nohách za boty, někteří šli bosí, ale většina měla vlastnoručně udělané dřeváky připevněně šlahouny z větví... šli jak živé mrtvoly a jejich nohy byly zkrvavené právě od těch dřeváků. . kdyby se na ty vojáky vrhli a něco udělali, bylo jich mnogo a.. byl jeden voják co 150 metrů, ale oni nic.. hlavy dolů a šli jako stádo ovcí...

Poté mi řekl, že ve sklepě dělali pálenku z řepy.. kdyby to někdo zjistil, tak nás postříli na místě. Cca 300 metrů od baráku byla četnická stanice a v blízkosti bylo hodně hlídané nádraží, takže jako respekt, co lidé neudělají pro chlast. Jednoho dne prý rozrazil dveře jeden voják zrovna při pálení. Byl průser, za tohle byla smrt. Němec křičel at jdou všichni ke zdi a kleknou si.... potom začal ochutnávat a řekl -"Pálit se může, ale nesmíš se nechat nachytat. " Vzal jednu flašku a odešel. Poté si pravidelně chodil pro svuj proviant. Takže mohli pálit dál pod podmínkou, že jestli se to provalí na nějaké inspekci, tak se všechno zničí a nás odvedou. Na druhou stranu sme ale nemohli přestat, jelikož voják chtěl pálenku. Podle mne to bylo takové veřejné tajemství celé četnické stanice. Takže to nakonec dopadlo dobře. Hlavně se to použivalo jako obchodní atritkl za války.. za jídlo atd.

Jen tak stručně ještě mluvil o anglických zajatcích. Američani a angličané se mohli po vesnici pohybovat volně a dostávali dobře najíst. Byli hodně vážení oproti rusákům. Chodili tajně po nocích za ženskýma z vesnice. Po válce za jednou z nich přijel a odvezl si ji na Nový zeland. Jen tak na okraj, v 80.letech přijela na návštěvu a hned ji zavřeli, že tu děla špionáž. Po několika dnech ji pustili a odjela. Také ve vesnici schovávali uprchle zajatce, dalši sabotáže, vraždy německých hlídek.. ale to tak asi dělali uplně všude, takže se nebudu rozepisovat.

Osvobozování: " Jo to němci se bránili hlava nehlava, přímo za dvorem bylo jedno z mnoha kulometných hnízd a celá vesnice byla dobře obrněna. Nálety ani odstřelování nepomohlo... Jo ale jen, co přitáhli rusáci s katušama a němci uslyšeli svištět vzduchem rakety... zdrhali na všechny strany... druhý konec vesnice byl totálně zdemolován. Víděl jsem, jak jeden němec s kárkou šel kolem našeho domu a jak začal nálet, tak se rychle shoval k nám do chlívku... po chvíli vylezl a pokračoval dále... dvě stě metrů od zahrady jsem viděl, jak ještě do něj bušilo ruské letadlo z kulometu a pak zmizel mezi stromy. Pár dnů po osvobození jsem si s kamarády byl hrát na jednom plácku u řeky a on tam ležel i s tou svou kárkou zasřelen. Spoustu lidí chodilo po vesnici a sbíralo nevybuchlou munici. Takové ty vrtulky z minometů, tak ty se válely po silnici všude. V polích byly krátery od bomb.. si pamatuji, že za zahradou byl jeden takový kráter a lidé tam hodili dva mrtvé koně a zahrabali. Tos měl vidět, jak se to potom časem nafukovalo:)...

Ale ti rusové, říká děda, to byli větší hajzli, než ti němci.. brali na co přišli, přespávali v našich postelích. Kdybys slyšel jak moje máma nadávala, že tam leží v botech a špinaví v peřinách. Ještě, že ji táta zastavil. By ji ještě zastřelili, jelikož jim chtěla vyhubovat. Nemluvě o znásilnování.. hledali mezi rodinami holky se kterými by si mohli užít. Prý si to málem rozdali i s mým bratrem, který byl nemocný a ležel v posteli. Myslel si, že je to holka, jen co ale zjistil, že se zmílil, tak odešel. Všichni prý schovávali ženy, kde se dalo. O pár domů dál žila rodina a ta měla tak dvacetiletou dceru.. když na ni šli tři rusáci, tak radši skočila okna a zlámala si obě nohy. Stejně ji to nepomohlo... Prý zachránci. Viděl jak trhají nějakou trávu (už si nepamatuji jakou a baštili ty oddénky z hladu) Jako kluci, pubertáci se mi děda přiznal, že po uklidnění kradli munici z ruského skladu. a házeli ostré náboje do ohně. Velká legrace... jednou sebrali i pušku a za vesnici stříleli do pole... , poté pry ještě šli ke trati pást husy a  napadlo je dát na koleje náboje.. schovali se za balíky slámy a čekali. Přijel parní vlak a samozřejmě to začalo střílet.. vlak zastavil a všichni byli šoku co se děje. Kluci měli velkou prdel... Jinak děda si uvědomuje, že se mohlo něco stát... říkal, že dnes je rád, že se nikomu neublížili a že byli pubertáci.. A pak, že my děláme bordel...

Tak snad se Vám zprostředkované vyprávění líbilo, určitě jsem něco zapoměl a něco i vynechal.. jen sem se chtěl poděli se informace, které asi v knížce nenajdete. Pokud máte nějaké informace k totografiim.. třeba info o uniformách, zařazení. tak určitě napiště.. já se v tom nevyznám a děda si to nepamatuje. Díky s práním dobrých úlovků a pozdravem Lord kryploza.